O téhle švédské death metalové partě jsem slyšel dopředu jen samou chválu. Mí kamarádi, známí i internetoví mega-diskutéři o ní mluvili jen v samých superlativech. Jenže já jsem hlava paličatá a jedu si svoje (smích). Vydržel jsem tedy až do doby, než mi přišlo promo CD v relativním klidu. Teprve až potom jsem se snažil postupně vytvořit názor. Bylo mi doporučováno, abych si CRUCIFYRE nasázel do telefonu a jakmile začnou přízemní mrazíky, budu prý spokojen ještě víc. Rovnou dopředu říkám, že jsem nebyl (smích). Stockholmští mě sice kdysi navnadili velmi příjemným prvním albem „Infernal Earthly Divine“ z roku 2010. Jenže tenkrát byla jejich deska tvrdší, nespoutanější a špinavější, než čerstvě otevřený hrob. Na novince se bohužel zvolnilo a pánové se snažili asi „víc přemýšlet“.
Mě ani tak nevadí, že podobnou muziku už dávno vytvořili třeba takoví POSSESSED, HELLHAMMER, TRIPTYKON, CELTIC FROST, VENOM a podobní black/death/thrashoví špinavci. Co ale nejsem schopen překousnout, je absolutní absence jakékoliv energie. Členové CRUCIFYRE sice nejsou žádná nováčkovská ořezávátka, ale přesto mi přijde, že nepochopili základní požadavek na pořádnou řezničinu. I z jednoduchých riffů a nápadů musí být cítit síla, náboj, jiskření. Jinak se jen dokola přehrávají již tolikrát vylouhované motivy. A to považte, že já nejsem zrovna z těch, kdo by si nějak sveřepě zakládal na nepůvodnosti hraného materiálu (smích). Od podobně zaměřené kapely očekávám chřestění kostí ve stínu starých kobek a ne naparování v koženkových bundách s drsnými pózami.
Těch věcí, které mi na novince CRUCIFYRE vadí, je ale víc. Za prvé podivný, snad vtipný obal, jak vystřižený z nějakého animovaného filmu, za druhé obyčejný, nevýrazný zvuk a nakonec Erikův vokál, který je mi v některých polohách vyloženě nepříjemný. Výsledný dojem u mě nezachraňují ani vcelku vkusné mezihry a různé vsuvky, ani některé „vtíravé“ refrény. Celou dobu jsem v podstatě nezasažen a desku poslouchám s takovým tím odstupem, kdy nevíte, proč se vám vlastně nelíbí. Přitom je vlastně vše v pořádku. Je to old school, vzory, které kapelu ovlivnily, jsou mi také blízké. Jen se nějak nemůžu chytit. Jsem jako zmlsaná ryba, kterou už obyčejným červem nepřekvapíte.
Můj pohled na předhozenou desku je tentokrát veskrze nepříznivý. Jenže takhle to vidím a slyším já, obyčejný posluchač, fanoušek a manický příznivec old schoolu v metalu. Když se oprostím od tohoto mého „handicapu“, musím kapele nějaké ty zásluhy přeci jen uznat. V hromadě CD, ležících mi právě na stole, jsou CRUCIFYRE pořád těmi, kteří se prokousali až do užšího výběru na sepsání několika řádků. Pořád jsem si na albu pár svých melodií, ozvěn a nápadů našel a podle toho jsem i dole nasázel počet bodů. Jen doufám, že to příznivce téhle smečky neodradí. Berte to spíš tak, že jsem hodil na papír pár svých poznámek a zbytek je na vás. Deska, plná deathu/blacku/thrashe, která má všechny předpoklady pro to, aby se mi líbila všem příznivcům starých pořádků v muzice. Přesto jsem zůstal nezasažen. Snad někomu z vás udělá víc radosti.
Seznam skladeb:
- Apocalypse Whore
- Black Magic Fire
- Pentagram Palms
- Baphomet’s Revenge
- Funeral Pyre
- Faces of Death (His Satanic Shadow)
- Through the Darkness
- Anneliese
- Wolf’s Hour
- One and One is One
Čas: 42:49
Sestava:
- Erik Sahlstrom - zpěv
- Urban Skytt - kytara
- TG - kytara
- Henrik “Doltz” Nilsson - basa
- Yasin Hillborg - bicí
http://www.crucifyre.com/
https://www.facebook.com/pages/Crucifyre/164973910205853
http://pulverised.bigcartel.com/
