Když jsem se dozvěděl, že AC/DC přijedou do Prahy, už mi psal Kubajz, jestli budu kupovat lístky. Domluvili jsme partu a lístky byly doma. Dlouho nic a najednou přišla zpráva, že Brian na turné nevystoupí kvůli problému se sluchem a nahradí ho Axl Rose. Ti „praví fanoušci“ se snažili zbavit svých vstupenek, protože to už není „klasická sestava“ a Axl je namachrovanej parchant, co nechal svůj hlas u alba „Use your Illusion II“. Každopádně mně ta kombinace přišla dost zajímavá a nikdo z party se nerozhodl svůj lístek prodat nebo vrátit. Cesta začíná v neděli dopoledne příjezdem Kubajze s thrashportérem. Bereme to směrem přes Milevsko, jelikož musíme nabrat další dva členy party. Parkování v Letňanech je prej zabitý, ale Smíchov to jistí. Metrem jsme u areálu za chvíli, dav se tu pomalu schází, ale ještě není otevřeno. Trochu mě zarazil systém placení u stánků s občerstvením. Je třeba napřed koupit speciální kartu, na kterou se dobije kredit a tou kartou se potom platí. Cash jedině u stánku s merchem. Je krásné počasí, slunce svítí a někdy po třetí hodině se brány areálu otevírají. Trochu jsem to podcenil a nevzal jsem si opalovací krém. Minimálně můj krk by trochu krému snesl.
Okolo půl šesté začíná první kapela, DOCTOR VICTOR. Mladí kluci z ČR (blues rock) poprvé (a asi naposledy) hrající na takhle velkém pódiu před takhle velkým publikem rozhodně neudělali ostudu. Kytarista lítal po pódiu, sypal z rukávu jedno sólo za druhým, bubeník si dal taky jedno malé sólo a kolem kroužily „sestřičky“ patřící do jejich crew (tak to nazvala samotná kapela). Show ovšem dospěla až k řekl bych estrádním rozměrům při „měření srdce“, kdy kytarista stetoskopem měří srdce několika jedincům v triku hlavní kapely večera, zda jim bije srdce pro rock'n'roll. Dva nepostoupí, protože jim bije srdce pro Michala Davida. Až poslední slečna Lucka „prohlídkou“ projde.
Po nich nastupuje TYLER BRYANT AND THE SHAKEDOWN. Opět blues rock, opět mladí kluci, ale tentokrát z USA. Předchozí kapela mě hudebně dost bavila, ale Amíci si to dali ještě mnohem líp. Velikost pódia jim evidentně nevadila, oba kytaristi běhali taky z jedné strany na druhou, zejména pro kytarová sóla. Bubeník si taky odběhl dopředu s jedním kotlem zavěšeným na stojanu, kde se k němu po chvíli připojil zbytek kapely. Jejich set uplynul jako voda a horda bedňáků začíná připravovat set pro headlinera.
V 19:45 se na obřích monitorech po stranách a vzadu nad pódiem promítne vesmírné intro a po něm nastupují AC/DC s písní „Rock or Bust“. Zvuk je dobrý, Angus ve školní uniformě lítá jako splašený a publikum jásá. Axl má uprostřed připravené křeslo (pokud to někdo nepostřehl, Axl si zlomil nohu po prvním koncertě obnovených G'n'R), ale až na pár chvil ho nevyužije, víceméně celý koncert odzpívá vestoje. Co se týče setlistu, kdo zná australské rockery, očekává stejnou nálož hitů jako hrajou na každém turné, ale tentokrát došlo k malé, leč unikátní změně. Poprvé od roku 2009 jsme si mohli poslechnout „Dog eat dog“ a poprvé v historii (od roku 1979 kdy song vyšel; vystoupení v Top of the Pops se nepočítá, to je na playback) nám zahráli „Touch too much“. Axl se někde vyjádřil, že je to jeho nejoblíbenější song od AC/DC, tak asi trochu zatlačil na setlist. Jinak samozřejmě nechyběla klasická nálož hitů. Nemohl chybět také pekelný zvon, nafukovací Rosie a artilerie kanónů. Jediné, co chybělo, byl Angusův striptýz a trenky s vlajkou.
Co se týče Axlova hlasu, musím ho hodnotit pozitivně, většinu setu odzpíval tak, jak jsem od něj čekal, na pár místech mu to docela ošklivě ujelo, ale taky se našly songy, které jeho hlasu sedly jako hrnec na prdel. Musím vypíchnout hlavně „Thunderstruck“, „Back in black“ a „Hells Bells“, tyhle tři jsem neslyšel tak dobře zazpívané jako v neděli večer. Angus nám předvedl svoje kytarové umění, v jednom momentě si sundal svoji kravatu a přejížděl s ní po strunách. V „Let there be rock“ se mu dostalo dlouhého kytarového sóla na vyvýšené plošině a nakonec na bednách nahoře na pódiu. Koncert po dvou hodinách končí ohňostrojem a dav se vydává z areálu pryč...
