Soběslavská mládežnická partička mi loni na festivalu v Přeštěnicích přišla jako nemastné neslané seskupení, o kterém jsem napsal, že hraje „takový nedotažený mišmaš s českými, hodně jednoduchými texty“. Ale název novinkového alba sliboval zlepšení alespoň v rovině textové – kdosi si hezky pohrál s písmenky a album dostalo název Tanecudna, jedna skladba na něm pak Tanecudná. Škoda, že grafik neprojevil dostatek odvahy a nenechal na titulce v názvu alba červené pouze „u“ – sice by to „zničilo“ pravidelné střídání barev, ale takhle zas není na první pohled jasné, jak to kapela myslí…
Jenže s těmito dvěma hříčkami veškerá slovní kreativita končí. Jednoduché veršovánky typu vrata – ratata, čokoládu – kradu, Mikuláše – guláše či úplné nesmysly (např. s létem spojené romaneto a kastaněto – v prvním případě jde o literární útvar, v druhém o nic, protože takové slovo existuje jen ve fantazii textaře) budí tak trochu škodolibý úsměv. Možná se některé „pravdy“ ujmou u náctiletých posluchačů, kterým slova v Obětech a vrazích („To ti furt tvrdí, jak tě má ráda, a jednoho dne ti ukáže záda“) nebo v Bílých postavách („Je to žena, co nenechá tě spát, je to láska zasraná, srazí tě na kolena“) přijdou jako „děsně“ pravdivá a aktuální.
No nic, po přečtení textů juknu na web a zase se mi vrací trocha optimismu – kapela se hezky zařadila do hudební škatulky tvrdíc, že její hudba je směs 32% folku, 32% punku, 30% rocku a 6% ska. Po prvním poslechu s tím v podstatě souhlasím. Jenže z každého z uvedených stylů kapela použila to nejočekávanější a nejprovařenější a výsledkem je 9 skladeb, kterým chybí jakýkoliv tah na branku, moment překvapení a žel i kvalitní instrumentální výkony. Celá nahrávka zní spíše jako demáč začínající kapely, která si jen tak pro sebe nahrála pár písniček. Skladby jsou utahané, těžkopádné a i přes přehršel použitých nástrojů (kytara, baskytara, bicí, flétna, trumpeta, saxofon, housle) hodně chudé. Trochu světlejším „zjevem“ je zpěvačka, která zvládá své řemeslo na slušné úrovni, místy má zajímavou barvu hlasu a nebojí se s výrazem pracovat. Naopak hlasový projev bubeníka, který tu a tam zpěvačku doplňuje, je přímo odstrašující. Nahrávce nepomůže ani vcelku zdařilý zvuk, ani občasný zajímavý motiv, většinou v podání baskytary, která s přehledem strčí do kapsy zbytek nástrojů. Jedinou skladbou, která netrpí výše uvedenými syndromy, naopak nabízí zajímavější momenty (nejen díky zapojení flétny) je Mikulášská. Ale jedna vlaštovka jaro nedělá.
Kdybych měl hledat kapely, se kterými by Hodně Podně mohli mít nějaké styčné body, napadají mě třeba Znouzectnost nebo Ticho De Pre Cupé Band, přičemž s oběma prohrávají soběslavští na celé čáře.
Seznam skladeb:
- Oběti a vrazi
- O tvářích a lidech
- Miluju
- TaNecudná
- Bílý postavy
- Cukr káva
- Trhejte kopretiny
- Mikulášská
- Až zabušim
Čas: 30:31
