Před přípravou tohoto pokrmu je nutné nejdříve sehnat vhodné suroviny. Nejlépe v podobě nějakého otrlého, životem ohlodaného „případu“, který poslouchá celý svůj život death metal. Takovýto přijde k nám na porážku sám a dobrovolně, pro něj jsou podobné krvavé hody nejvhodnější. Vždyť kdo jiný by lépe ocenil death metal v tomto podání? A to ještě s notnou dávkou techniky, temnoty a nasazení? Americká škola se zde potkává s menší progresivitou v rámci smrtícího zákona a kapele rozhodně nechybí dobré, zajímavé nápady. Při poslechu vzpomínám na smečky jako ZYKLON, NILE, MORBID ANGEL, které také umně kloubí temnou atmosféru s pořádnými nakládačkami. SECTU ještě přidávají trošku blacku, thrashe a hlavně velký náklad propracovaných riffů. Deska to od první chvíle není pro každého, někdo bude zaskočen přílišnou složitostí, počáteční nepropustností. Albu je nutné dát čas, nechat ho působit jako roztok kyseliny pomalu rozkládající tkáň.
Zvláštní bylo dohledávání informací o kapele na internetu. Kritici a vášniví diskutéři jakoby nevěděli, co si s touhle stockholmskou úderkou počít. Někdo vyčítal zbytečnou složitost, někomu chyběl tlak, jiný zase kritizoval přílišnou podobnost vzorům. Nevím, přistupuji k hudbě spíše pocitově a moje setkávání byla různorodá, stejně jako názory z informační dálnice. Někdy jsem rád trávil večery ve společnosti „Nefarious“, nechal se unášet na vlnách beznaděje, kterou z desky vzdáleně cítím, jindy mi přišlo vše velmi stejné, opotřebované a marně jsem hledal nějaký záchytný bod. Občas mě odrazoval ne příliš řezající zvuk z Necromorbus Studia (Mix a mastering Wing Studio). Dobrý, tlačící masakr si představuju trošinku jinak. Největším problémem pro mě ale byla velmi velká podobnost jednotlivých nápadů, riffů. Nevím, zda v dnešní době bude mít mnoho posluchačů tolik trpělivosti, aby se vším tím „chaosem“ prokousalo.
Umírá se tady složitě, je to spíš jako postupné podléhání nějaké zákeřné nemoci než divoké výstřely z kulovnice. Riffy mi připomínají kroutící se klubko háďat, roztomilých a svým způsobem krásných ve svém hnízdě. Dovedou ale uštknout a způsobit pomalé ochrnutí celého těla. Přijde mi, že se SECTU na svém třetím albu pořád potýkají s přílišným skladatelským přetlakem. Jakoby kapele chyběl někdo zvenčí, který by přefiltroval jejich nápady, vybral jen ty dobré, zbytek ořezal a zahodil. Některé skladby jsou až příliš dlouhé, po čase dokonce už trošku nudí a mám problém se s nimi znovu utkat.
Hodně by mě zajímalo, jak muzika SECTU vyznívá naživo. Nedovedu si příliš představit, že by maniaci pod pódiem dovedli udržet celou dobu pozornost. Na druhou stranu je nutné ocenit, že si Švédové jdou dál svojí nelehkou a hodně trnitou cestou. Neohlížejí se příliš kolem sebe a stávají se tak zajímavými, jinými a zapamatovatelnými. Podvědomě nějak cítím, že mají navíc, že o nich ještě uslyšíme a pořádné peklo teprve nastane. Zatím si je zařazuji mezi čekatele do pekla. Předpoklady mají velké, zbývá ještě doladit několik detailů. Budu se těšit příště. Atmosféricky-technický death metal, který jede kupředu jako buldozer. Pořád stejně a málokdy mění svůj směr.
Seznam skladeb:
- Fiery Initiator
- Onset Of Destruction
- Perpetual Spectre
- Tenebrous
- Convergence
- River Of Oblivion
- Usurper
- The Wanderer
Čas: 42:18
Sestava:
- Anders Exo Ericson – kytara
- Stefan Lundgren – zpěv, kytara
- Johan Niemann – basa
- Richard Evensand – bicí
http://www.facebook.com/SECTUBAND
http://www.sectu.se/main/Start.html
http://www.lastfm.se/music/Sectu
http://www.reverbnation.com/sectu
http://www.vicisolum.com/
