Ovšem hned prvně jmenovaní němci z důvodu indispozice bubeníka nepřijeli. Přesto byl Black Pes narvaný až k prasknutí a bylo to jen dobře (minimálně pro kapely), atmosféra celého večera byla vynikající.
Jako první se na scénu dere mladá anglická kapela Burning Skies (vznikli v roce 2002), kteří vydali před nedávnem u Lifeforce records velmi dobře přijaté album „Desolation“. Nástupce debutového "Murder By Means Of Existence“ (2004) jsem sice zatím neslyšel, ale vzhledem k vystoupení bych tak asi měl co nejdříve učinit. Jejich vystoupení v Black Psu bylo bezesporu velice povedené a s podporou dobrého zvuku rozsekali vše co jim přišlo do cesty. Jejich vitální směska death metalu a hard coru na lidi zabírala a tak se i jako první předkapela mohli těšit velikému ohlasu.
Američané Origin kloubí úžasnou instrumentální ekvilibristiku s brutální rychlostí a to vše naprosto ORIGINálně. Samozřejmě vzory z americké brutální scény jistě mají, ale to určitě není na škodu. Jejich prozatím poslední album z roku 2005 „Echoes Of Decimation“ jsem před nedávnem získal od Necrogora, který si zde přál být pozdraven, takže ho tímto zdravím a děkuji mu za tip na tak skvělou kapelu, jako jsou Origin.. Koncert samotný rozjela kapela opravdu ve velkém stylu, po prvních taktech stál celý sál s otevřenými ústy a nechápal co se to děje. Člověk si při pozorování takovýchto šílenců začíná rozmýšlet, zda má vůbec cenu snažit se hrát na nějaký nástroj. Skutečné i neskutečné postupy, to vše v brutálních rychlostech a s opravdu brutálním zpěvem. Navíc o zpěv se starali mimo zpěváka i oba strunaři, což už byl skutečný vrchol. Navráceného syna, bubeníka Johna Longstretha (ex-Angel Corpse) je zbytečné zmiňovat, bezesporu bubenická extratřída. Origin mě naprosto dostali a podle ovací jsem jistě nebyl sám. Relapse records mohou být na svou ovečku více než pyšní.
Vzhledem k neúčasti Necrophagist byli hlavní hvězdou večera američtí brutalisté Misery Index. Odpadlíci od slavných Dying Fetus však rozhodně nejsou žádná kapela číslo dvě vedle svých kolegů. Dying Fetus mám velmi rád a přesto musím říci, že Misery Index dosahují stejných kvalit. Co vidím velmi pozitivně, že nekopírují styl DF, ale vkládají do svých skladeb pořádný kus „Misery Indexovského“ brutal deathu řízlého hc. Charismatický zpěváko-basák Jason Netherton svým výrazem dokázal strhnout publikum do neskutečného kotle a zbytek kapely, především pak bubeník Adam Jarvis, mu více než úspěšně sekundovali. Nejsem schopen jmenovat skladby, protože Misery Index příliš detailně naposlouchané nemám,ovšem musím přiznat, Misery do lidí nakopali takovou dávku brutality, navíc úžasně podanou, že nezbývá, než opět smeknout. Pokud se dobře pamatuji, Misery Index jsem viděl již dříve v Abatonu a ačkoli tenkrát byli výborní, tentokrát zabíjeli!
Ve výsledku jsem byl z akce více než nadšen a to i přes nepřítomnost Necrophagist. Lidí bylo hodně, atmosféra výborná a hudba – pekelně krásná!
