Konec dubna si pro sebe již tradičně vyhradil jeden z nejextrémnějších brněnských minifestů. Metal Swamp s téměř jubilejní číslovkou 29 si pro své konání tentokrát zvolil netradiční místo i sestavu. Místo tradičního temného Svatoboje se další Swamp protentokrát konal v klubu Favál, který po radikální reorganizaci interiérů nabízí dobré zázemí i pro festivalově pojaté metalové akce, koncerty velkých jmen nevyjímaje. A tak po nejrůznějších větších i menších akcích kapel a festů, které klub za poslední rok hostil, se sem v poslední dubnovou neděli měl po dlouholeté pauze vrátit i Metal Swamp.
Na aktuální pokračování sice byly plánovány pouhé tři bandy, přesto se stylově mělo jednat o další chuťovku pro hudební mlsouty – kromě zavedené tuzemské melancholie ztělesněné zkušenou bandou Euthanasia a zajímavé fúze klasiky, rocku a metalu v podání služebně mladších Hyperion, byl hlavním tahákem festu finský spolek Battlelore a jejich šťavnatý fantasy metal. Swamp ani tentokrát nezapřel smysl pro neotřelou pestrost, a tak co do zastoupených stylů a přítomných kapel šlo o další lákadlo pro metalové mlsouty a zvědavce všeho druhu. Na osmou večer, kdy měl fest zahajovat, se však do klubu jako obvykle nikdo příliš nehrnul a ani první kapela, kterou byla právě Euthanasia, neměla kam spěchat – ostatně i černé stíny přítomných metlošů u stolků a baru se teprve probíraly k životu a volná místa mezitím obsazovali další a další nově příchozí, kteří do půl hodiny vylepšili návštěvu na přijatelnou úroveň, takže se dlouho očekávaný fest mohl konečně rozeběhnout.
O sympatický nástup se postarala právě havířovská EUTHANASIA, která je po poslední řadovce („Requiem: Songs for…“) v dobré formě a na Favále to jen potvrdila. Šestka muzikantů, kterým v sestavě neschází hráčka na klávesy ani houslista využila výhod pročištěného zvuku a do solidní divácké kulisy pod pódiem naládovalo svoji porci smutku v přesvědčivém koncertním podání umocněném Sikiho vokálem. Z poslední desky zaznělo např. Memento, z předposlední pak titulní „hitovka“ Ceremony of Innocents. Přesvědčivá a procítěná naléhavost konečně vygradovala v bonusovce Shořel jsi v jejím těle. V dlouhém vystoupení se střídaly pomalejší, melodické, místy až folklórní pasáže s deathovou řízností, a i když se kapela v setu několika hluchým místům nevyhnula, jednalo se o úspěšný a příjemný koncert završený jedním poctivým nářezem. I když pro mě osobně nakonec nebyl dojem z hudby kapely zdaleka tak „melancholický“, píšu deset bodů. Bo tohle prostě sedlo…
Od vystoupení dalších zástupců severomoravské scény jsem si po předchozím vystoupení v Brně (mj. též na Swampu) sliboval mnohé, ale s koncertem svérázných HYPERION se to nakonec odvíjelo úplně jinak. Trojice violoncellistů vyznávající rovným dílem moudrost a nadčasovost klasiky, stejně jako jazzovou promakanost a technickou metalovou energii sice po deváté nastoupila v plné sestavě (i s bicmenem) a s o poznání větší podporou „zdola“, přesto to nakonec nebylo ono. Koncert od počátku provázely problémy s nevhodným zvukem, který klasickým nástrojům nedodával tolik potřebnou sílu a razanci a který koncert téhle tuzemské speciality de facto pohřbil. Viditelně demotivovaná kapela začala hrát na půl plynu a své vystoupení po cca půlhodině rychle uzavřela. Z aktuálního debutu „Monochrome“ stačily zaznít známé kousky jakými jsou např. Heart a Patterns Of The Hidden – z vlastních předělávek pak závěrečná instrumentálka Inquisition Symphony od „Sepči“. Pokus o „self-PR“ kapely soutěžící o místo předkapely před I.M. po tomto vystoupení raději nekomentuji.
Vrcholem večera se stal koncert v tuzemsku nepříliš známých Finů BATTLELORE, kteří již mají za sebou čtveřici alb a profesionálně odvedená novinka „Evernight“ zatím sklízí jen samou chválu. Že se bude jednat o něco mimořádného, bylo patrné už z příprav – po place se začaly pohybovat podivná individua nápadně připomínající různé postavy z Tolkienových pohádek a celkem přirozeně na sebe soustředily pozornost polozaplněného klubu. Nechyběl válečník s obouručákem, bystře vyhlížející elfka a pomalovaní „trpaslíci“?. Zajímavá a početná squadra, kterou se podařilo do tuzemska stáhnout, byť jen na jediné vystoupení nepřekvapovala jen vizuálně. Po vcelku rychlém přichystání celé sedmičlenné družiny se na nás vyvalil true fantasy metal, který sice na desce působí poněkud sterilně, naživo ovšem nepostrádá nic z toho, co by měl správný koncert mít – Battlelore vsadili na syrový, energický a do krásy prokvetlý metalový mix, v kterém si své najdou příznivci melodického doomu, gothic metalu a symfonického blacku. Finové tak od počátku sklízeli velký úspěch ještě umocněný jejich svéráznou pódiovkou a dravým nasazením. Z aktuálního zvuku kapely se do vystoupení podařilo přenést snad všechno – zastřenější doomové kytary nezapomněly na své rychlé melodické výjezdy, klávesy zase výborně podbarvovaly kolikrát silně náladovou atmosféru a oba vokalisté výsledný efekt jen umocňovali. Právě jen unavenější vokál graciézní Kaisy byl určitou, byť pouze drobnou slabinou jinak povedeného koncertu.
Je však zapotřebí propagovat novou desku, a tak byl téměř celý koncertní program věnován poslední placce, z které toho zaznělo opravdu požehnaně (Beneath the Waves, House of Heroes, Into the New World, úderná We Are the Legions, aj.). Ohlas pařících a radujících se fans byl velmi vřelý a sympaticky působící kapelu nakonec donutil k úplnému vyčerpání připraveného repertoáru (přidávalo se celkem třikrát). Závěrečný bouřlivý potlesk publika byl opravdu zasloužený a z mé strany to byla příjemná tečka za nedělním Swampem.
Swamp č.29 opět nezklamal kvalitou. Nezklamali ani přítomní návštěvníci, kteří na festu vytvořili pozitivní atmosféru pro zúčastněné kapely, byť byla konečná nižší návštěvnost poznamenána stylovou specifičností akce. Přesto se Swampu v globálu podařilo opět mnohé potěšit a i já se řadím mezi ty spokojené.
