Čtvrtek, téměř týden do vánoc, zvláštní lokalita, to vše ve mně vyvolávalo obavy. Obavy, jestli se dostaví dost lidí, aby byla v sále důstojná kulisa, jakou si kapela typu Cynic zaslouží. Navigace kupodivu neselhala, a i když se mi to nezdálo, na konci ulice se objevil avizovaný kulturák zářící novotou, a před ním několik vlasáčů. Jsem tu správně. Bohužel, díky problémům technického rázu se začalo do sálu pouštět o dobrou 3/4 hodinu déle, což v kombinaci s venkovní teplotou nebylo zrovna příjemné, ale naštěstí to bylo jediné negativum této akce. Interiér kulturního domu zářil čistotou, ale kdyby neměl pódium, myslel bych si, že jsem se ocitl v tělocvičně (úsměv). Pódium bylo opravdu veliké a obzvlášť při vystoupení Cynic jsem to ocenil. Sál samotný by podle mě bez problému pojmul cca 300 hlav, a tak těch maximálně 100 došlých fans mělo dostatek místa a nikdo se netlačil. Podle programu na plakátě tam měli od tří odpoledne sraz senioři a den na to tam měl odehrát, již dopředu vyprodaný, koncert Vašek Neckářů. No a mezi to se vklínili nějací metalisti, taková drzost (úsměv).
Úvod obstarala kapela CHIMP SPANNER, nebo lépe řečeno projekt, který má na svědomí multiinstrumentalista Paul Antonio Ortiz. Ten doposud vydal dvě desky, které zkompletoval zcela sám, ale na turné je pochopitelně doprovázen třemi muzikanty z masa a kostí. Hudba, jenž stojí a padá s kvalitními hráčskými výkony, je čistě instrumentální, a nejen díky tomu i náročnější na poslech. Těžko bez předešlé znalosti proniknout do této tvorby a následně ji nějak vyhodnotit. Pro bližší představení Chimp Spanner poslouží známější jméno Animals As Leaders, kteří v září předskakovali BTBAM, moderní pojmenování tohoto stylu je djent, tak asi takto. Osobně tento typ muziky neposlouchám a po deseti minutách mě začne nudit, ale tentokrát půlhodinka v živém provedení utekla velice rychle a musím říct, že poslední kompozice měla tak efektivní gradování, že považuji celý jejich set za vydařený a nuda se rozhodně nedostavila. Mohla za to jak hudba samotná, tak bych nerad opomenul bubeníka, jenž díky svým obličejovým grimasám a gestům na sebe strhával minimálně stejnou pozornost jako hlavní mozek kytarista Ortiz.
Během výměny a následného zvučení nástrojů byla před pódiem zatažená červená opona! No řekněte sami, na kolika metalových akcích se tohle zažije (úsměv)? Opona se odtahuje a za zvuku intra jsou už muzikanti připraveni na svých místech. Netradičně rozestavené nástroje do půl kruhu, tak aby bylo na všechny, hlavně i na Seana Reinerta za bicími, dobře vidět. CYNIC začali přesně tak, jak bylo dopředu jasné, a tak první skladbou byla titulní věc z čerstvého luxusního EP Carboin-Based Anatomy, která nemá kazu. Ze zmiňovaného EP zazněly všechny tři důležité skladby a do celého kontextu zapadly úplně plnohodnotně. Před začátkem koncertu u mě panovala obava jak bude na živo ovládat svůj hlas ústřední postava Cynic Paul Masvidal. Videa, která jsem projížděl, ve mně zbuzovala nedůvěru, jeho jemný hlásek neprohnaný přes vokodér se mi zdál až moc ukňouraný. Naštěstí tady se mi jeho projev jevil stejně tak jako z nahrávek, kde to sice chvilku trvalo než jsme se skamarádili, a tím pádem jediná má obava vzala za své. O doplňující druhý hlas (growl) se staral hostující, a na turné ještě obstarávající druhou kytaru, Max Phelps, který se celý večer neusmál. Druhým hostem doplňujícím koncertní sestavu je basák Brandon Giffin. Cynic nedisponují nijak závratným množstvím materiálu, a tak se hrálo ze všech jejich dosud vydaných počinů, s tím, že největší prostor dostalo tři roky staré album Traced In Air, které zaznělo v postatě celé. Jelikož jsem viděl Cynic poprvé, snesl bych o něco víc skladeb z legendárního počinu Focus, než jen ty pouhé tři kousky co zazněly, ale doba jde dál, Cynic žijí a patrně se nechtějí neustále unášet minulostí. Ze studiové podoby mám samozřejmě nejraději album Focus, ale v živém provedení se mi jevily všechny skladby, ať už byly z jakékoliv nahrávky, jako vyrovnané a dostatečně silné. Každá dokonale propracovaná, každá nota má své přesné místo. Hudba zpočátku zdánlivě komplikovaná, po několika posleších, kdy se materiál dostane pod kůži, je člověk fascinován a jen tak je schopen si koncert náležitě vychutnat. Koncert zakončila hitovka The Space For This, a ač se tleskalo a vyvolávalo jméno Cynic, přídavek však už nezazněl.
Koncert, z kterého jsem měl obavy, nakonec dopadl nad očekávání dobře. V čistém a nekuřáckém prostředí! Ve slušném zvukovém kabátě, pro tento typ muziky tak důležitém, a nakonec i v důstojně zaplněném sále, jsem zakončil letošní koncertní sezónu parádním koncertním zážitkem. Kapela působila nadmíru sympaticky, především frontman Paul, který hned po skončení koncertu stál u stánku s merchandise, pokecal s fans a rozdával úsměvy na všechny strany.
Úvod obstarala kapela CHIMP SPANNER, nebo lépe řečeno projekt, který má na svědomí multiinstrumentalista Paul Antonio Ortiz. Ten doposud vydal dvě desky, které zkompletoval zcela sám, ale na turné je pochopitelně doprovázen třemi muzikanty z masa a kostí. Hudba, jenž stojí a padá s kvalitními hráčskými výkony, je čistě instrumentální, a nejen díky tomu i náročnější na poslech. Těžko bez předešlé znalosti proniknout do této tvorby a následně ji nějak vyhodnotit. Pro bližší představení Chimp Spanner poslouží známější jméno Animals As Leaders, kteří v září předskakovali BTBAM, moderní pojmenování tohoto stylu je djent, tak asi takto. Osobně tento typ muziky neposlouchám a po deseti minutách mě začne nudit, ale tentokrát půlhodinka v živém provedení utekla velice rychle a musím říct, že poslední kompozice měla tak efektivní gradování, že považuji celý jejich set za vydařený a nuda se rozhodně nedostavila. Mohla za to jak hudba samotná, tak bych nerad opomenul bubeníka, jenž díky svým obličejovým grimasám a gestům na sebe strhával minimálně stejnou pozornost jako hlavní mozek kytarista Ortiz.
Během výměny a následného zvučení nástrojů byla před pódiem zatažená červená opona! No řekněte sami, na kolika metalových akcích se tohle zažije (úsměv)? Opona se odtahuje a za zvuku intra jsou už muzikanti připraveni na svých místech. Netradičně rozestavené nástroje do půl kruhu, tak aby bylo na všechny, hlavně i na Seana Reinerta za bicími, dobře vidět. CYNIC začali přesně tak, jak bylo dopředu jasné, a tak první skladbou byla titulní věc z čerstvého luxusního EP Carboin-Based Anatomy, která nemá kazu. Ze zmiňovaného EP zazněly všechny tři důležité skladby a do celého kontextu zapadly úplně plnohodnotně. Před začátkem koncertu u mě panovala obava jak bude na živo ovládat svůj hlas ústřední postava Cynic Paul Masvidal. Videa, která jsem projížděl, ve mně zbuzovala nedůvěru, jeho jemný hlásek neprohnaný přes vokodér se mi zdál až moc ukňouraný. Naštěstí tady se mi jeho projev jevil stejně tak jako z nahrávek, kde to sice chvilku trvalo než jsme se skamarádili, a tím pádem jediná má obava vzala za své. O doplňující druhý hlas (growl) se staral hostující, a na turné ještě obstarávající druhou kytaru, Max Phelps, který se celý večer neusmál. Druhým hostem doplňujícím koncertní sestavu je basák Brandon Giffin. Cynic nedisponují nijak závratným množstvím materiálu, a tak se hrálo ze všech jejich dosud vydaných počinů, s tím, že největší prostor dostalo tři roky staré album Traced In Air, které zaznělo v postatě celé. Jelikož jsem viděl Cynic poprvé, snesl bych o něco víc skladeb z legendárního počinu Focus, než jen ty pouhé tři kousky co zazněly, ale doba jde dál, Cynic žijí a patrně se nechtějí neustále unášet minulostí. Ze studiové podoby mám samozřejmě nejraději album Focus, ale v živém provedení se mi jevily všechny skladby, ať už byly z jakékoliv nahrávky, jako vyrovnané a dostatečně silné. Každá dokonale propracovaná, každá nota má své přesné místo. Hudba zpočátku zdánlivě komplikovaná, po několika posleších, kdy se materiál dostane pod kůži, je člověk fascinován a jen tak je schopen si koncert náležitě vychutnat. Koncert zakončila hitovka The Space For This, a ač se tleskalo a vyvolávalo jméno Cynic, přídavek však už nezazněl.
Koncert, z kterého jsem měl obavy, nakonec dopadl nad očekávání dobře. V čistém a nekuřáckém prostředí! Ve slušném zvukovém kabátě, pro tento typ muziky tak důležitém, a nakonec i v důstojně zaplněném sále, jsem zakončil letošní koncertní sezónu parádním koncertním zážitkem. Kapela působila nadmíru sympaticky, především frontman Paul, který hned po skončení koncertu stál u stánku s merchandise, pokecal s fans a rozdával úsměvy na všechny strany.
Odkaz na kompletní fotogalerii ve větším rozlišení: http://www.photomusic.cz/report/809-cynic-chimp-spanner.html
