Nevrlý, rozmrzelý… To jsou některé z možností překladu názvu novinkového alba lotyšských Neglected Fields. A přesně do tohoto stavu jsem se při velkém množství jeho poslechů ani jednou nedostal. Po vydání alb Synthinity (rok 1998), které obsahovalo i všechny skladby z dema Sansara (rok 1996)a Mephisto lettonica (rok 2000) vše vypadalo naprosto v pořádku a skupina byla slušně našlápnutá. Obě alba byla znamenitá a koncertů rovněž požehnaně (i na našem území). Pak ale následovala dlouhá pauza a já už pomalu nad touto sebrankou lámal hůl. Naštěstí mládenci začali znovu koncertovat (opět jsme se mohli o kvalitách jejich živých vystoupení přesvědčit i u nás) a po dlouhé době konečně držím v rukou novinku s názvem Splenetic, ve kterou už jsem ani nedoufal.
A přicházel jsem jí na chuť poměrně dlouho. Což je ostatně jeden z důvodů zdržení této recky. Hned úvodní šleha (po Intru) s názvem The spectator Vás uvede do obrazu. Na stránkách Neglected Fields je jejich hudba nazývána dark technical death. A s touto škatulkou se dá souhlasit. Jen tam ještě slyším mírný vliv black metalu. Technické je to požehnaně. A k technice jsou i přímo úměrné schopnosti všech zúčastněných hudebníků. Stačí si poslechnout skvělou pecku The cosm, the vacuum, the wave, kde je nepřeberné množství zvratů, vyhrávek, sólíček… Lahůdková je zejména práce kytaristů Destructiona a novice Filtha, který Neglected Fields posílil koncem minulého roku (před zběhnutím působil v lokálních Preternatural). Ale těžko vybírat pouze jednu skladbu. Ve všech zde nabízených si muzikantských orgií užijete do sytosti. Ostatně, stačí si přečíst na webových stránkách jejich hudební oblíbence. Samí Death, Cynic, Pestilence, Emperor… A vliv prvně a posledně jmenovaných je patrný i z této nahrávky. Mám na mysli zejména alba, jež tyto veličiny vyvrhly na svět vezdejší v samotném závěru své kariéry. Ta snad bude (musí!!!!) v případě mega geniálních Emperor ještě pokračovat, v případě neméně skvostných Death už se, čertužel, žádného skvostu určitě nedočkáme. Ach jo… Přirovnání berte, prosím, pouze orintačně. Ale zpět k předmětu této recenze. Materiál, který dostal do vínku název Splenetic, je naprosto vyrovnaný. Nenajdete zde nějakou hitovou pasáž, ale v žádném případě ani jeden nezáživný, popř. nezajímavý úsek, kde by se něco nedělo. Zdá se mi, že oproti předchozím nahrávkám nám nové album trochu více „zčernalo“ (myšlen vliv black metalu), ale stále je patrný a lehce rozpoznatelný rukopis tohoto lotyšského tělesa. Veliké plus vidím ve využití kláves, které nehrají nijak dominantní roli, ale každou skladbu zajímavě podbarvují a dodávají jí patřičnou atmosféru. Zejména v Teufelwerk se vyřádí dostatečně a svým vkladem dodávají této pecce patřičný díl temnoty, který se tak hodí k jejímu názvu. Slušně se vydařil i zvuk, který k nabízené hudbě sedí znamenitě.
Jak jsem již zmiňoval, má cesta k této desce nebyla jednoduchá a až teď, po několika měsících a spoustě poslechů ji dokážu náležitě ocenit, ohodnotit a nemůžu pochopit, co jsem proti tomuto klenotu měl za připomínky po prvním poslechu. A nevylučuji možnost, že kdybych ještě nějaký čas posečkal a stále objevoval při dalších a dalších posleších její kouzla, dal bych plný počet bodů. Zatím si jeden bodík nechám do zálohy. Třeba pro album příští… Nezbývá, než si čekání (snad tentokráte nebude trvat 6 let…) na něj krátit poslechem Splenetic a doufat, že chlapi budou pokračovat v nastoleném trendu a naši zem zase brzy navštíví a předvedou svůj orchestr i živě. Vždyť na takovém Brutal Assaultu už patří téměž k inventáři :o). A na závěr jedna rada. Pokud vás album nedostane do kolen hned po prvním poslechu, určitě mu dejte šanci, protože stojí za to. Vím o čem mluvím…
čas: 34:41
seznam skladeb:
- Intro
- The spectator
- Teufelwerk
- Ov snake
- The cosm, the vacuum, the wave
- Splenetic / Confusion
- For those beneath me
- Triplicity
- Khert neter
