Zatímco o pár kilometrů dál se odehrávala předem prohraná bitva Sparta – Chelsea (nebo si snad někdo myslel něco jiného?), ve sklepním prostoru legendárního pražského klubu 007 se konal shodou okolností také česko-britský duel, který ale narozdíl od toho na Letné, nebyl Evropskou ligou, ale přátelákem. Klasicky přicházím do klubu jako jeden z prvních, to znamená, že jsem zase za kavku. Netrvá to ale naštěstí dlouho a klub se začíná, navzdory mým soukromým úvahám, slušně zaplňovat.
Jedním z důvodů, proč jsem zradil fotbal a na jeho úkor vyrazil na Strahov, byla zvědavost. Zajímalo mě, o čem bude PUSTINA, o které mi 1/2 kapely před třemi týdny tvrdila, že se bude jednat o black metal. Na tom by nebylo až tak nic moc zajímavého, kdyby oni dva lidi nebyli Žrout a Banán z thrashových Lahar. Sestavu kapely dál doplňuje Tomáš (Thema Eleven, Mother) a pro mě neznámý basák. Na koncertní premiéru PUSTINY bylo evidentně natěšeno víc lidí a tak prostor před pódiem se co nevidět zaplnil. Absolutně jsem netušil, co bude následovat, po nazvučení kluci na deset minut zmizeli v zákulisí, a když se pak znovu objevili, byla tady v případě Žrouta a Banána nesvatá blackmetalová image. Hlavně Žrout se svým war paintem bere první místo (úsměv). Za nimi lehce pokulhával do červena zbarvený Tomáš, a basák, ten se na nějakou image vykašlal úplně a odehrál to v civilu. Po hudební stránce byla PUSTINA rovna svému názvu. Totální blasphemie, žádnej progres, surovost ohlodaná až na kost. Old school black metal, kulometová bicí palba, kytara než vyluzující melodie spíš schizofrenicky vrčela, a do toho skřehotal Banán s kuklou na hlavě a s Ježíškem v kapse (úsměv). První tři skladby se mi slily v jednu masu a moc jsem z jejich sdělení, kromě toho, že to byl náhul, nepobral. Což zřejmě bylo záměrem. Klasickej sypačkovej black metal, alá panzer division. Mezi skladbami nebyl žádnej prostor na děkovačky, či proslovy, místo toho Banán do mikrofónu řval jak chovanec z ústavu zavřenej v kleci. Nakonec až poslední věc lehce uvolnila stavy. Její kostra stála na středním tempu, tím pádem ulevila náporu, a měl jsem se čeho zachytit. Celá produkce byla ultra rychlá a patřila k jednomu z nejkratších koncertních setů, jaký jsem kdy zažil, celý gig trval něco kolem čtvrt hodiny. I když jsem se ze začátku musel smát, jak byli kluci vyfešákovaný, přece jen je mám zafixované z koncertů Lahar, musím říct, že mě ve finále PUSTINA bavila, i když z těch prvních skladeb si teď nevybavím ani notu.
Britové CONAN, oproti PUSTINĚ, v rychlosti o pořádný kus přibrzdili, ale vůbec to nebylo na škodu. CONAN hrajou doom metal a jejich loňská deska Monnos u fanoušků, tohoto žánru celosvětově silně bodovala. Během pár dnů po vydaní vyprodaný náklad vinylů hovoří za vše. V Praze nic neponechali náhodě a už při zkoušce, kdy se basák opřel do strun a mně se začaly podlamovat kolena a na baru vibrovat skleničky, dávali CONAN najevo, že to bude hlučný a pořádně zatěžkaný set. Osobně znám od nich jenom zmiňovanou desku Monnos, která se pohybuje, tak na hraně toho, co jsem v daném žánru schopen s chutí poslouchat. Heavy doom, lehce okořeněný stonerem, brutálně naladěná, hluboká basa, zemité kytarové riffy, a o vokály se starali kytarista i basák. To bylo to, co se celý večer odehrávalo. Na CONAN se mi líbí, že nesklouzávali k dlouhému vazbení, a relativně se pořád něco dělo. Naopak v těch svých rychlejších pasážích jim to šlapalo znamenitě. A i když začátek se pohyboval někde mezi tím, co jsem schopen ještě snést, většina setu měla grády. Kluky, no spíš už to jsou fotrové od rodin, tipoval bych je tak na čtyřicet, baví hrát a ne nudit, a tak když zazněly věci z Monnosu, hlavně otvírák Hawk as Weapon a následující Battle in the Swamp, jsem si poslech užíval. Sympatické vystoupení sympatické kapely, která dělá i sympatická gesta (kolega Bubu mi mohl vyprávět), na spoustu lidí viditelně udělalo dojem. Na závěr posílám chválu pořadatelům, i když vlastně ani nevím, kdo koncert pořádal, že tuhle zajímavou kapelu do Čech dotáhli, protože ruku na srdce, kolik lidí v sále kapelu znalo dřív, než se objevila zpráva, že tady vystoupí.
Kompletní fotoreport je zde:
http://www.photomusic.cz/report/1108-conan-pustina.html
A videozáznam zde
Jedním z důvodů, proč jsem zradil fotbal a na jeho úkor vyrazil na Strahov, byla zvědavost. Zajímalo mě, o čem bude PUSTINA, o které mi 1/2 kapely před třemi týdny tvrdila, že se bude jednat o black metal. Na tom by nebylo až tak nic moc zajímavého, kdyby oni dva lidi nebyli Žrout a Banán z thrashových Lahar. Sestavu kapely dál doplňuje Tomáš (Thema Eleven, Mother) a pro mě neznámý basák. Na koncertní premiéru PUSTINY bylo evidentně natěšeno víc lidí a tak prostor před pódiem se co nevidět zaplnil. Absolutně jsem netušil, co bude následovat, po nazvučení kluci na deset minut zmizeli v zákulisí, a když se pak znovu objevili, byla tady v případě Žrouta a Banána nesvatá blackmetalová image. Hlavně Žrout se svým war paintem bere první místo (úsměv). Za nimi lehce pokulhával do červena zbarvený Tomáš, a basák, ten se na nějakou image vykašlal úplně a odehrál to v civilu. Po hudební stránce byla PUSTINA rovna svému názvu. Totální blasphemie, žádnej progres, surovost ohlodaná až na kost. Old school black metal, kulometová bicí palba, kytara než vyluzující melodie spíš schizofrenicky vrčela, a do toho skřehotal Banán s kuklou na hlavě a s Ježíškem v kapse (úsměv). První tři skladby se mi slily v jednu masu a moc jsem z jejich sdělení, kromě toho, že to byl náhul, nepobral. Což zřejmě bylo záměrem. Klasickej sypačkovej black metal, alá panzer division. Mezi skladbami nebyl žádnej prostor na děkovačky, či proslovy, místo toho Banán do mikrofónu řval jak chovanec z ústavu zavřenej v kleci. Nakonec až poslední věc lehce uvolnila stavy. Její kostra stála na středním tempu, tím pádem ulevila náporu, a měl jsem se čeho zachytit. Celá produkce byla ultra rychlá a patřila k jednomu z nejkratších koncertních setů, jaký jsem kdy zažil, celý gig trval něco kolem čtvrt hodiny. I když jsem se ze začátku musel smát, jak byli kluci vyfešákovaný, přece jen je mám zafixované z koncertů Lahar, musím říct, že mě ve finále PUSTINA bavila, i když z těch prvních skladeb si teď nevybavím ani notu.
Britové CONAN, oproti PUSTINĚ, v rychlosti o pořádný kus přibrzdili, ale vůbec to nebylo na škodu. CONAN hrajou doom metal a jejich loňská deska Monnos u fanoušků, tohoto žánru celosvětově silně bodovala. Během pár dnů po vydaní vyprodaný náklad vinylů hovoří za vše. V Praze nic neponechali náhodě a už při zkoušce, kdy se basák opřel do strun a mně se začaly podlamovat kolena a na baru vibrovat skleničky, dávali CONAN najevo, že to bude hlučný a pořádně zatěžkaný set. Osobně znám od nich jenom zmiňovanou desku Monnos, která se pohybuje, tak na hraně toho, co jsem v daném žánru schopen s chutí poslouchat. Heavy doom, lehce okořeněný stonerem, brutálně naladěná, hluboká basa, zemité kytarové riffy, a o vokály se starali kytarista i basák. To bylo to, co se celý večer odehrávalo. Na CONAN se mi líbí, že nesklouzávali k dlouhému vazbení, a relativně se pořád něco dělo. Naopak v těch svých rychlejších pasážích jim to šlapalo znamenitě. A i když začátek se pohyboval někde mezi tím, co jsem schopen ještě snést, většina setu měla grády. Kluky, no spíš už to jsou fotrové od rodin, tipoval bych je tak na čtyřicet, baví hrát a ne nudit, a tak když zazněly věci z Monnosu, hlavně otvírák Hawk as Weapon a následující Battle in the Swamp, jsem si poslech užíval. Sympatické vystoupení sympatické kapely, která dělá i sympatická gesta (kolega Bubu mi mohl vyprávět), na spoustu lidí viditelně udělalo dojem. Na závěr posílám chválu pořadatelům, i když vlastně ani nevím, kdo koncert pořádal, že tuhle zajímavou kapelu do Čech dotáhli, protože ruku na srdce, kolik lidí v sále kapelu znalo dřív, než se objevila zpráva, že tady vystoupí.
Kompletní fotoreport je zde:
http://www.photomusic.cz/report/1108-conan-pustina.html
A videozáznam zde
