 |
 |
 |
10. 8. 2008SYMPHONITY - Voice from the Silence
|
Ach jo, není to tak dlouho, co jsem si zde musel povzdychnout nad nadbytečným počtem všemožných „symfoniků“ v metalových luzích a hájích a hle, jsou tu další. Fanoušci, kteří sledují stoupající kariéru SYMPHONITY již déle vědí, že název SYMPHONITY si kapela zvolila až pro současné album, to skutečně první regulérní album natočila ještě pod názvem NEMESIS. Z pohledu domácí scény je poměrně zajímavý fakt, že SYMPHONITY své album vydávají jako jedna z mála českých kapel u zahraniční společnosti (dokonce jako jediná česká kapela u Limb Music Products) a distribuuje jej poměrně silná firma AFM. Lahůdkou je i obsazení kapely – kromě brněnského jádra, které opustil původní zpěvák Vilém Majtner, zde najdeme nového pěvce Olafa Hayera, známého například z projektů LUCA TURILLI, DIONYSUS či známější metalové opery AINA, a hlavně bubeníka Martina Škaroupku, známého hlavně díky angažmá v CRADLE OF FILTH. Jelikož nejsem fanouškem CRADLE OF FILTH, SYMPHONITY byli prvním albem, na kterém jsem měl možnost si jeho práci poslechnout ... a klesla mi čelist. To, co provádí se svou soupravou je opravdu lahůdka pro uši – ať jde již o „monotónní“ speedové závody či vyhrávky, kterými doprovází třeba úvod In Silence Forsaken, Searching You nebo citlivá práce v symfonické pasáži Evening Star. Co se týče samotného obsahu CD, určitě by bylo možné celé album projít, ukázat na každou skladbu a říct, že jde o kopírku kapely A nebo B. Ono v současném tolik vyčerpaném a kapelami přecpaném stylu jako je speed/power metal to už snad ani jinak být nemůže. Ať již chcete, nebo ne, všude se najdou stopy klíčových kapel žánru, ať již jde o STRATOVARIUS, EDGUY, SONATU ARCTICU, FREEDOM CALL či spoustu dalších. Z každé skladby prostě je poznat, kým se SYMPHONITY inspirovali, a ať to již je k dobru věci či ne, neřešme to. Celé album SYMPHONITY vedou spíše ve středním a rychlejším tempu, takže – pominu-li instrumentální vyhrávky – nejpomalejší písní alba je pompézní titulní skladba The Silence. I když tyhle teatrální powermetalové hymny příliš nemusím, opět mi nezbývá, než si spokojeně chrochtat. The Silence, i přes svou rozsáhlost není nudná a dobře se poslouchá a nestává se, že už v polovině skladby se sám sebe ptám, „kdy už tohle probůh skončí?“ jako v případě některých podobných skladeb třeba od STRATOVARIUS. Největší sympatie u mne nasbíraly skladby, které jsou o stupínek rychlejší, nežli zmiňovaná The Silence – skladby Bring Us the Light a Searching You. Zvláště Searching You se zvou zdravě ujetou náladou při poslechu chytne a směle se může měřit s podobně laděnými písněmi třeba EDGUY nebo FREEDOM CALL. Její vícehlasně zpívaný refrén: „An |
|
then you walked away,
just slowly disappeared, for the rest of my life, I'm searching you“ vám prostě vleze do hlavy a pěkně dlouho ho nevytřesete. Samostatnou kapitolou ve skupině úletů na albu je povedená bonusová skladba Anyplace, Anywhere, Anytime. Komu připadne název skladby povědomý, pak vězte, že opravdu jde o coververzi NENY, která je autorkou třeba známé 99 Lufballons, kterou TŘI SESTRY předělali na svůj Dederon. Zbylé skladby alba jsou již téměř klasické speedovky, ve kterých si bude každý fanoušek svižného metalu libovat. Ať již jde o klasicky našláplý otvírák alba Give Me Your Helping Hand, následující Gates Of Fantasy, pátý kus alba Salvation Dance či poslední regulérní skladbu Evening Star. Z těchto skladeb je asi nejvíce cítit vliv STRATOVARIUS, který ještě umocňuje instrumentální úvod skladby Salvation Dance. Pozitivně musím ohodnotit i fakt, že SYMPHONITY pojali své album skutečně jako album, nikoliv pouze jako směs písniček. „Voice from the Silence“ nejen že opatřili opravdu symfonickým intrem rozumné délky (jen asi minutu), ale na závěr dali albu i vlastní „outro“, teprve po němž se na posluchače vyvalí bonusová stopa alba. Obdobně je svým úvodem i závěrem ohraničena titulní skladba alba - The Silence, která se tak rozpadá na tři celky (Part I – III) a jejíž stopáž dosahuje úctyhodných deseti minut. Dalším plusem SYMPHONITY je, že se každé skladbě snaží věnovat a tak se žádná jejich, byť seberychlejší speedová smršť nezvrhne v monotónní kolovrátek, ale má téměř vždy určitý úsek se svou osobitou, někdy jamovou (Gates of Fantasy), jindy až symfonickou (Evening Star), náladu. Pokud se týče záporů, zde je výčet poněkud chudší. Vzhledem k tomu, že nejsem příliš z onoho powermetalového těsta, tak mi příliš nesedí místy až příliš hutné klávesové zástěny v úvodní skladbě Give Me your Helping Hand, to už je ale čistě záležitostí vkusu. Jinak je zvuk alba vynikající (ostatně aby ne, když jej mixoval Sascha Paeth, producent AVANTASIE), materiál na něm neméně dobrý a navíc je to vše zabaleno v nádherném modrém obalu. Nemohu si pomoci, ale prostě je to tam. Čas: 53:02 Seznam stop:
|
;)
Reklama
