První kapelu Hate jsem nestihl z důvodu vlastní neschopnosti, když jsem vystoupil o stanici dříve, v domnění, že se akce koná v Harfě. Je mi to velmi líto, protože mi bylo referováno, že byli výborní. Ale byl to názor několika jedinců, jiní to mohli vidět jinak..:)
Následující Textures předvedli svou klasickou show, což znamená převedeno do reálného významu, že absolutně předčili všechny stylově podobné kolegy. O této kapele se říká, že hraje hudbu budoucnosti, já naprosto souhlasím, zde je vidět budoucnost metalu. Kapela již hrála na dvou posledních Brutal Assaultech a v obou případech byli mezi nejlepšími kapelami. Pátečním koncertem dokázali, že nezůstávají na místě a jedou stále dál. Abych se přiznal, od Textures mám raději album „Polars“, než novější „Drowning Circles“, ovšem takhle naživo mě dostali i zářezy z nového alba. Velice energické hc/metalové vystoupení, kde nechybí melodika a vynalézavé samply, to vše podpořeno nepravidelnými rytmy a neskutečnými výkony všech členů kapely. Radost se zaposlouchat i pohledět.
Následovali služebně o hodně moc let starší kolegové z Rakouska. Samozřejmě hovořím o klasických death metalistech Pungent Stench. Ti si ten svůj, jak já říkám, Black Sabbathovský těžkopádný death metal valí stále stejně, ovšem mě nezbývalo než smeknout. V životě bych něvěřil kolik energie se takovou hudbou dá narvat do lidí. Fanouškové byli nadšeni a Pungent Stench evidentně taky, skotačili po pódiu radost pohledět. Na cd mě to nebaví, ale takhle naživo paráda.
Následovala delší pauza a na pódiu se začala připřavovat jedna z dvou hlavních kapel – Samael. Neříkám, že by mě tato kapela již dříve neoslovila, ovšem tímto koncertem mě doslova posadila na prd**. Čekal jsem hodně, ale přišlo ještě 100000x víc. Na to co tito elektro-metalisti předvedli by mohla, stejně jako v případě Textures, většina stylových kolegů jen uronit slzu závisti. Bombastické vystoupení, kde jste byli zahaleni do masy zvuku, ovšem bez jediné rušící chybičky. Slyšel jsem sice názor, že mohli mít pánové lepší zvuk, ale to tak možná na záchodech, zvuk byl po celý večer prvotřídní. Pánové pařili, jak kdyby vydali první album a vyjeli na první turné a to je mi vylmi sympatické. Ten entusiasmus se kterým přistupovali k živému podání svých skladeb je podle mne půlka jejich úspěchu. Skutečně nevím co bych tomu vytkl, naprogramované bicí měly výborný zvuk a podpora od klávesáka (když hrál na bicí) byla jen o to větší zpěstření nezapomenutelného zážitku.
Samael za bouřlivých ovací odchází z pódia a čeká nás hlavní hvězda, legendy německého thrash metalu Sodom. (Ještě jsem zapomněl zmínit, že mezi tím jsme se dozvěděli, že španělská death metalová bruska Avulsed zůstala na letišti v Madridu, protože jim zrušili let a že DVD Brutal Assault bude v prodeji až v lednu). Po delší pauze konečně Sodom nastupují a ačkoli už jim táhne na požehnaný věk, mezi o dost mladšími metalisty si našli velké množství fanoušků. Hned od prvních tónů se rozjelo skutečné thrash metalové peklo a já jsem konečně na vlastní oči viděl, odkud začaly v osmdesátých letech (tzn. když jsem byl ještě v kolébce) vznikat tvrdší hudební styly. Na jejich německé kolegy Kreator jsem nikdy nedal dopustit a z desek je mám stále raději, ovšem když srovnám vystoupení Kreator na MOR 06 a Sodom na WA 06, Sodom své kolegy sfoukli jak svíčku, to byl neskutečný rozdíl. Již prošedivělí tatíkové se do toho opřeli a mimo nového alba zahráli pestrý průřez svou celkem bohatou historií. Mě klasicky nejvíc dostala skladba „Napalm in the morning“, kterou jsem schopen poslouchat velmi často. Nesmím také zapomenout na jedinou skladbu, kterou si ten večer publikum vytleskalo a to klasiku nejklasičtější „Agent Orange“, kde se do refrénu opřelo i publikum a mě začal běhat mráz po zádech. Sodom skutečně vzbuzují úctu, doby kdy jim Kreator předskakovali jsou asi sice nenávratně pryč, ale na rozdíl od komerčně úspěšnějších kolegů, kteří již malinko skluzují k rutině, Sodom se vytáhli energickým vystoupením, které bych skutečně nečekal. Čas byl však neúprosný, takže jejich podání Motorheadovské „Ace of Spades“ jsem poslouchal už cestou na vlak.
Ačkoli jsem se původně těšil na úplně jiné kapely (mými favority byli Katatonia, Enslaved a Sadus), vlastně první Winter Assault neměl chybu. Velká chvála a poděkování by měla jít také Shindymu, který i přes velké problémy nakonec akci uspořádal a myslím si, že neprohloupil. Nemám co dodat, tohle byla bezesporu jedna z nejlepších akcí roku a já se jen těším na další (viz. Necrophagist s Misery Index; Therion se Sabathon, či již brzký Christ Mosh Beast). Pa ádié, pokračování příště...
