Na poslední březnový víkend si slovenští thrashers MAJSTER KAT a pražští BAJONET naplánovali dvoudenní minitour se zastávkami v Praze a Mladé Boleslavi. Dějištěm pražského koncertu se stal tradiční a můj oblíbený klub Modrá Vopice. MAJSTER KAT poslouchám od vydání jejich prvního alba „Svätá zvrhlosť“ z roku 2007 a nikdy jsem je neviděl live. Byli tak pro mě hlavním tahákem pátečního večera. Obě kapely si přizvaly ještě dvě zajímavé thrashovky – ze Slovenska přijeli pánové z VENDETY a z Varšavy MIND ASYLUM. Do Vopice dorážíme už před sedmou hodinou, platíme lidový vstup 120 Kč a dáváme Plzeň. Start celé akce se protahuje a přímou úměrou s tím narůstá konzumace piv (smích). Mezitím dorazí i čtyřčlenná delegace z Písku a rázem je ve Vopici veseleji (úsměv).
Jako první na to vlétli Slováci VENDETA. Chvíli poslouchám, sleduji a stojí přede mnou kapela, která těžce čerpá z KREATOR. Tihle kluci uchopili thrash metal přesně ve stylu nesmrtelné německé klasiky, stejné postupy, podobný projev kytaristy/zpěváka jako u Milleho Petrozzy. VENDETĚ to šlapalo a jejich thrash mě bavil. Především ty skladby, které byly agresivnějšího charakteru. Jak někdo trefně prohlásil: „Chtělo by to ještě víc Endless Pain“ (úsměv). Pravdou je, že set mohl být o něco kratší a nebo okořeněný některým coverem od zmíněných vzorů. I tak jsem si VENDETU s jedním „t“ užil.
Mezitím dorazila do Vopice první část MAJSTER KAT výpravy a protože jsem konečně poznal Tapyra osobně, věnovali jsme se debatě, pivku, panu kapitánu Morganovi a tlačence, která nejen že přišla v polovině večera vhod, ale byla skutečně luxusní. Mohl bych ji tady Tapyrovi zrecenzovat, ale protože Fobiazine je hudební webzin, přenechám ji spíše některým odborníkům z oblasti kulinářství (úsměv).
Na úkor československé družby jsem viděl jen části setů dalších dvou kapel. Polští MIND ASYLUM mě také oslovili. Varšavští metalheads předvedli instrumentálně skvěle zahraný thrash metal, hodně načichlý death metalem. Bylo tam i několik melodických sól i moderněji laděných pasáží. MIND ASYLUM asi nejsou kapelou, kterou bych si doma pouštěl, ale naživo určitě nezklamali.
Pořádající BAJONET šli na řadu jako třetí. Kapela představila své nové album „Sirota“ a také se z něj převážně hrálo. Abych se přiznal, ačkoliv BAJONET registruji dlouho dobu, viděl jsem je párkrát živě, stále kapela tak nějak proplouvá kolem mě. Ve Vopici se mi dostalo klasického, řekněme česko-slovenského thrashe přelomu let 80. a 90. Ty dávné kapely mám moc rád, ale BAJONET mě tolik neoslovují. Nejinak je tomu ani ve Vopici. Dobře zahraný thrashing, ve kterém ale zatím postrádám patřičnou jiskru, která by zažehla další motor v kapele. Na domácím písečku si ale pánové přišli na své a slušná divácká kulisa jim zobala z ruky.
MAJSTER KAT nastupovali jako poslední i z důvodu pozdního příjezdu 2/5 kapely z Bratislavy. V klubu to prořídlo, ale zůstalo nás pár věrných. Celá přední linie na pódiu i pod pódiem v onášivkovaných džískách, old school jak má být! MAJSTER KAT okamžitě začali sázet jeden vál za druhým s energií sobě vlastní. Mezi nekompromisním thrash masakrem nechybějí ani melodické pasáže, hudba MAJSTER KAT je pestrá a to mě na těchto sympaťácích baví. Slymákův vokál je také jednoduše rozpoznatelný, texty samozřejmě ve slovenštině. K mému překvapení zaznělo i poměrně dost skladeb z prvotiny „Svätá zvrhlosť“. Skladby jako „Pod gilotinou“, „V údolí včiel“ nebo „Smutný odkaz“ znal každý před pódiem, a tak jsme si mohli s kapelou pěkně zařvat. Klidně bych si i v pokročilé hodině přidal ještě třeba pět skladeb (úsměv). MAJSTER KAT tento večer jednoznačně ovládli a já jsem rád, že se mi potvrdila jejich kvalita i naživo. V současné době patří v mém česko-slovenském žebříčku do úplné špičky právem. Věřím, že se brzy zase uvidíme u dobré muziky a kvalitního pití! (úsměv) Díky za parádní set! Pořadatelům patří dík za další vydařenou underground akci!
Jako první na to vlétli Slováci VENDETA. Chvíli poslouchám, sleduji a stojí přede mnou kapela, která těžce čerpá z KREATOR. Tihle kluci uchopili thrash metal přesně ve stylu nesmrtelné německé klasiky, stejné postupy, podobný projev kytaristy/zpěváka jako u Milleho Petrozzy. VENDETĚ to šlapalo a jejich thrash mě bavil. Především ty skladby, které byly agresivnějšího charakteru. Jak někdo trefně prohlásil: „Chtělo by to ještě víc Endless Pain“ (úsměv). Pravdou je, že set mohl být o něco kratší a nebo okořeněný některým coverem od zmíněných vzorů. I tak jsem si VENDETU s jedním „t“ užil.
Mezitím dorazila do Vopice první část MAJSTER KAT výpravy a protože jsem konečně poznal Tapyra osobně, věnovali jsme se debatě, pivku, panu kapitánu Morganovi a tlačence, která nejen že přišla v polovině večera vhod, ale byla skutečně luxusní. Mohl bych ji tady Tapyrovi zrecenzovat, ale protože Fobiazine je hudební webzin, přenechám ji spíše některým odborníkům z oblasti kulinářství (úsměv).
Na úkor československé družby jsem viděl jen části setů dalších dvou kapel. Polští MIND ASYLUM mě také oslovili. Varšavští metalheads předvedli instrumentálně skvěle zahraný thrash metal, hodně načichlý death metalem. Bylo tam i několik melodických sól i moderněji laděných pasáží. MIND ASYLUM asi nejsou kapelou, kterou bych si doma pouštěl, ale naživo určitě nezklamali.
Pořádající BAJONET šli na řadu jako třetí. Kapela představila své nové album „Sirota“ a také se z něj převážně hrálo. Abych se přiznal, ačkoliv BAJONET registruji dlouho dobu, viděl jsem je párkrát živě, stále kapela tak nějak proplouvá kolem mě. Ve Vopici se mi dostalo klasického, řekněme česko-slovenského thrashe přelomu let 80. a 90. Ty dávné kapely mám moc rád, ale BAJONET mě tolik neoslovují. Nejinak je tomu ani ve Vopici. Dobře zahraný thrashing, ve kterém ale zatím postrádám patřičnou jiskru, která by zažehla další motor v kapele. Na domácím písečku si ale pánové přišli na své a slušná divácká kulisa jim zobala z ruky.
MAJSTER KAT nastupovali jako poslední i z důvodu pozdního příjezdu 2/5 kapely z Bratislavy. V klubu to prořídlo, ale zůstalo nás pár věrných. Celá přední linie na pódiu i pod pódiem v onášivkovaných džískách, old school jak má být! MAJSTER KAT okamžitě začali sázet jeden vál za druhým s energií sobě vlastní. Mezi nekompromisním thrash masakrem nechybějí ani melodické pasáže, hudba MAJSTER KAT je pestrá a to mě na těchto sympaťácích baví. Slymákův vokál je také jednoduše rozpoznatelný, texty samozřejmě ve slovenštině. K mému překvapení zaznělo i poměrně dost skladeb z prvotiny „Svätá zvrhlosť“. Skladby jako „Pod gilotinou“, „V údolí včiel“ nebo „Smutný odkaz“ znal každý před pódiem, a tak jsme si mohli s kapelou pěkně zařvat. Klidně bych si i v pokročilé hodině přidal ještě třeba pět skladeb (úsměv). MAJSTER KAT tento večer jednoznačně ovládli a já jsem rád, že se mi potvrdila jejich kvalita i naživo. V současné době patří v mém česko-slovenském žebříčku do úplné špičky právem. Věřím, že se brzy zase uvidíme u dobré muziky a kvalitního pití! (úsměv) Díky za parádní set! Pořadatelům patří dík za další vydařenou underground akci!
