Po dlouhé době se mi do rukou dostal xeroxovaný ručně sešívaný zine formátu A5. Na koncertu ve strakonickém klubu Křemelka jsem uviděl v rukou Kozla z Kaosquad prapodivný plátek, který jsem si na chvilku vypůjčil a po prolistování vyhledal vydavatele Šakala, jinak kytaristu fastcore úderky Rabies, s nímž jsem si pokecal a časáček si pořídil.
Důvodem byl anketní rozhovor s několika pisálky pohybujícími se v plus mínus core vodách, kteří se vyjadřovali ke spoustě záležitostí týkajících se recenzí. Na šestnácti stránkách se někdo rozpovídal více, někdo méně, ale často jsem si říkal „tohle je přesné, to mi mluví z duše“. Navíc Šakal vymyslel perfektní dotazy a každý, kdo někdy napsal nějakou recenzi, by si na ně měl zkusit odpovědět. Pro mě středobod fanzinu, jednoznačně nejzajímavější čtení. A když už je řeč o recenzích, tak v tomto čísle není ani jediná... Šakal prý jich měl tolik, že se nevešly a časák by ani nešel sešít... Takže během krátké doby se objeví další dvě čísla, z nichž jedno bude narvané právě recenzemi.
Další rozhovory bych rozdělil do dvou skupin – „zajímavé“ a „nic moc“. Začnu třeba těmi slabšími, kde je jednou na vině odpovídající kapela – Kaosquad si ze všeho dělají legraci a víceméně je to povídání o tom, kde a co vypili (úsměv). Druhá slabší položka pochází z Malajsie a říká si Appäratus. Tady asi bude vina u překladatele, rozhovor vypadá jak přeložený internetovým překladačem, neodsýpá a citelně mu chybí stylistická úprava. Zato povídání s Pavlem z labelu Crush The Silence, který momentálně žije ve Španělsku, se čte samo, podobně i rozhovor s mluvčím kapely Stand Up Speak Up!
Dva reporty potěší hlavně návštěvníky velkých festivalů – Obscene Extreme a Play Fast Or Dont, které jsou psány stylem „jak mě to zrovna napadlo, tak jsem to nacvakal do mobilu a pak překlepal do PC“, ale to nepovažuji za problém, čtivé to je a o to jde.
Další rozsáhlý článek se jmenuje Thajské království, 17.1. – 7.2.2551 (podle thajského kalendáře). Jde o popis cesty Thajskem, který je chvílemi poučný, chvílemi zábavný a chvílemi i nudný (hlavně neustálé opakování počtu piv před spaním – úsměv).
Xeroxované ziny si vcelku pochopitelně nehrají na nějakou propracovanou grafiku, Šakal používá jen a pouze world, ve kterém to sype tak, jak jej to napadne. Některé články nejsou co do layotu špatné (opět musím vyzdvihnout anketu s recenzenty), často je to ale slabota. A dvě věci jsou vyloženě nepovedené – v první řadě je to pravopis, protože těch chyb, překlepů a prohřešků vůči mateřskému jazyku je tu prostě strašně moc; a v druhé řadě jsou některé články ukončeny na jiné než následující straně – takže je to takové poskakování sem a tam... (nutno ale podotknout, že se Šakal za tyhle nesrovnalosti v úvodníku omlouvá).
Nicméně i přes některá negativa musím před Šakalem a jeho snahou smeknout pomyslný klobouk. Vkládá energii do nízkonákladového časopisu (prý prodá kolem stovky výtisků) a snaží se přinášet zajímavé čtivo do komunity coristů, crusterů a grinderů. A v tomhle světě se na nějaké vymazlenosti nehraje.
rabies-noise@volny.cz
Důvodem byl anketní rozhovor s několika pisálky pohybujícími se v plus mínus core vodách, kteří se vyjadřovali ke spoustě záležitostí týkajících se recenzí. Na šestnácti stránkách se někdo rozpovídal více, někdo méně, ale často jsem si říkal „tohle je přesné, to mi mluví z duše“. Navíc Šakal vymyslel perfektní dotazy a každý, kdo někdy napsal nějakou recenzi, by si na ně měl zkusit odpovědět. Pro mě středobod fanzinu, jednoznačně nejzajímavější čtení. A když už je řeč o recenzích, tak v tomto čísle není ani jediná... Šakal prý jich měl tolik, že se nevešly a časák by ani nešel sešít... Takže během krátké doby se objeví další dvě čísla, z nichž jedno bude narvané právě recenzemi.
Další rozhovory bych rozdělil do dvou skupin – „zajímavé“ a „nic moc“. Začnu třeba těmi slabšími, kde je jednou na vině odpovídající kapela – Kaosquad si ze všeho dělají legraci a víceméně je to povídání o tom, kde a co vypili (úsměv). Druhá slabší položka pochází z Malajsie a říká si Appäratus. Tady asi bude vina u překladatele, rozhovor vypadá jak přeložený internetovým překladačem, neodsýpá a citelně mu chybí stylistická úprava. Zato povídání s Pavlem z labelu Crush The Silence, který momentálně žije ve Španělsku, se čte samo, podobně i rozhovor s mluvčím kapely Stand Up Speak Up!
Dva reporty potěší hlavně návštěvníky velkých festivalů – Obscene Extreme a Play Fast Or Dont, které jsou psány stylem „jak mě to zrovna napadlo, tak jsem to nacvakal do mobilu a pak překlepal do PC“, ale to nepovažuji za problém, čtivé to je a o to jde.
Další rozsáhlý článek se jmenuje Thajské království, 17.1. – 7.2.2551 (podle thajského kalendáře). Jde o popis cesty Thajskem, který je chvílemi poučný, chvílemi zábavný a chvílemi i nudný (hlavně neustálé opakování počtu piv před spaním – úsměv).
Xeroxované ziny si vcelku pochopitelně nehrají na nějakou propracovanou grafiku, Šakal používá jen a pouze world, ve kterém to sype tak, jak jej to napadne. Některé články nejsou co do layotu špatné (opět musím vyzdvihnout anketu s recenzenty), často je to ale slabota. A dvě věci jsou vyloženě nepovedené – v první řadě je to pravopis, protože těch chyb, překlepů a prohřešků vůči mateřskému jazyku je tu prostě strašně moc; a v druhé řadě jsou některé články ukončeny na jiné než následující straně – takže je to takové poskakování sem a tam... (nutno ale podotknout, že se Šakal za tyhle nesrovnalosti v úvodníku omlouvá).
Nicméně i přes některá negativa musím před Šakalem a jeho snahou smeknout pomyslný klobouk. Vkládá energii do nízkonákladového časopisu (prý prodá kolem stovky výtisků) a snaží se přinášet zajímavé čtivo do komunity coristů, crusterů a grinderů. A v tomhle světě se na nějaké vymazlenosti nehraje.
rabies-noise@volny.cz
