Při čtení zastávek turné americké thrashové sypačky HAVOK jsem zůstal mírně v šoku. Ve společnosti velkých evropských center Barcelona, Mnichov, Vídeň nebo Berlín se ocitlo jméno Borkovany. Strejda Google vyplivl malebnou vesničku na jihu Moravy. Původně jsem neměl chuť na čtvrteční dlouhou cestu do moravských vinic, jenže sestava byla více než lákavá. Dva týdny před koncertem začal Růža dávat dohromady lidi. HAVOK z coloradského Denveru jsou pro mě jednou z nejlepších kapel mladé thrash vlny, ANGELUS APATRIDA ze Španělska zase thrashing přesně podle mých not. Poslední banda na turné pak byli londýnští mlaďáci SAVAGE MESSIAH. Nebylo co řešit. Ve čtvrtečním odpoledni přijíždím do Týna nad Vltavou, kde mám sraz s Růžou a Lenčou. Po nalodění vyrážíme do Veselí, kde přesedáme k Mírovi do pro tento večer „tour dodávky“ a otevíráme první pivko. Zkrátka čtvrteční odpolední idylka. Ploužíme se ucpaným Táborem a přibíráme poslední dva harcovníky – Karla a Čerta. Sestava je kompletní, mlha by se dala krájet, D1 místy zasekaná, tempo udávají KREATOR, stavíme na doplnění i vyprázdnění tekutin a krátce po šesté dorážíme do vesnice před místem činu, kde dáváme výbornou večeři s ultra domácími porcemi. Paní hostinská mi nedojedenou večeři dává do krabičky se slovy, že v noci budu mít určitě hlad. Ten největší měl Míra a tak se někdy v půl jedné v noci spokojeně olizoval.
Narvaní k prasknutí přijíždíme na náves do Borkovan, parkujeme a vedle několika aut a traktoru postává hlouček metalheads. Tak trochu máme pocit, že jdeme na PARKÁN (smích). Po příchodu do klubu RePUBlica San Bonigo si vyzvedáváme rezervovaný lupeny, který jsou v pěkné grafice a jdeme očíhnout místo činu. Je zde už poměrně slušná návštěva – od místních až po metloše z různých koutů Moravy a možná i Čech. Nakupujeme merch – hodně věcí (satanžel hlavně vinyly) je na konci turné vyprodáno, ale jedno triko Havok „No karate in the pit“ na mě ještě zbylo. Na baru se točí Starobrno, což je průser, ale šanci mu dáváme. Skóre si však nevylepšuje. Prostory jsou svou velikostí tak akorát, minipódium slibuje úzký kontakt s kapelou a dostatečný prostor na stání zase bojiště pro mosh pit.
Kolem půl deváté jdou jako první na věc Angláni SAVAGE MESSIAH. Abych se přiznal, měl jsem trochu obavy, že se bude jednat o příliš uhlazený power/thrash, ale hned s první skladbou mě kluci naštěstí vyvedli z omylu. SAVAGE MESSIAH na nic nečekali a začali dávat jeden flák za druhým. Čistý melodický vokál by slušel leckteré heavy kapele, také kytarové vyhrávky a sóla byly melodického ražení, ale bicman udržoval kapelu stále v thrashových vodách. Některé skladby sice byly na můj vkus až příliš dlouhé, ale tenhle set mě bavil. Nic extra, ale ani žádný průser. Zvuk byl dost nařvaný a někdy nečitelný, tragédie to však nebyla. Sympatický koncert a dobrá volba na rozjezd!
Po krátké pauze přišel jihoevropský uragán ANGELUS APATRIDA a nastartovali svůj syrový thrash metal, který je v mých uších spíše americkýho střihu. Frontman „Polako“ vylezl na pódium v tričku ULTRA-VIOLENCE čímž si u mě získal bod navíc. ANGELUS APATRIDA bez větších proslovů a pauz napumpovali do slušně zaplněnýho klubíku porci poctivého a řezavého thrash metalu. Nechyběly jak přímočařejší skladby z prvních dvou desek, tak ani instrumentálně zdatnější pecky ze zatím poslední fošny „The Call“. Zvuk se výrazně zlepšil a já neměl nejmenší problém. Jen fans prakticky polovinu setu pouze monotónně hrozili, a tak jsme museli rozvířit stojaté vody malým moshem. Pár kluků se chytlo a s malými výpadky jim to vydrželo až do konce. ANGELUS APATRIDU jsem viděl poprvé před 3,5 lety a i když se mi i tehdy líbila, tentokrát to bylo o třídu (ne-li o dvě) lepší!
Před HAVOK už všichni netrpělivě vyčkávali, odkládám nedopitou lahvovou Plzeň a brýle a hurá do „práce“ (úsměv). HAVOK nastoupili ve velkém stylu a oproti rok starému koncertu v Praze jakoby dozráli. Bay area thrash metal té nejvyšší kvality. Kytarové party jsou tak zatraceně chytlavé. Jednou přijde vyhrávka, sólo a pak jen řezavý riffing. Otvírákem nebyla žádná menší skladba než klipovka „Covering Fire“, kde jsem si pěkně zařval „face to face“ s Davidem Sanchezem. Rozjíždí se minimosh, do kterého se postupně osmělují i další. Dva mladíci sice u pódia zakazují jakýkoliv vstup mezi odposlechy, ale někdy po polovině koncertu stejně rezignují. Za chvíli se několikrát vznáším na rukou, což jsem zde v Borkovanech nečekal. Díky! (úsměv). HAVOK si nepotrpí na nějaký čekání a valí bez přestávky dál. Set tvořily především skladby z novinkové desky „Unnatural Selection“ a předešlé „Time Is Up“. Thrash metal plný energie a odkazu na Kalifornii let osmdesátých. HAVOK se rozhodli Borkovany zničit a to se jim bezezbytku povedlo. Především malý velký muž za bicí soupravou – Pete Webber. Jeho hra byla pro mě nejlepším instrumentálním výkonem jednotlivce celého večera. Nechyběl přídavek a další a další headbanging a mosh. HAVOK vládci večera!
Mise Borkovany – Mikulášská thrashovačka splněna na jedničku. Chvíli to rozdejchávám, kluci ze všech kapel jsou sympaťáci a ochotně se fotí, prohodí pár vět a každý včetně pořadatele vypadají spokojeně. Tomu patří velký dík, že se mu podařilo i na vesnici uspořádat výbornou akci, které by pro příště slušela lepší propagace. I tak si v tom nechutném počasí našlo cestu do Borkovan odhadem cca 130 hlav. I když s mým prachmizerným odhadem to číslo může být úplně jiný. Naše šestičlenná výprava tak zanechala stopu jihočeské „Thrashers crew“ i v Borkovanech. Mlha ještě zhoustla, stavíme u Brna na benzíně, kde potkáváme Vojtu Dyka. Celou cestu truchlíme, že s ním nemáme společnou fotku (smích). Míru zdolala únava a Starobrno. Kolem půl čtvrté jsme v Tejně a s Lenčou a Růžou dáváme ještě pivko, kecáme, no a v krásném čase 5:45 hurá spát! Vydařený výjezd s výbornou partou a super kapelami. STAY THRASH!
Fotky: Růža a Lenča
Narvaní k prasknutí přijíždíme na náves do Borkovan, parkujeme a vedle několika aut a traktoru postává hlouček metalheads. Tak trochu máme pocit, že jdeme na PARKÁN (smích). Po příchodu do klubu RePUBlica San Bonigo si vyzvedáváme rezervovaný lupeny, který jsou v pěkné grafice a jdeme očíhnout místo činu. Je zde už poměrně slušná návštěva – od místních až po metloše z různých koutů Moravy a možná i Čech. Nakupujeme merch – hodně věcí (satanžel hlavně vinyly) je na konci turné vyprodáno, ale jedno triko Havok „No karate in the pit“ na mě ještě zbylo. Na baru se točí Starobrno, což je průser, ale šanci mu dáváme. Skóre si však nevylepšuje. Prostory jsou svou velikostí tak akorát, minipódium slibuje úzký kontakt s kapelou a dostatečný prostor na stání zase bojiště pro mosh pit.
Kolem půl deváté jdou jako první na věc Angláni SAVAGE MESSIAH. Abych se přiznal, měl jsem trochu obavy, že se bude jednat o příliš uhlazený power/thrash, ale hned s první skladbou mě kluci naštěstí vyvedli z omylu. SAVAGE MESSIAH na nic nečekali a začali dávat jeden flák za druhým. Čistý melodický vokál by slušel leckteré heavy kapele, také kytarové vyhrávky a sóla byly melodického ražení, ale bicman udržoval kapelu stále v thrashových vodách. Některé skladby sice byly na můj vkus až příliš dlouhé, ale tenhle set mě bavil. Nic extra, ale ani žádný průser. Zvuk byl dost nařvaný a někdy nečitelný, tragédie to však nebyla. Sympatický koncert a dobrá volba na rozjezd!
Po krátké pauze přišel jihoevropský uragán ANGELUS APATRIDA a nastartovali svůj syrový thrash metal, který je v mých uších spíše americkýho střihu. Frontman „Polako“ vylezl na pódium v tričku ULTRA-VIOLENCE čímž si u mě získal bod navíc. ANGELUS APATRIDA bez větších proslovů a pauz napumpovali do slušně zaplněnýho klubíku porci poctivého a řezavého thrash metalu. Nechyběly jak přímočařejší skladby z prvních dvou desek, tak ani instrumentálně zdatnější pecky ze zatím poslední fošny „The Call“. Zvuk se výrazně zlepšil a já neměl nejmenší problém. Jen fans prakticky polovinu setu pouze monotónně hrozili, a tak jsme museli rozvířit stojaté vody malým moshem. Pár kluků se chytlo a s malými výpadky jim to vydrželo až do konce. ANGELUS APATRIDU jsem viděl poprvé před 3,5 lety a i když se mi i tehdy líbila, tentokrát to bylo o třídu (ne-li o dvě) lepší!
Před HAVOK už všichni netrpělivě vyčkávali, odkládám nedopitou lahvovou Plzeň a brýle a hurá do „práce“ (úsměv). HAVOK nastoupili ve velkém stylu a oproti rok starému koncertu v Praze jakoby dozráli. Bay area thrash metal té nejvyšší kvality. Kytarové party jsou tak zatraceně chytlavé. Jednou přijde vyhrávka, sólo a pak jen řezavý riffing. Otvírákem nebyla žádná menší skladba než klipovka „Covering Fire“, kde jsem si pěkně zařval „face to face“ s Davidem Sanchezem. Rozjíždí se minimosh, do kterého se postupně osmělují i další. Dva mladíci sice u pódia zakazují jakýkoliv vstup mezi odposlechy, ale někdy po polovině koncertu stejně rezignují. Za chvíli se několikrát vznáším na rukou, což jsem zde v Borkovanech nečekal. Díky! (úsměv). HAVOK si nepotrpí na nějaký čekání a valí bez přestávky dál. Set tvořily především skladby z novinkové desky „Unnatural Selection“ a předešlé „Time Is Up“. Thrash metal plný energie a odkazu na Kalifornii let osmdesátých. HAVOK se rozhodli Borkovany zničit a to se jim bezezbytku povedlo. Především malý velký muž za bicí soupravou – Pete Webber. Jeho hra byla pro mě nejlepším instrumentálním výkonem jednotlivce celého večera. Nechyběl přídavek a další a další headbanging a mosh. HAVOK vládci večera!
Mise Borkovany – Mikulášská thrashovačka splněna na jedničku. Chvíli to rozdejchávám, kluci ze všech kapel jsou sympaťáci a ochotně se fotí, prohodí pár vět a každý včetně pořadatele vypadají spokojeně. Tomu patří velký dík, že se mu podařilo i na vesnici uspořádat výbornou akci, které by pro příště slušela lepší propagace. I tak si v tom nechutném počasí našlo cestu do Borkovan odhadem cca 130 hlav. I když s mým prachmizerným odhadem to číslo může být úplně jiný. Naše šestičlenná výprava tak zanechala stopu jihočeské „Thrashers crew“ i v Borkovanech. Mlha ještě zhoustla, stavíme u Brna na benzíně, kde potkáváme Vojtu Dyka. Celou cestu truchlíme, že s ním nemáme společnou fotku (smích). Míru zdolala únava a Starobrno. Kolem půl čtvrté jsme v Tejně a s Lenčou a Růžou dáváme ještě pivko, kecáme, no a v krásném čase 5:45 hurá spát! Vydařený výjezd s výbornou partou a super kapelami. STAY THRASH!
Fotky: Růža a Lenča
