Jsou mladí a neklidní a přesto se zhlédli ve starodávných postupech. Pocházejí ze Spojených států, z Kalifornie, a aby se mohli schovat před tamějším sluncem, byli nuceni se uchýlit do opuštěných katakomb na kraji města. Je to úplně stejné, jako kdysi v osmdesátých a devadesátých letech, kdy se kapely pohybovaly převážně v podzemí a občas některá díky své píli a souhře šťastných náhod spatřila na vlastní oči, co to znamená sláva. RUDE jsou někde na začátku. Zatím se o nich moc neví, hrají víceméně jen pro pár undergroundových nadšenců. Někde jsem četl i něco o tom, že jsou příslušníci „nové vlny old school death metalu“, ale to je poměrně zavádějící. Nic takového neexistuje. Já bych to spíš viděl na to, že se jim v „těch starých“ časech líbí a cítí se tam dobře. Jednoho dne pak potkali německé vydavatelství F.D.A. Rekotz, které podobné plesniviny vydává, a dohodli se na uskutečnění jejich letošní prvotiny. Žádné nové masové běsnění davů po old school death metalu bych v tom neviděl.
RUDE debutují ve smrtícím kovu způsobem, jakým na svých zásadních deskách hrávaly takové smečky jako PESTILENCE („Consuming Impulse“ – 1989), MORBID ANGEL („Covenant“ – 1993), OBITUARY, MASTER, AUTOPSY, INCANTATION. Deska je ale obestřena i zvláštní ponurou a studenou atmosférou, tolik známou třeba u BATHORY nebo CELTIC FROST. Pokud bych pak měl tvorbu RUDE připodobnit k nějaké mladší, podobně znějící kapele, volil bych asi CHAPEL OF DISEASE, DEROGATORY, SKELETAL REMAINS, DECAYING (finské). Hlas Yusefa je pak fúzí Patricka Mameliho, Martina van Drunena a Treye Azagthotha. Kalifornští čerpají jak z americké, tak evropské death metalové studnice. Nutno rovnou předestřít, že na smrtícím poli samozřejmě nevytvářejí zhola nic nového. Mantinely stylu nejsou (a asi jen tak nebudou) překročeny, ale nutno rovnou dodat, že deska se poslouchá velmi příjemně, zní náležitě špinavě a rozhodně dělá čest tomu, čemu se dnes říká old school.
Baví mě hlavně to střídání nálad, hraní si s emocemi. Někdy je navozována skoro až strašidelná atmosféra, tolik známá z opuštěných kobek, ze starých márnic a zešeřelých pitevních sálů. Ihned si, jako věrný fanoušek podobných zahnívajících záležitostí, běžím opatřit novu hrobnickou lopatu, rýč a nezbytnou lahev čirého alkoholu. Bez něho nemá tahle práce přílišný smysl. Vytahovat z hrobů staré křivdy, nechutné vzpomínky a hříchy kdysi zde uložených těl není nic pro jemné nátury. Zcela chápu nechuť k této práci. Každý na ni, stejně jako na desku, nemá žaludek, a někteří z vás dokonce budou poprvé donuceni ke křižování a zmatenému šeptání modliteb. K pocitům, známým snad jen těm ze záhrobí, přispívá velkou měrou krásně „nepříjemný“ zvuk i „apokalyptický“ cover od Dana Seagraveho. Je nutné také ocenit velkou „věrnost“ starému death metalu. Album byste klidně mohli potkat někdy v devadesátých letech. Rozdíly jsou nepatrné, lehce znatelné snad jen v trošku lepší produkci novinky.
RUDE se první deska vydařila nad má očekávání. Opět se mi potvrdilo soukromé, nepsané pravidlo o tom, že německý label F.D.A. Rekotz má v krvi podobně zkaženou krev jako já a šel jsem pro CD na jistotu. Osm opusů smrti, rozprostřených do necelé tři čtvrtě hodiny. „Soul Recall“ zní jako ozvěna, odražené od zrcadla, které vám nastaví u posledního soudu. Úpěnlivé hledání démonů v temných zákoutích, kam se někteří bojí jenom nahlédnout. Skřehotání svíjejících se zombie. Tanec smutečních hostí na pohřbu nějaké šílené lidské bestie. Cítíte ten zápach zahnívajících vzpomínek? Slyšíte ty kroužící krkavce? Čekají, až se na ně dostane řada. Tahle mršina u mě v přehrávači bude ležet ještě hodně dlouho. Album, u kterého budete mít starou death metalovu smrt stále v očích!
Seznam skladeb:
- Haunted
- In Thy Name
- Memorial
- Soul Recall
- Forsaker
- Conjuring Of Fates
- Last Of Us
- Internal Ascension
Čas: 43:41
Sestava:
- Yusef Wallace – zpěv, kytara
- Antonio Lopez – bicí
- David Rodriguez – kytara
- Jason Gluck – basa
