Pokud se nemýlím, Dichotomy je teprve první nahrávkou, kterou jsem kdy od této křesťanské kapely z Atlanty slyšel a musím přiznat, že rozhodně nejsem zklamán. Podobně jako například Extol totiž dokázala skloubit křesťanské myšlenky (které, zpívané anglicky vůbec nemusíte vnímat, pokud nelibo) s opravdu dobrou hudbou, což je přístup, více než vítaný.
První tóny nás zavedou někam na apokalyptické pole zdevastované Země, a na příští tři čtvrtě hodiny tuto spálenou planetu neopustíme. Melodeathový growl/štěkot, naboostované kytary, jejichž riffy jsou na pomezí technického deathu a deathcoru, slušná bicí sekce s velkou přesností seká rytmiku, když jsem pohledal na netu, zjistil jsem, že na producentskou sesli se usadil slovutný Devin Townsend (aka „božský“ Devin), který, rozpustiv Strapping Young Lad, stále nemá dost hudebních aktivit. Co říci o Becoming the Archetype? Jedná se o moderní melodický metal, který je ozvláštněn progresivními výjezdy, zajímavými klávesami (vyznívají jako piáno, nečekejte žádné bububu atmo prvky), Dichotomy je moderní album s moderní produkcí, a drivem, který má famózní spád.
Od začátku do konce jedou kytary slušný groove, klávesové sbory jsou jedním z nejlepších klávesových aktů, jaké jsem měl letos tu čest slyšet, gratulace Sethu Hecoxovi, pokud jste si ty party alespoň trochu psal sám, skvělá práce pane! Od tří minut stopáže velice slušná melodie v druhé skladbě, titulní „Dichotomy“ dá vědět, že tahle nahrávka bude něco! A opravdu. Technická práce kytar je abnormálně skvělá, dokáže vydusit i pohladit (vím, zní to trochu zajímavě v žánru death metalu), rytmy jsou skvěle secvičené a přesně zahrané. Když se vyskytnou čisté zpěvy, tak povětšinou v pozadí, neruší nikterak integritu nahrávky (ačkoliv zrovna v tomto případě by klidně mohly být hlasitější, jelikož zpěvák má zajímavý hlas). Ve třetí „Artificial Immortality“ se na pár úvodních sekund vyskytnou hardcoreové zpěvy, ale jsou rychle smyty zajímavým riffem a deathovým hrublákem. Takhle bych mohl pokračovat donekonečna, každá skladba má něco, co mne zaujalo, i když už ne jako celek, tak alespoň pasáže, vše je skutečně solidní prací a rozhodně doporučuji.
Málo alb se ihned dostane do mého širšího povědomí, toto CD to,kdoví-proč zvládlo na jeden zátah. Moderní, stále se slušnou dávkou odhodlání a zdravé hráčské praxe. Již předchozí alba sklízela v periodikách poměrně slušné ohlasy, nová nahrávka na tom asi nebude jinak. Alexe Kenise nyní vystřídal navrátivší se Jon Star a tak uvidíme, co jeho ruka s kapelou opět provede. Pro tuto chvíli jim nelze mnoho vytknout.. Slušně šlapající rytmika, vokály na úrovni, o riffech či produkci nemluvě, časté ozvláštnění pomocí akustické kytary (začátek How Great Thou Art), navíc čerti se drží svého kopyta, takže výsledkem je opět progresivní melodeath/metalcore. Protentokrát jsem byl velmi mile překvapen, jen tak dál, ukažte, že i kapely, zabývající se křesťanskou tématikou umí zatraceně dobře hrát! Jen pro informaci: Datum vydání:25:11.08
Čas: 43:31
Seznam skladeb:
- Mountain of Souls
- Dichotomy
- Artificial Immortality
- Self Existent
- St. Anne's Lullaby (instrumental)
- Ransom
- Evil Unseen
- How Great Thou Art
- Deep Heaven
- End of the Age
