Jakkoliv jsou Vánoce především křesťanským svátkem, slaví je také nejeden metalový fanda. Někdo to dělá pro radost, někdo ze zvyku, někdo proto, že rád dárky dává, někdo zase proto, že je rád dostává. Právě do posledních dvou skupinek by se s trochou nadsázky dali zařadit lidé kolem brněnského Metal Swampu – dárky v podobě zajímavých kapel dávali organizátoři, obdarovanými pak byli samotní návštěvníci, kteří poslední letošní Swamp možná z tohoto důvodu navštívili opět v hojném počtu.
Poslední M.S. kterého jsem se účastnil, byl blackový (supeer…:) – a tento předvánoční nášleh jakbysmet. Z tuzemska se zúčastnily již zavedená jména jako Trollech a Solfernus, slovenskou scénu přijeli reprezentovat slovanští Hromovlad, konečně nechyběl ani black metal odpadních vod v podání Morbivodovy kapely Stíny plamenů a překvapení v podobě metalového mixu Panychidy či mystického blacku neméně tajemných veteránů z Unclean.
Dříve než na pódium nastoupila první kapela, stačil se Svatoboj velmi slušně zaplnit (a rozjet), takže STÍNY PLAMENŮ, které celý Swamp téměř na minutu přesně zahajovaly, nestačily zírat na ty davy. Lord Morbivod v čele své kanální smečky nezklamal a coby zkušený harcovník do nás naládoval pořádnou porci textově vynikajícího black metalu pojednávajícího o nejrůznějších příbězích z odpadních potrubí a stok českých měst. Vystoupení nechyběly charakteristické gumáky, „kanální“ baterka na hlavě, ani svérázné Morbivodovy uváděčky. Ze skladeb nesoucích se v duchu jednoduchého, přímočarého blacku zazněly známé klasiky typu „Morbivodní potrubí“, „Zuřivý monolog Syna Poklopů“, „Příjezd Vévody z Libkanu“, „Černá stoka je hrobem všech svatých“, aj.. Stíny chystají nové album a skladby z něj přirozeně nechyběly ani na Swampu – „Síť meziměstských stok“ či „Přichází Rada Lindley“ zazněly v rámci dlouhého koncertu, který protentokrát postrádal větší podporu a ohlas fans. Trochu bez energie působila i samotná kapela, v které nejvíce řádil neúnavný frontman. Nu což, fest teprve začíná a spousta lidí se nejspíš šetří na další kapely…
Po Stínech si na své přišlo první festové překvápko – mladá plzeňská kapela PANYCHIDA (vznik 2004) kombinující ve svém nesnadno zařaditelném metalu nejrůznější styly přijela na Swamp s pestrým blackově-epickým metalem, který byl příjemně nadupaný, majestátný a energický, což rychle probralo i spoustu ledniček pod pódiem a tato banda, v které vedle sebe existují heavíkové rytmy a blackový vokál (a la mistr Abbath), sklidila velký ohlas. Vystoupení, kromě zajímavých hudebních momentů, nepostrádalo také zajímavá intermezza mezi jednotlivými skladbami, takže na jeho konci došlo i na spontánní tleskačku s publikem.
S o něco menší odezvou zahráli nekompromisní neznabozi ze SOLFERNUS. Zkušený kvartet s Tomem Cornem v sestavě měl pomalejší rozjezd, přesto když došlo na největší řežby z „Hysteria In Coma“, byl to už ten starý dobrý apokalyptický black. Vystoupení kalily potíže se zvukem a na poměry kapely malý ohlas – Khaablus sice pro sebe typicky lidičky vybízel k větší aktivitě, přesto se početný dav příliš nerozpařil a trochu otrávený Solfernus to po dobré půlhodině nepříliš účinné palby raději zabalil.
Problémy v nevýrazném nazvučení měly vliv i na následující koncert TROLLECH, který se na Svatoboji prezentoval s dvojnásobnou, tj.čtyřčlennou koncertní sestavu. Automatický bubeník načas vyklidil pole Lordu Sheafraidhovi ze Stínů… a Trollech v Brně poprvé představil svého druhého kytaristu, kterým se stal Tomáš Kofroň, jehož vokály lze mj. slyšet i na aktuální řadové desce Trollech („Skryti v mlze“). Trollech se v Brně stávají pomalu ale jistě kultem, čemuž nasvědčovalo nevídané peklo, které se pod pódiem rozpoutalo – mlátit bylo ostatně na co – kromě materiálu z předposlední desky zazněl stejnojmenný vál „V rachotu hromů“ či „Vzácné setkání“, Trollech potěšitelně nezapomněl ani na první album, z kterého zazněla hymna „Od kolébky po rakev“, „Podzimní cesta starého vlka“, atd. Zazněly dokonce věci z dema („Hagalaz R“) a méně známého alba Synové lesů („Poustevník“). V kontextu jiných koncertů Trollech to ovšem dnes byl o něco slabší výkon, přičemž kromě zvuku byl výraz kapely poznamenán vzájemnou nesehraností a tím i obtížným zařazením většího drivu a jistoty do vystoupení. Fanoušci Trollech ovšem své kapele vytvořili velmi příjemné „pracovní“ prostředí, i když na závěrečný přídavek nakonec nedošlo.
Naživo mne naopak příliš nezaujali slovenští HROMOVLAD. Kapela sice podobně jako Trollech nastoupila v působivých pagan kostýmech, přesto její rychlý pádivý black metal neměl u přítomného publika ten správný efekt. Nevím, jestli to opět bylo zvukem, ale naživo se z desky příliš nedařilo přenést tu nesmlouvavou mrazivost a zůstala povětšinou jen vyšroubovaná rychlost, která volala po větším zpestření dalšími zvraty a vyhrávkami. Možná mě teď už hodně mátl mate sluch, ale mám dojem, že zazněl dokonce cover od Master’s Hammer “Černá svatozář“, což by mohlo na koncertech klidně zaznít častěji! 
Na poslední UNCLEAN už vydrželi jen skalní příznivci černého kovu. Ústecká kapela navazující svou tvorbou na kult Master’s Hammer formou hutného okultního blacku s výrazným podílem hry na tympány, vydala svůj poslední počin v r.1997 („Ten, který se vyhýbá světlu“) a od té doby o sobě až na některé koncerty nedávala příliš vědět. V poslední době se však Unclean dostává do tempa a skupina kolem Lorda Uncleana a Requiem Aeternam kromě koncertování chystá materiál na další album. Ochutnávka z něj zazněla i na tomto vystoupení, kde Unclean překvapil svým osobitým podáním a zvláštním, do pomalých a středních temp posazených blackem, který klade důraz na sdělení – Unclean zpívá česky a společně s ponurou hudbou vytrvale útočí na vaši nervovou soustavu. Efekt nového materiálu také podpořily starší věci jako např.„Princ temnot“. Zvláštní magická atmosféra, kterou podpořil symbolický půlnoční začátek koncertu a kteroužto s sebou hudba této kapely nesla odjakživa, snad působila i v sále, který se postupně zaplňoval zvědavými metloši, kteří se nenápadným Unclean postarali o solidní ohlas. Vźdyť na blackovou kapelu s tympanistou jen tak někde naživo nezapaříte…
Budu se asi opakovat, přesto je třeba říci, že tento Swamp se zařadí do řady dalších úspěšných brněnských metalových festíků – akce i přes některé technické komplikace nezklamala po návštěvnické ani hudební stránce a přítomným byla nabídnuta napohled jednolitá, přesto pestrá a zajímavá směsice kapel, v níž se black metal projevil pokaždé v trochu jiném pojetí a světle. Teď už nezbývá než se těšit na únor a Carpathian Forest…
