Když jsem se dočetl, že David Grohl (ex-Nirvana) připravuje sólový projekt, nenechala ve mě tato informace zásadní stopu. Sólovek členů dnes již neexistujících skupin vychází čím dál víc a čím dál víc jich nestojí příliš za řeč. Pak byl nějakou chvíli klid a najednou se objevila zpráva, že PROBOT, jak Dave tento projekt nazval je již hotov a spolupracují na něm hvězdy více než zvučných jmen jako jsou King Diamond (Mercyful Fate), Max Cavalera (Soulfly, Sepultura), či Lemmy (Motörhead).
Podle Grohlových vlastních slov by album mělo obsahovat vše, co v něm zanechala 80. léta. Vše od hard rocku až k počátkům metalu tehdejší doby. To ve mě vzbudilo zájem a album jsem si opatřil. Každá skladba je psána na tělo jejímu zpěvákovi a každý z nich si ji sám dokreslil k obrazu svému. A výsledek? I přes značně rozmanitou krevní skupinu jednotlivých pozvaných zpěváků se Grohlovi podařilo sestavit opravdu reprezentativní jednolité album shrnující zlatý věk tvrdé hudby.
První dvě skladby jsou svou pochmurnou náladou laděny až někam k branám death metalu, přesto si v sobě nesou něco lehce stravitelného, takže nejsou problémem ani pro lidi, kterí nejsou orientováni k temné straně metalu. Následuje Shake Your Blood s Lemmym. Tady vlastně není co dodat - typický rukopis Motörhead, typický Lemmyho "zpěv". Nebýt tato skladba na CD PROBOT, klidně by mohla otevírat novinku Motörhead. Následující Access Babylon v sobě již nese novější prvky - jak celkový zvuk, tak i zkreslení použité pro Deanův hlas. Spolu se Silent Hill se však vracíme zpátky do minulosti. Tato skladba v sobě má něco z počátků punku. Ice Cold Man - tato skladba pro mě (jako skalného fandu Black Sabbath) osobně byla velice příjemným překvapením. Návrat ke kořenům hard rocku. Tato skladba ukrývá klasickou těžkopádnost starých Sabbathů, jejich melodiku, prostě vše. Díky za ní, Dave. Psychedelicky laděná Emerald Lies nás zase vrací o krůček blíž současnosti, ale pouze na chvíli, dokud neudeří klasicky hardrocková Big Sky a z podobného soudku uvařená Dictatorsaurus. S následující skladbou se opět trochu vrací Black Sabbath a jejich umění. Na závěr opět blíže současnosti - Sweet Dreams s Kingem Diamondem (který mimo jiné opět dokazuje, že na jeho hlasivky hned tak někdo nemá) má v sobě již něco z počátků tvorby Alice Coopera.
Co říci na závěr? Ideální album pro každého, komu nevadí propátrat během třičtvrtě hodiny hned několik odnoží starých dobrých klasik. Takovéto album už tu dlouho nebylo a hádám, že už se dlouho neobjeví.
Tracklist:
1.Centuries Of Sin (Cronos)
2.Red War (Max Cavalera)
3.Shake Your Blood (Lemmy)
4.Access Babylon (Mike Dean)
5.Silent Spring (Kurt Brecht)
6.Ice Cold Man (Lee Dorrian)
7.Emerald Lies (Wino)
8.Big Sky (Tom Warrior)
9.Dictatorsaurus (Snake)
10.My Tortured Soul (Eric Wagner)
11.Sweet Dreams (King Diamond)
