Nebývá od věci - čas od času - vzít tíhu starostí všedních dnů a na pár chvil ji sesmeknout z ramenou...
Tři léta uplynula od doby, kdy na pódia českých zemí poprvé vkročila jistá německá smečka s úmyslem věrozvěstovat svou vizi metalového žánru. Pamatuji si, kterak v prudkém poledním žáru plzeňského Metalfestu hrál onen kvintet pro několik jedinců pod pódiem. Rozpomínám se na mravenčení, které se mne zmocnilo, když se frontman téhle skupiny - zakutý do slupky řeholního pláště - vzepjal do vokálních sfér, které jsem naživo nikdy dříve (mimo operní pódium) neslyšel.
Čtvrt roku přešlo od chvíle, kdy POWERWOLF hřímali pro desítku tisíc v závěrečním dni letošního vizovického metalobraní. Festivalová půda byla dobyta. Sklonek roku 2013 zastihuje pražskou Retro Music Hall v obležení davu v černém odění; varírování na černém tkanivu se koná především v oblasti názvů kapel a jejich znaků. Z lidského mišmaše trčí zejména obliba metalu klasického střihu, nechybí ale ani vyznavači progresivnějších žánrů. Silnou náklonnost k elektrizujícím riffům netřeba zmiňovat.
Otevření klubu o čtyřicet minut později, než bylo avizováno, patří tak nějak ke koloritu většiny českých koncertů; naštěstí odbavování samo probíhalo celkem rychle, "újmu" na vystoupení první kapely proto utrpěli zřejmě jen ti, kteří se vyskytovali na samém konci fronty. Přiznám, že maďarští WISDOM pro mě byli neznámým pojmem, vzhledem k odezvě publika jsem ale byl očividně jedním z mála. Pomalu houstnoucí dav vytvořil atmosféru, o níž na jiných akcích může snít i hlavní hvězda večera. Uherská sebranka neslibuje ve své tvorbě výlet do krajin progrese, jejich melodie a pěvecké linky jsou naopak postaveny na tisíc a jedenkráte promletých postupech á la Manowar. V kontextu večera se jednalo o výbornou volbu, soudě dle reakcí "těch pod pódiem". Slušné nazvučení i práce s publikem - během polovice pro ně vyhrazené hodiny dokázali lidem rozproudit krev a pomalu je připravit na vystoupení hlavní hvězdy. Ačkoliv bych osobně uvítal spíše účast ASHES OF ARISE, kteří jeli s POWERWOLF první polovici evropského turné, přiznávám, že WISDOM byli dobře zvolenou "náhradou".
Po čtvrthodině trvající metamorfóze pódia vtrhli na scénu finští BATTLE BEAST; rok a půl po svém stadionovém koncertu v roli předskokana svých slavnějších krajanů (čti "NIGHTWISH") tak mohli ukázat, jak jistí v kramflecích si jsou v klubových poměrech. Šestice muzikantů měla zpočátku problémy se na stagi rozumně poskládat (notnou část zabíraly pod plachtami ukryté propriety POWERWOLF), to jim ale mohlo sotva zabránit rozjet se takovým způsobem, že i výkon headlinera se zdál ohrožen. Otevírací "Let It Roar" praštil publikem proti zdi - mladí Finové kašlou na všechny formy byť jen vzdáleně připomínající lartpourlartismus; své skladby sázejí s kadencí dělostřelecké čety. Noora Louhimo během roku, kdy v kapele působí, zapustila do soundu skladeb pevné kořeny a vyvrátila zažitý pohled žen v metalu jakožto křehkých bytostí s oporou v melodickém symfoničnu. Překvapil i Anton Kabanen, který krom kytarových partů zvládá obstojně i roli doprovodného vokalisty. Skvělá "Out on the Streets" překvapila svou tvrdostí - na aranže se závanem popu, skrze které je skladba prezentována na desce, bylo zapomenuto. Takřka geniální výkon předešlé pěnice Nitte v "Enter the Metal World" Noora zopakovala - byť se to zdálo nemožné - takřka do puntíku totožně.
MAJESTY, alias METALFORCE (aka MAJESTY) mají s českým publikem velmi vřelý vztah. Jejich produkce se setkala s mohutnou, chvílemi až frenetickou odezvou - a pochybuji, že by to bylo "jen" exaktickou atmosférou večera. Pokud jsem WISDOM stavěl do pableskujících střípků MANOWAR, potom se MAJESTY touto americkou kapelou inspirují naprosto otevřeně. Ostatně, jeden čas byla tahle kapela ustájena i u jistých Magic Circle Records. Lavina heroických textů, prstolamných kytarových piruet, vše zatavené do hutné rytmické souhry bicích a basové kytary. Frontman Tarek Maghary položil do pěveckých partů snad celou svou duši a pod jeho vedením vybičovali MAJESTY fanoušky k naprostému nadšení.
Premiérové vystoupení POWERWOLF v klubových poměrech bylo dlouho očekávanou událostí - Retro Music Hall byla pár týdnů před akcí vyprodaná, navzdory přesunu koncertu do většího prostor. Teprve podruhé jsem viděl, že by byla v rámci metalové produkce v Retru otevřena také galerie; i ta byla na ochozech obsazena do poslední místa. Ač promotér zaváhal s otevřením klubu, časový harmonogram jednotlivých vystoupení dodržel překvapivě přesně. Krátce před nočním klidem se prostor rozezněl tóny skladby "Lupus Daemonis", následovaný příchodem (nesvaté?) pětky. Je těžké popisovat jednotlivé skladby, neboť skvěle provedeny, s patřičnou odezvou, byly bez nadsázky všechny z nich. Novinková studiovka "Preachers of the Night" uzmula v setlistu pět položek, na debut se naopak nedostalo vůbec. Nové písně ("Amen & Attack", "Coleus Sanctus") působily v kontextu ostatních skladeb naprosto přirozeně, "Kreuzfeuer" potěšila umným varhanním preludiem. Atilla Dorn, s věrným kalichem v pravici, působil démonickou rozverností a jeho časté průpovídky vyvolávaly salvy smíchu. Klávesák Falk Maria Schlegel se již tradičně mihotal více po pódiu, než za svým nástrojem a hádám, že po hecování publika ("Werewolves of Armenia"), které se protáhlo snad na 10 minut, chraptil ještě několik dní. Jeho osoba - v kombinaci s frontmanem - chvílemi evokovala komickou dvojku Laurela a Hardyho. Klubový kabát vlkodlakům zkrátka sluší nadmíru. Další schůzka s touto smečkou byla naplánována na plzeňský Metalfest 2014. Kruh se uzavírá...
Tři léta uplynula od doby, kdy na pódia českých zemí poprvé vkročila jistá německá smečka s úmyslem věrozvěstovat svou vizi metalového žánru. Pamatuji si, kterak v prudkém poledním žáru plzeňského Metalfestu hrál onen kvintet pro několik jedinců pod pódiem. Rozpomínám se na mravenčení, které se mne zmocnilo, když se frontman téhle skupiny - zakutý do slupky řeholního pláště - vzepjal do vokálních sfér, které jsem naživo nikdy dříve (mimo operní pódium) neslyšel.
Čtvrt roku přešlo od chvíle, kdy POWERWOLF hřímali pro desítku tisíc v závěrečním dni letošního vizovického metalobraní. Festivalová půda byla dobyta. Sklonek roku 2013 zastihuje pražskou Retro Music Hall v obležení davu v černém odění; varírování na černém tkanivu se koná především v oblasti názvů kapel a jejich znaků. Z lidského mišmaše trčí zejména obliba metalu klasického střihu, nechybí ale ani vyznavači progresivnějších žánrů. Silnou náklonnost k elektrizujícím riffům netřeba zmiňovat.
Otevření klubu o čtyřicet minut později, než bylo avizováno, patří tak nějak ke koloritu většiny českých koncertů; naštěstí odbavování samo probíhalo celkem rychle, "újmu" na vystoupení první kapely proto utrpěli zřejmě jen ti, kteří se vyskytovali na samém konci fronty. Přiznám, že maďarští WISDOM pro mě byli neznámým pojmem, vzhledem k odezvě publika jsem ale byl očividně jedním z mála. Pomalu houstnoucí dav vytvořil atmosféru, o níž na jiných akcích může snít i hlavní hvězda večera. Uherská sebranka neslibuje ve své tvorbě výlet do krajin progrese, jejich melodie a pěvecké linky jsou naopak postaveny na tisíc a jedenkráte promletých postupech á la Manowar. V kontextu večera se jednalo o výbornou volbu, soudě dle reakcí "těch pod pódiem". Slušné nazvučení i práce s publikem - během polovice pro ně vyhrazené hodiny dokázali lidem rozproudit krev a pomalu je připravit na vystoupení hlavní hvězdy. Ačkoliv bych osobně uvítal spíše účast ASHES OF ARISE, kteří jeli s POWERWOLF první polovici evropského turné, přiznávám, že WISDOM byli dobře zvolenou "náhradou".
Po čtvrthodině trvající metamorfóze pódia vtrhli na scénu finští BATTLE BEAST; rok a půl po svém stadionovém koncertu v roli předskokana svých slavnějších krajanů (čti "NIGHTWISH") tak mohli ukázat, jak jistí v kramflecích si jsou v klubových poměrech. Šestice muzikantů měla zpočátku problémy se na stagi rozumně poskládat (notnou část zabíraly pod plachtami ukryté propriety POWERWOLF), to jim ale mohlo sotva zabránit rozjet se takovým způsobem, že i výkon headlinera se zdál ohrožen. Otevírací "Let It Roar" praštil publikem proti zdi - mladí Finové kašlou na všechny formy byť jen vzdáleně připomínající lartpourlartismus; své skladby sázejí s kadencí dělostřelecké čety. Noora Louhimo během roku, kdy v kapele působí, zapustila do soundu skladeb pevné kořeny a vyvrátila zažitý pohled žen v metalu jakožto křehkých bytostí s oporou v melodickém symfoničnu. Překvapil i Anton Kabanen, který krom kytarových partů zvládá obstojně i roli doprovodného vokalisty. Skvělá "Out on the Streets" překvapila svou tvrdostí - na aranže se závanem popu, skrze které je skladba prezentována na desce, bylo zapomenuto. Takřka geniální výkon předešlé pěnice Nitte v "Enter the Metal World" Noora zopakovala - byť se to zdálo nemožné - takřka do puntíku totožně.
MAJESTY, alias METALFORCE (aka MAJESTY) mají s českým publikem velmi vřelý vztah. Jejich produkce se setkala s mohutnou, chvílemi až frenetickou odezvou - a pochybuji, že by to bylo "jen" exaktickou atmosférou večera. Pokud jsem WISDOM stavěl do pableskujících střípků MANOWAR, potom se MAJESTY touto americkou kapelou inspirují naprosto otevřeně. Ostatně, jeden čas byla tahle kapela ustájena i u jistých Magic Circle Records. Lavina heroických textů, prstolamných kytarových piruet, vše zatavené do hutné rytmické souhry bicích a basové kytary. Frontman Tarek Maghary položil do pěveckých partů snad celou svou duši a pod jeho vedením vybičovali MAJESTY fanoušky k naprostému nadšení.
Premiérové vystoupení POWERWOLF v klubových poměrech bylo dlouho očekávanou událostí - Retro Music Hall byla pár týdnů před akcí vyprodaná, navzdory přesunu koncertu do většího prostor. Teprve podruhé jsem viděl, že by byla v rámci metalové produkce v Retru otevřena také galerie; i ta byla na ochozech obsazena do poslední místa. Ač promotér zaváhal s otevřením klubu, časový harmonogram jednotlivých vystoupení dodržel překvapivě přesně. Krátce před nočním klidem se prostor rozezněl tóny skladby "Lupus Daemonis", následovaný příchodem (nesvaté?) pětky. Je těžké popisovat jednotlivé skladby, neboť skvěle provedeny, s patřičnou odezvou, byly bez nadsázky všechny z nich. Novinková studiovka "Preachers of the Night" uzmula v setlistu pět položek, na debut se naopak nedostalo vůbec. Nové písně ("Amen & Attack", "Coleus Sanctus") působily v kontextu ostatních skladeb naprosto přirozeně, "Kreuzfeuer" potěšila umným varhanním preludiem. Atilla Dorn, s věrným kalichem v pravici, působil démonickou rozverností a jeho časté průpovídky vyvolávaly salvy smíchu. Klávesák Falk Maria Schlegel se již tradičně mihotal více po pódiu, než za svým nástrojem a hádám, že po hecování publika ("Werewolves of Armenia"), které se protáhlo snad na 10 minut, chraptil ještě několik dní. Jeho osoba - v kombinaci s frontmanem - chvílemi evokovala komickou dvojku Laurela a Hardyho. Klubový kabát vlkodlakům zkrátka sluší nadmíru. Další schůzka s touto smečkou byla naplánována na plzeňský Metalfest 2014. Kruh se uzavírá...
