S recenzí hanáckých Everlasting Dark jsem si dával pěkně na čas. Avšak ani kapela sama s vydáním nového CD nějak zvlášť nespěchala. Od kapelníka Zdenka jsem slyšel termíny realizace CD nespočetněkrát, takže jsem začal jeho slova brát s rezervou. Připočtu-li neustálé personální problémy a rotace nových členů, myslím, že s plnohodnotným CD olomouckých Everlasting Dark počítal málokdo. Přeci jen od posledního záseku uběhlo šest nebo dokonce sedm let. A přesto jsme se dočkali.
Svého času byla Severní Morava proslulá vynikající líhní doom metalových spolků a Everlasting Dark v této tradici zvesela pokračují. Avšak většina tehdejších pilířů doom metalové scény je již dávno pohřbená v síni zapomnění. A tak parta kolem šéfa Zdenka Kaczora zůstala v naší zemi takřka osamocená, protože podobně hrajících kapel je dnes u nás skutečně po málu.
Nicméně začátkem tohoto roku vyvrhla kapela Everlasting Dark na světlo světa stříbrnou placičku nesoucí jméno „Lygophobia“ a na rovinu říkám, je to CD velice povedené. První co mě velice potěšilo je zvuk (Bomb Jack Studio), kterým Lygophobia disponuje. Je čistý, čitelný a přitom dostatečně razantní. Rozhodně je na místě pochválit zvuk akustické kytary a precizně zmáknutý mužský vokál. Na druhou stranu se mi nějak zvlášť nepozdává zvuk violy. Připadá mi, že kapela v tomto případě vycházela ze zvuku starých Silent Stream Of Godless Elegy, ale těm, se již v dobách dema „…Amber Sea“, podařilo své housličky nazvučit lépe. Faktem však zůstává, že celkově zní materiál velice zdařile.
Do drážek novinky je zaneseno 6 tracků včetně Intra. Avšak pro Everlasting Dark není problém jednotlivé songy natáhnout nad sedmi minutovou hranici, aniž by produkce začala nudit. Daří se jim to díky schopnosti vnést do skladeb změny nálad, pocitů a celkově svou hudební vyzrálostí.
Nebudu se zde rozepisovat o konkrétních skladbách. Za všechny vypíchnu skladbu, podle které se celé CD jmenuje – Lygophobia. Byť je to song instrumentální, tak v sobě skrývá vše, čím Everlasting Dark jsou. Everlasting Dark umí člověka donutit se zasnít, umí si pohrát s vašimi emocemi, umí vás rozbrečet. A o tom doom metal přece je. Pro milovníky tohoto stylu je „Lygophobia“ nutnost. A pro nás ostatní? To už nechám na Vás. Já jsem velice mile překvapen…
Čas: 43:27
Seznam skladeb:
- Prelude
- The Quest
- Paths of Gods
- The Sleepwalker
- Lygophobia
- At the End of Heart
