DELAIN – The Human Contradiction

Údělem (darem?) mladých kapel - těch, které mají ambice vklínit se mezi nasycenou scénu - je nutnost rychlé produkce, podepřená kvalitním rukopisem. Tlak ze strany fanoušků, vydavatelských domů a konkurenční prostředí přesyceného trhu ústí ve svébytnou adaptaci Darwinova odkazu. Přežijí jen ti nejsilnější; a ti, kteří byli tzv. "ve správný na čas na správném místě".

Soustavně budované renomé Nizozemců DELAIN začalo s příchodem loňského roku nést o něco šťavnatější plody. Pětice se dostala pod ochranná křídla mezinárodního labelu Napalm Records, pod jehož záštitou chvíli poté vyšlo překlenovací EP "Interlude" - směsice živého provedení starších skladeb, několika originálních písní a předělávek. Plnohodnotný studiový nosič - pojmenovaný "The Human Contradiction" - uzrál v tvůrčím hájemství kapely na přelomu loňského a letošního roku, necelá dvě léta po vynikajícím předchůdci "We Are the Others".

Tématické zpracování ambivalence v textové rovině plynule navazuje na staršího sourozence, libujícího si v jinakosti. Na poli melodické práce (kterou spíše valná část posluchačů zaregistruje) je posun znatelný ale přeci jen o něco více. Tvůrčí souznění mezi členy kapely, vystavěné na postupech posledních dvou alb, dokázalo z místy lehce repetitivních motivů vykřesat ucelenou, fungující záležitost. Skupina se oklikou lehce vrací k symfonickým aranžím, nově však ponechává více prostoru kytarovým partům. Úvodní "Here Come The Vultures" naznačuje schůdný, uchu lahodící most mezi klávesovými rejstříky, typickými pro DELAIN a metalovou ostrostí, která u nich byla zatím vždy jen taktně naznačena. Podobně funguje i následující "Your Body Is a Battleground", kde se navíc ke slovu dostává marketingový tah v podobě hostujícího Marca Hietaly (NIGHTWISH, TAROT). Rafinovaně nastražené elektronické samply podtrhují působivý duet, který v gradujících pasážích sráží z trůnu i koncertní stálici "Control The Storm". Zmíněný host patří mezi studiové stálice Holanďanů - s výjimkou desky předchozí ho lze zaslechnout na všech vydaných řadovkách, na té aktuální je možné ho zaslechnout i v méně výrazné "Sing To Me". Vynikající kousek "My Masquerade" je přístupnou kompozicí, vystavěnou na působivé melodii; strhující se ale stává především díky zakomponování repetitivních vokálních partů v basovém rejstříku.

Mezi zmíněné, skvělé skladby je vetknuto i něco méně podařených kousků - v kontextu desky jsou tím myšleny ty, které nedisponují příliš nosným nápadem, současně ale nenarušují celistvost desky, jako tomu bylo např. u minulé desky se skladbou "Where is the Blood". Singlová "Stardust" inklinuje k současné tváři WITHIN TEMPTATION, výrazně popovější aranžmá v mých očích je skladbě ku škodě. Nejlepší hudební zážitek však ukrývá (u klasického vydání) až závěrečná pecka "Tragedy of Commons" s hostující Alissou White-Gluz (ARCH ENEMY, ex-THE AGONIST); tahle věc má vše - silný melodický motiv, vynikající práci s gradací během doplňujících se hlasů obou zpěvaček, dokonalou souhru instrumentálních partů. Syrový growling hostující pěvkyně je v dokonalé protipozici k jejím vzletně éterickým pasážím během refrénu. Skladebné pásmo desky "The Human Contradiction" tak ohraničují silné kompozice, dávající na srozuměnou, že i během dvacítky měsíců je možné vyprodukovat album na úrovni a zároveň si zachovat vlastní tvář - byť s lehce odlišnou mimikou.