Smečku Witheria z finského města Espoo zformovanou roku 1999 si pamatuji snad již od třetího proma „Pureditself“ z roku 2003, na kterém se vyskytovala poměrně lahodná směs řízného thrash/death metalu ze staré školy, jaký v současné době valí tolik, i na naší milé Fobii recenzovaných smeček. Přesně po deseti letech od počátku své existence si kapelka udělala radost a připomněla se svým fanouškům novým albem nazvaným „Painful Escape“ přesně tři roky po vydání svého dlouhohrajícím debutu Infernal Maze. První, na co se každý správný recenzent musí ptát je, nakolik se styl kapely pozměnil od minulé nahrávky a zda dle jeho osobního soudu k lepšímu, či horšímu.
Já pak mohu s potěšením konstatovat, že změna neproběhla takřka žádná. On vlastně thrash ani žádnou změnu nepotřebuje, pokud se zahraje s citem a správnou dávkou entuziasmu, není co řešit. Obojího má Witheria naštěstí dostatek, takže si posluchač může nerušeně vychutnávat tu výbušnou směs, jež se na kotouči nachází. A že je to nějaká směs! Skvělé sekané riffy, groovy rytmy, vynikající vokál, sem tam melodické vyhrávky, vystřídané disharmonickými, písklata.. Kapela, která je schopná uřídit thrashující náklaďák po celých pět minut, aniž by začal zpomalovat, či dopustil únik paliva z cisterny, musí být chtě nechtě dobrou sebrankou. A Witheria dokazuje, že kromě dokonalého nastudování starých mistrů (bavíme se o vzorečku Testament) je schopna také sama poskládat kvalitní materiál. Člověk se až diví, jak lehounce jednotlivé části skladeb navazují na sebe, nic nikde nedrhne, kapela jede jako dobře promazaný stroj.
Trojka „The Solitarium“ po krátkém pomalém úvodu opět zabředne do středního tempa a tam si pěvec „Tuberculosis“ řádně provětrá hlasivky. Co se zpěvu týče, kašle na melodii, naopak jede spíše v brutálnějších, občas až trochu blackových polohách. Kytarová práce je, jak již bylo řečeno, rozhodně nadstandartní, zajímavých, inovativních pasáží se na albu nachází poměrně velké množství, což je rozhodně jen ku prospěchu věci. Nazvučení se pak pohybuje v melodic death metalových vodách, kytary jsou nazvučeny pěkně, kapela občas sáhne i po „vysoko znějících“ riffech, vyhrávky se střídají v rychlých sledech a ačkoliv se nesnaží pracovat v nějakých nadzvukových rychlostech (aneb bezbřehá kytarová onanie ve stylu Dragonforce), nenudí a vždy hudbu posunují o kousek dál. Přiznám se, že jsem si již dlouho tak nebavil u sedm minut dlouhé thrash metalové nahrávky, jako právě u třetího fláku těchto hochů. Přichází čtyřka, „Hate Is All You Need“ a znovu se nacházíme v žánru výbušného thrash metalu, naprosto dokonalé jsou zde přítomné sborové „řevy“ (Hate!), posluchač si znovu rochní při poslechu nosných a dobře nazvučených kytarových partů.
Bicí party jsou pak slušně odtlučenou prací, bicman Rob Diver se nesnaží se někam zbytečně cpát, ale je-li třeba, dokáže zrychlit z nuly na sto. Technicky je to průměr, rychlostně a flexibilitou nikoliv. Basové party pak téměř neslyším, jsou poněkud skryté a to je škoda. Jistě by nebylo na škodu alespoň občas zaslechnout probublávání čtyř strun v podkladu, ovšem vše potřebné naštěstí obstarávají povedené bicí party, takže v tom problém není. A kde je vlastně problém? Když nad tím tak přemýšlím, musím konstatovat, že Witheria, alespoň v mých očích, problém nemá. Vše je na svém místě, skvělé zlomy, perfektní vyhrávky, sóla, dobré nazvučení – co více si přát?
Snad trochu kratší stopáž, abyste náhodou při poslechu nezjistili, že vás deska již nebere tak, jako na začátku. Avšak pokud vás baví thrash/death, který je však vpravdě tradiční a od death metalu se trochu distancoval (byť stále je v něm mrtvý kov přítomen), budou vás Witheria bavit. A tím myslím celé album, nikoliv dílčí skladby. Thrash ´till death!
Čas: 48:58
Seznam skladeb:
- Legions of Evil
- Raining Steel
- The Solitarium
- Hate is All You Need
- Escaped in Blood
- Sphere of Death
- Tortured Spawn
- Altered Mind
- Reflections
