Českobudějovičtí ELEAMENT, jejichž někteří členové mají zkušenosti i ze souborů jako AGONY, MATER MONSTIFERA či ISACAARUM, na svou první jakžtakž delší nahrávku zařadili i všechny tři vlastní songy z předchozího kratšího počinu „Kill Me Twice“. Oproti němu sestavu sice doplnili živým bubeníkem, ovšem jinak se žel posunuli pouze nepatrně.
Jestliže onen minulý demosnímek se nesl jednoznačně ve znamení kombinace elektroniky a metalu, tedy pro tuto kapelu základního výrazového rysu, pak delší hrací plocha odhaluje také větší či menší doteky celé řady konkrétnějších odstínů. Jejich široké spektrum sahá od thrash metalu, black metalu a dark metalu přes heavy metal a power metal po metal gotický, symfonický a kdoví jaký ještě jiný. Jenže zatímco vlivy tradičně kytarových žánrů působí vcelku přirozeným, respektive zcela běžným dojmem, ono jen předstírané symfonično, namísto důvěryhodnějších smyčců navozované vyloženě náhražkovým klávesovým trylkováním, dopadá hodně tragikomicky.
Album jako celek pak v plné nahotě odhaluje poznání, že pánové zjevně nejsou žádní progresivisté, ale naopak žánroví konzervativci, pevně uvěznění v metalu minulosti. Pokud se náhodou domnívají, že pouhým připojením elektronické příměsi se docílí čehosi jakože moderního, zde tomu téměř nic nenasvědčuje. Sálá z toho ryze metalová zatuchlost, urputnost a zarputilost, potvrzující domněnku, že muzikanti vyrostlí z tvrdě metalových kořenů se sice velmi chvályhodně pokoušejí o cosi jakože současnějšího, jenže používají k tomu dávno zastaralých metod.
Dobře míněná snaha o silné melodie zůstává jen kdesi v půli cesty, neboť i skladatelsky vše působí nepříliš nápaditým a interpretačně méně přesvědčivým dojmem. Zvukově či produkčně to sice není vyloženě špatné, ale současně ani nijak fascinující. Totéž platí pro nepříjemně znějící štěkavý projev zpěváka, kterého místy doplňuje trochu lepší hostující zpěvačka.
Pokud se něco alespoň částečně povedlo, jde především o obě titulní položky, čili jak tu současnou, oproti albu nazvanou v plné délce „Kill The Angels“, tak také onu předchozí, tedy „Kill Me Twice“. Obě disponují asi nejsilnějšími motivy a poslouchají se nejlépe. Ostatní skladby jsou převážně méně zajímavou obdobou oněch zmíněných. Snad ještě jedna další píseň stojí za zvýšenou pozornost, u ní se však nutno ptát, proč je uvedena pod anglickým názvem „In The Name Of The Cross“, ačkoli je celá v češtině a více by jí tedy slušel český název „Ve jménu kříže“.
Opravdu překvapující momenty album nabízí pouze na začátku a na konci. Tím prvním je vánočně laděná „Introduction“, druhým pak „One Way Ticket (To The Blues)“, tedy cover od Neila Sedaky, leckomu asi známější v podání BONEY M. Přestože v rámci alba jde o vcelku osvěžující vybočení, ona již ta nejznámější verze je pouze konzumní potravou a ani tato předělávka nezní o mnoho lépe než bujará karaoke pařba o půl třetí v noci někde ve Zlámané Lhotě.
Viděno v kontextu výhradně české scény, oproti elektronikům typu LIVEEVIL je tohle o třídu níže, při srovnání s MINORITY SOUND dokonce o dvě. Zároveň lze vzpomenout i na dávné a prozatím jediné album nedoceněných DEMIMONDE, jejichž elektrokytarový guláš byl však z naprosto jiné galaxie, kam zde hodnocení snaživci zřejmě nikdy nedohlédnou.
Seznam skladeb:
Jestliže onen minulý demosnímek se nesl jednoznačně ve znamení kombinace elektroniky a metalu, tedy pro tuto kapelu základního výrazového rysu, pak delší hrací plocha odhaluje také větší či menší doteky celé řady konkrétnějších odstínů. Jejich široké spektrum sahá od thrash metalu, black metalu a dark metalu přes heavy metal a power metal po metal gotický, symfonický a kdoví jaký ještě jiný. Jenže zatímco vlivy tradičně kytarových žánrů působí vcelku přirozeným, respektive zcela běžným dojmem, ono jen předstírané symfonično, namísto důvěryhodnějších smyčců navozované vyloženě náhražkovým klávesovým trylkováním, dopadá hodně tragikomicky.
Album jako celek pak v plné nahotě odhaluje poznání, že pánové zjevně nejsou žádní progresivisté, ale naopak žánroví konzervativci, pevně uvěznění v metalu minulosti. Pokud se náhodou domnívají, že pouhým připojením elektronické příměsi se docílí čehosi jakože moderního, zde tomu téměř nic nenasvědčuje. Sálá z toho ryze metalová zatuchlost, urputnost a zarputilost, potvrzující domněnku, že muzikanti vyrostlí z tvrdě metalových kořenů se sice velmi chvályhodně pokoušejí o cosi jakože současnějšího, jenže používají k tomu dávno zastaralých metod.
Dobře míněná snaha o silné melodie zůstává jen kdesi v půli cesty, neboť i skladatelsky vše působí nepříliš nápaditým a interpretačně méně přesvědčivým dojmem. Zvukově či produkčně to sice není vyloženě špatné, ale současně ani nijak fascinující. Totéž platí pro nepříjemně znějící štěkavý projev zpěváka, kterého místy doplňuje trochu lepší hostující zpěvačka.
Pokud se něco alespoň částečně povedlo, jde především o obě titulní položky, čili jak tu současnou, oproti albu nazvanou v plné délce „Kill The Angels“, tak také onu předchozí, tedy „Kill Me Twice“. Obě disponují asi nejsilnějšími motivy a poslouchají se nejlépe. Ostatní skladby jsou převážně méně zajímavou obdobou oněch zmíněných. Snad ještě jedna další píseň stojí za zvýšenou pozornost, u ní se však nutno ptát, proč je uvedena pod anglickým názvem „In The Name Of The Cross“, ačkoli je celá v češtině a více by jí tedy slušel český název „Ve jménu kříže“.
Opravdu překvapující momenty album nabízí pouze na začátku a na konci. Tím prvním je vánočně laděná „Introduction“, druhým pak „One Way Ticket (To The Blues)“, tedy cover od Neila Sedaky, leckomu asi známější v podání BONEY M. Přestože v rámci alba jde o vcelku osvěžující vybočení, ona již ta nejznámější verze je pouze konzumní potravou a ani tato předělávka nezní o mnoho lépe než bujará karaoke pařba o půl třetí v noci někde ve Zlámané Lhotě.
Viděno v kontextu výhradně české scény, oproti elektronikům typu LIVEEVIL je tohle o třídu níže, při srovnání s MINORITY SOUND dokonce o dvě. Zároveň lze vzpomenout i na dávné a prozatím jediné album nedoceněných DEMIMONDE, jejichž elektrokytarový guláš byl však z naprosto jiné galaxie, kam zde hodnocení snaživci zřejmě nikdy nedohlédnou.
Seznam skladeb:
- Introduction
- Kill The Angels
- No Time To Wait
- In The Name Of The Cross
- One Haunted Night
- H.A.T.E.
- Kill Me Twice
- Your Undertaker
- One Way Ticket (To The Blues)
Čas: 32:06
Sestava:
- Mr. Psycho - zpěv
- Mr. Cyanide – kytary, klávesy, programování, samply
- Mr. Dee - baskytara
- Mr. Pyjus - bicí
- Host: Marta – zpěv
