Slovinští CONDEMNATIO CRISTI vznikli před deseti lety, za tu dobu stihli vydat tři dlouhohrající desky a jedno EP. Zatím poslední album „Dreamcrusher“ vyšlo loni v polovině roku skrze český label Mass Catharsis Productions, a tak si krátce tento symphonic/melodic black metalový počin představíme.
Lídrem CONDEMNATIO CRISTI je jistý Denis Mauko, alias Centurio Dictatus, který se kromě kytar a vokálů postaral též o bicí a také celé „Dreamcrusher“ složil, včetně orchestrálních pasáží. Basu a další vokály si vzal na paškál Jan Kregar a. k. a. Dine a klávesy u kapely od jejích počátků obsluhuje Samo Peterka zvaný Cerberus. K tomu si na „Dreamcrusher“ zahostovala vokalistka Sara Jeremič, která se skupinou spolupracovala i v minulosti, a trubku nahrál jistý Gašper Selko.
Právě ten společně s klávesami otevírá desku v intru „Nocturnal Souls“, s následujícím songem „Pantheist“ už se ale přidává také klasické metalové instrumentální složení. Produkce je hodně čistá, všechny nástroje pěkně slyšitelné. Osobně bych možná uvítal více syrovosti, ale k této melodické odnoži by se to nejspíš příliš nehodilo. CONDEMNATIO CRISTI od začátku nabízejí notnou dávku melodií, hodně využívají orchestrálních prvků, dostatek prostoru dostává i zmiňovaná trubka, což je podle mého názoru jedině dobře. Sice její party nejsou nijak extra vyšperkované, ale pořád jde alespoň o nějakou neobvyklost, která trochu vybočuje ze standardů black metalové scény.
To samé se dá říct o vokálu Sary, který je nosným prvkem páté skladby „Rain“ a společně s čistým mužským vokálem tvoří velmi zajímavé kombo a vlastně jeden z nejvíce interesantních úseků celého alba. Tyto méně tradiční prvky, společně s dobrým vokálem i ve standardně blackové poloze, jsou totiž tím, co tahá „Dreamcrusher“ z jinak průměrných vod.
Kytarové riffy jsou totiž skutečně obyčejné, marně nacházím nějaký silnější moment. Prostě standardní black metalové, často vybrnkávané riffování, s občasným heavy nádechem. Stejně tak co se týče bicích partů – ty prostě strojově plynou po celou stopáž desky, a trochu strojově i zní, až mě při poslechu napadalo, zda se nejedná o programované bicí. Vyzdvihnout se dají naopak některé melodie, které jsou příjemné, ale zase se nebavíme o něčem nikdy neslyšeném. Příkladem budiž závěr dvojky „Pantheist“, nosná melodie „I Walk Alone“ nebo kytarová práce v „The Greatest Loss“, která je z tohoto pohledu asi nejzajímavější.
Trochu problém mám také s tím, jakým způsobem na orchestrální pasáže, případně jiné klidné party navazují ty metalové. Občas je ten přerod trochu násilný, jakoby nedostatečně propojený. Prostě se najednou přeskočí od jednoho k druhému a ačkoli oba motivy si mohou být podobné, nepůsobí to sourodě. Mluvím například o rozjezdu titulní „Dreamcrusher“ nebo čtyřky „I Walk Alone“. Je to spíše detail, ale určitá konexe mezi jednotlivými pasážemi je podle mě důležitá.
„Dreamcrusher“ určitě není špatnou deskou, poslouchá se to vcelku fajn, navíc nepřekypuje přehnanou stopáží (34 minut – i když v takovém případě si umím na závěr představit i něco jiného než sedmiminutovou instrumentálku). Avšak vzhledem k jakési obyčejnosti kytarových i bicích partů a k tomu, že ani ty orchestrální pasáže nejsou nějak dechberoucí, se asi k albu nebudu moc vracet. Když si „Dreamcrusher“ srovnám například s novinkou zkušenějších HECATE ENTHRONED z podobného ranku, kterou jsem nedávno poslechl, tak je to velký rozdíl v záživnosti materiálu. Přiznám se, že jsem čekal trochu víc. A to také od bookletu, ve kterém chybí texty, nějaký obrazový materiál. S jednou fotkou zamračené oblohy si CONDEMNATIO CRISTI vystačili pro front cover, back cover, vnitřek bookletu, který obsahuje info o personáliích, i pro potisk CD. A to prostě působí odbytým dojmem.
Seznam skladeb:
- Nocturnal Souls
- Pantheist
- Dreamcrusher
- I Walk Alone
- Rain
- The Greatest Loss
- Fading Away to the Sight of an Ocean
Čas: 34:27
Sestava:
- Denis Mauko - vokály, kytary, bicí
- Jan Kregar - basa, vokály
- Samo Peterka - klávesy
Hosté:
- Sara Jeremič - vokály
- Gašper Selko - trubka
