Když jsem zahlédl to, co mi dnes přistálo v poště, nemohl jsem věřit vlastním očím.. Tak je to pravda! Bansko-Bystričtí Pathology Stench skutečně vydali nové CD. Proč takové překvapení? Inu, jejich poslední dlouhohrající řadovka se uskutečnila již roku 2003, takže sem trochu čučel, cože se to po celé půl dekádě děje. Všeho jsem tedy nechal a s chutí se zaposlouchal do vibrací nové nahrávky těchto slovenských legend death metalu ze staré školy. A jelikož jsem (občas) člověk důkladný, poslechl jsem hnedle celou diskografii, to abych si trochu osvěžil, cože to tehdy vlastně chlapci hráli.
Hned od začátku si člověk uvědomí, že to, co tito matadoři hrají, mají prostě v krvi. Jedná se o klasický death metal, který svými riffy připomene legendu z největších – americké průkopníky Death. Vše je ovšem zabaleno do typického zvuku a postupy středoevropských death metalových smeček, a jelikož, jak všichni víme, slovenská brutal death metalová scéna na tom vždy byla zatraceně dobře, i v tomto případě se jedná o příjemnou nahrávku. Hned ze začátku na vás dýchne příjemný závan (v tomto případě mrtvolný závan) nostalgie, která s přibývající stopáží rapidně narůstá. Hned jsem se rozpomněl na své první death metalové zážitky s Krabathor a později Hypnos, první koncerty spojené s částečným ohluchnutím (alespoň na pár hodin), to jsou věci, které nemůže člověk přejít bez hezkých pocitů. Kapela má rozhodně jednu velkou výhodu – kašle na všechny trendy moderního deathu a svou muziku stále brousí „postaru“ – takový přístup je, zvláště v dnešní době přesycené produkcí a mamonem, velice cenný.
Hezky odsýpající deathík je na pár místech osvěžen ( např. elektronický podklad Suburbs) nečekanými prvky, vokál Baro Barancika snad ani klasičtější být nemůže (chlape, tohle je stará škola jako prase, chválím za takovou práci), riffy jsou to samé v bledě modrém. Prostě nádhera. Bicí sypou jaksepatří, navíc produkce ponechává nástrojům velmi příjemný zvuk, a to jak na poslech, tak v celkovém kontextu nahrávky. Styl hry Vlado Slosiarika jsem už hezky dlouho neslyšel, měl jsem za to, že takoví bubeníci již snad ani neexistují. Inu člověk míní.. Kytarové plochy se mi v nejlepším slova smyslu líbí, kapela umí nastolit perfektní poměr mezi hlubokými „groovy“ rytmy a výše posazenými vyhrávkami a melodickými linkami, vše je skvěle diversivní, navíc, recenzent z našich luhů a hájů se prostě chtě nechtě na nahrávce cítit „doma“. To rozhodně nelze nikterak zvlášť řadit do konečného hodnocení (ehm), ale rozhodně je to příjemné.
Další věc, která mne zaujala je ta, že i přes to, kolik toho již letos mám za sebou (snad stovky alb různých žánrů), novinka Pathology Stench mne ani na sekundu nezačala nudit, někdy by neškodila trochu větší brutalita, ale na to tu máme jiné experty (kapela rozhodně není gore, ba naopak, těžištěm jejich textů jsou věci, spojené se smrtí a politika, takže zase stará škola).
Když se ve skladbě ozve chorus: „This is music for the masses“, tak se mi na tváři objevil široký úsměv, a jen dodávám, že tohle by MĚLA být muzika pro masy. Oproti dřívějším albům, které jsem si poslechl záhy po novince, je snad poslední deska mírně melodičtější (rozuměj, méně bordelová), zůstáváme samozřejmě v žánru klasického death metalu, nečekejte žádné hard coreové úlety (viz Cryptopsy).
Půlhodinka uběhne a já zjišťuji, že jsem se vlastně vůbec nenudil, ba naopak. Hezky jsem se bavil, nyní se těším, jak kapela předvede songy naživo. Shindy se za tyto chlapíky ve své stáji nemusí hanbit. To ale asi beztak moc dobře ví..
Čas: 37:14
Seznam skladeb:
- Rathology (intro)
- 666 Rounds
- Good God
- Suburbs
- The Leader
- Nothing
- Guillotine
- For Meatall
- Frankenstein
- Desperate
- Swench (outro)
