Jak už jsem psal v info článečku, zajímavou porci muziky slibovala středeční akce. Pánové z Avengeru uspořádali jedinou českou zastávku turné v mini prostoru zvaném Hells Bells. Cestou do Prahy resp. po Praze ke klubu jsme nebloudili, takže tentokrát to bude bez pikantností na cestě.
I kapely dorazily ve smluveném čase, takže nic nebránilo krátce po 18. hodině zahájit. Roli otvíračů podle očekávání plnili žatečtí AGMEN. Ani jsem nevěděl, že i tady momentálně hraje Láďa ?Blasphemer? (jinak ještě Dark Strom, Krvavá práce). Pánové nedostali moc hudebního prostoru, o prostoru k běsnění ani nemluvím (kdo zná mrňavý klub s malinkatým pódiem, ví o čem je řeč). Agmen odehráli pouze čtyři skladby, což mi přišlo docela málo. Jejich pojetí blacku mi sedí, je to taková ta old school záležitost. Velmi dobrý bubeník popohání dvojici před sebou a největší ohlas sklidil sakra zrychlený megahit Kladivo na čarodějnice.
Holandská pokreslená parta SALACIOUS GODS nehraje nic objevného. Většinou rychlé sypačky začaly po chvíli otupovat pozornost. Ale jako by to vlasáči tušili, v pravý čas přecejen zařadili do play listu pár promakanějších songů s pomalejšími pasážemi, které vyzněly zajímavěji.
Mnohem lepší dojem zanechala maďarská eskadra SEAR BLISS. K CD jsem se zatím nedostal, živě jsem je taky neviděl a tak jsem byl samozřejmě zvědavej na ten pozoun, resp. na to, jak tenhle nástroj do metalové muziky zapadne. No, zajímavé to je, do hudby to vnáší jakousi pohřební atmosféru, pozounista s nástrojem dokonce paří, ale po pár skladbách mi jeho hra přijde pořád na jedno brdo (tedy ten pozoun). Muzika ale promyšlená, chvíli blacková klepačka, chvíli pomaleji s klávesami z playbacku a k tomu ten pozoun, takže proti Holanďanům jasně lepší.
SKYFORGER. Mám pro tuhle kapelu jen a jen slova chvály. Loni na Open Hellu obrovské překvapení, teď už jsem věděl, co mě čeká. Pagan heavy black metal s vlivy folklóru, ale v perfektním provedení. Hned zkraje vystoupení odešel elektrický proud kamsi pryč, ale kapelu to nerozhodilo a ta s chutí zapěla trojici songů bez napětí. Koukal jsem jako blázen jak spousta lidí zpívala s nimi a po každém kuse následoval frenetický jekot a potlesk. V očích Lotyšů bylo jasně vidět dojetí, asi takové přijetí nečekali. Po nahození agregátu vystoupení parádně šlapalo a gradovalo přídavkem. Snad jen ke zvuku by mohla zamířit trocha kritických slov, a to se o něj staral jejich zvukař. Díky němu ale měli Skyforger paradoxně zvuk nejslabší.
Koncert skončil přesně podle plánu úderem 22. hodiny a stovka fanoušků snad byla spokojena. A jedna zajímavost na závěr - nejen na prknech bylo mezinárodní obsazení - mezi fanoušky byl poměrně velký počet cizinců, kterým dominovala desetičlenná parta Němců s vysmátým, šíleně ukecaným a vše fotografujícím Simonem, kterého tímto zdravím. Hell-o Simon!
