O španělských, respektive baskických NUMEN už jsme v minulosti psali, já před patnácti lety při reedici jejich eponymního alba, to ještě hráli pagan folk black metal a v logu měli sovu, Coornelus v roce 2019, to už mydlili black metal severského střihu a sova z loga odletěla. Letos je to taky bez sovy, zato pořád v baskičtině, soudě dle názvů skladeb prohnaných překladačem a internetem. Tam se taky uvádí, že album „Erre“ se zabývá čarodějnickými procesy v Baskicku na počátku 17. století, takže nejen u nás, v Německu, ve Švýcarsku nebo v Holandku se upalovalo…
Muzika taky upaluje… Hned od začátku se to valí jako splašení koně táhnoucí povoz s inkvizitorem, který přináší smrt. Kapela to sype v duchu severského black metalu, prokládá blast beaty, ale taky krátkými pomalejšími melodickými party, což je nutnost, protože jinak by devět a půl minuty dlouhá skladba začala brzy působit nudně. Na to naštěstí vůbec nedojde, protože NUMEN jsou hračičkové a brzy začnou přeskakovat mezi black metalem divým a lehce progresivním. Právě ony prog party poutají pozornost, místy je to až epické a monumentální, atmosféru ještě prohlubují klávesy, které nevyčnívají, ale jsou hezky zasazené do celku. Skladba se proměňuje i nadále, nabírá až rituální nádech, možná je v tom i špetka muziky z oblasti, kde kapela působí, v samotném závěru pak dojde i na vybrnkávané folkové motivy. „Kez beteriko zeru penatua“ je asi vrcholem alba, ale ani další kusy se neposlouchají zle.
Druhá a třetí položka jsou pocitově nabroušenější, ale i v nich se prosvětluje a melodizuje, zpomaluje až někam k prog rocku, velmi výrazně se v pomalejších partech ozývá baskytara a opět se dá místy mluvit o epickém black metalu. Co se moc nemění, je zpěv, respektive řev. Aritz používá ostré polohy i v měkčích pasážích, žádný civilní nebo melodický hlas se neobjevuje, jen v těch oddychových místech není skřehot tak extrémní. Rychlé pasáže nezapřou norské inspirační zdroje, v pomalejších a melodických zní kapela celkem originálně a aby těch proměn nebylo málo, doje i na strojové rytmy. Začátek „Errautsen azken arnasa“ připomíná konec „Kez beteriko zeru penatua“, brnkání se ale záhy mění ve vichřici, v nejkratším songu (i tak 5:17) převládá svižná muzika, která se jednoduše řečeno dobře poslouchá. Fanoušci tradičního black metalu si určitě přijdou na své, ti, kteří radši nějaké to vykročení stranou, taky nepřijdou zkrátka.
Album vyšlo jak na CD, tak na LP a jeho druhou stranu otevírá podobně stavěná písnička jako stranu A. Napřed všeničící devastace, posléze zvolnění a dokonce jednoduché proto-blackové rytmy, které dostávají jen chvilku, aby se song opět proměnil v lítou řež. V závěrečné „Euria infernuko sutan“ (opět přes devět minut) frontman jako fanatický kazatel přednáší cosi o „dešti v pekelných plamenech“, jak by měl znít překlad názvu skladby. A já mu jeho zaujetí věřím, stejně jako kapele, která své vize podává přesvědčivě a na velmi dobré úrovni.
Jo, abych nezapomněl, basák hraje i na alboku, což je baskický dechový nástroj, který má specifický zvuk, trochu podobný dudám. Myslím, že je použitý hlavně v poslední skladbě, kterou v závěru hezky odlehčuje a oživuje tak někdejší pohanské zaměření NUMEN.
Digipack má šest stran, na kterých jsou texty, kredity, skladby, stylový obrázek na přední straně a identický na CD. Tím pádem odpadá booklet, do grafiky by nezapadala ani fotka muzikantů, takto má vše jednotný ráz.
Přesné hodnocení: 7,5/10
Seznam skladeb:
- Kez beteriko zeru penatua
- Negu itxian Urtarril hotza
- Errautsen azken arnasa
- Hustasuna - Oroitzapen galduen putzua
- Euria infernuko sutan
Čas: 36:56
Sestava:
- Aritz – vocals
- Jabo – guitars
- Lander – bass, alboka
- Eöl – keyboards, screams
- Sistre – drums
