TABOO - Underaba

A hoplá!!! Máme tu bonbónek. Koho zajímá, co je tahle parta zač, nechť začne sám pátrat, třebas i po vlnách internetu. U mě na pátrání nebylo dost vůle a vzhledem k tomu, že tvůrci byli na promo materiály velmi skoupí a to tak, že úplně a žádné nedodali, moc vám toho nepovím. Na vypálenině typu Mediasonic je vyryto deset písniček, které vás připraví až o 52 drahocenných minut vašeho života. Co vím, ale zcela určitě, slyšela jsem tu placku snad patnáctkrát, ale doteď v ní nemám až tak jasno. Každopádně jsem překonala původní plán pustit ji z okna a došla jsem k závěru, že to není až taková hrůza, jak by se mohlo zdát. Ehm, takže o co vlastně jde?.v úvodu přichází chvilka napětí v podobně industriálního zurčení?zamlžené kytary nás vtahují do děje?a už tu máme i vokál?.pěkně unylý a otrávený?a jejky, už je tu i nějaká disharmonická změť nástrojů. Tváří se to všelijak, ale hlavně podivně. Není to slibné ani jako death, black či jiná kovová záležitost. Zní to jako mimozemšťanská rockkotéka?z prvního ?majstrštiku? rozhodně blahem nechrochtám, i když v průběhu se ukazuje rozsah vokálu, který proti své začáteční nudnosti začíná podivně chropět, že by si člověk snad myslel, že horor. Následný zásek je pro změnu uveden zvuky pocházejícími zřejmě od rybníka plného kvákajících žabiček, které začíná někdo tlouct paličkou po hlavě. Tentokráte už nám zrno trošku zhrublo a pan zpěvák začíná útočit poměrně jedovatě. Stejně jako v prvním kuse se tak střídají pasáže vleklých pazvuků a svižné vokální výlevy. To je něco pro kardiaky he he. Přetrvává však zhoubný dojem z experimentování až do nikam. Viditelné osvěžení přichází ke slovu ve válu číslo čtyři, u kterého jsem si hnedle vybavila PARADISE LOST?.tak nějak mi to zní. Má dobře stravitelnou melodii, kterou předchozí kousky postrádaly, neumíněný baladický odpočinek nebo příprava na pohromu, která teprve přijde? v závěru songu, který už plnohodnotně sklouzává zpět k neladu. Takhle by se dalo pokračovat pořád dál a to beze zbytku až do konce. V každé skladbě se dá vyšťourat něco lahodící uším, ale naneštěstí vždycky  přijde ten okamžik, kdy se to hudebníci rozhodnou spláchnout chaotickým nimráním v něčem extra?Možná mi to zní tak krkolomně, protože celá placka je až příliš přeplácaná pokusy o něco netradičního, až se plácá jedno přes druhé už předtím přeplácané. Ortodoxním poživatelům kvalitního kovu bych předem radila dát ruce pryč, tohle je něco pro ty, kteří už roupama nevědí, co by si poslechli, případně obdivovatelům železářských výrobků nižší kategorie.