ABSTRACT slaví třicet let existence. Podobně jako řada kapel, které vznikly v polovině devadesátek a vydržely do dneška, nebo se po nějaké pauze vrátily a znovu fungují. ABSTRACT sice žádnou oficiální přestávku neměl, přesto dělí předchozí a současné album dlouhých jedenáct let.
ABSTRACTŮ je na světě více, řeč je o slovenském, který v roce 1995 vznikl v Banské Bystrici a od počátků vsadil na metal bez zpěvu. Instrumentálních kapel tehdy bylo jako šafránu – parta kolem Petera Lengsfelda se vydala na nelehkou cestu, kterou hlavně v počátcích lemovalo nepochopení nebo údiv. Sám jsem kapelu poprvé myslím viděl až v roce 2005, v evidenci ji ale měl takřka od počátků, protože ve fanzinech té doby se občas objevila, navíc mi Rámus z AVENGERU půjčil demo „Instrumental Emotions“ z roku 1996, které mě bavilo, a tak jsem si jej nahrál na kazetu. Na další kazetě pak měl ABSTRACT stejný obrázek jako AVENGER na albu „Fall of Devotion, Wrath and Blasphemy“; svět byl tehdy jiný, internet měl málokdo, a tak nebylo výjimkou, že dvě kapely sáhly po stejném výtvarném díle… Taky se pak potkaly na onom zmíněném koncertu v roce 2005.
Z diskografie kapely si vedle zmíněného dema nejlépe pamatuju „Lightheory“, protože CD vyšlo pod Pařátem, dokonce dvakrát – poprvé v roce 2014, podruhé o pět let později jako speciální edice s pěti bonusy. I „Instrumental Emotions“ se dočkalo CD verze, společně s demosnímkem „Aestuum II (MCMXCVIII)“ a třemi tracky z MCD „Symmetry“ (opět Pařát, 2017). Jak vidno, s Pařátem pojí ABSTRACT dlouholeté spojenectví, takže není divu, že nové album vyšlo opět pod logem Herdronova vydavatelství.
Nahrát pětačtyřicet minut instrumentální muziky a zaujmout posluchače je výzva. ABSTRACT ji podstupuje pravidelně; kdo o jeho existenci něco tuší, počítá s tím, předpokládá, že hudba nebude svázaná žánrovými pravidly – a novinka to potvrzuje. Metal to pořád samozřejmě je; nejblíž má k progresivnímu, sem tam si potyká s death nebo heavy metalem, nechybí ani úkroky do trochu jiných hudebních sfér.
Úvodní „Aluminium house“ je vyšperkovaná klávesami, které se vynořují a zanořují, aby doplnily přehledné kytarové postupy, kterým jdou na ruku vcelku srovnané bicí; ostřejší party mají náběh k death metalu, pasáže s vysokými klávesovými tóny pak dodávají atmosféru, řekněme neklidu. Druhá „A room with a view“ je asi brána jako první singl, vznikl k ní řemeslně slušně zvládnutý AI videoklip a její protežování není náhodné. Postupně budovanému dramatickému představení nechybí nic, co by měl dobrý song obsahovat: předehru, která vtáhne do děje díky honosným melodiím, propletence různě pojatých kytar uprostřed, zvolnění takřka post-rockové, erupci emocí, rozverné hrátky a mořský příboj na závěr. V „Something between us“ dostává více prostoru baskytara, ale objevují se i takřka thrashové úprky, „Nobody sees that“ nabízí dvě zdánlivě antagonistické polohy, natlakovanou a odlehčenou, přičemž obě jsou proti jiným skladbám takové obyčejnější – leč nejen zašmodrchanými věcmi je nutné album naplnit.
Střed alba, „Memoirs“, začíná symfonickým noise, nebo co to je. (úsměv) Lehce to drásá nervy, v rámci alba působí zvláštně, ale po minutě se vrací klasická produkce kapely, střídají se nálady a náladičky, kytarové sólo by asi nezapadlo v neortodoxním heavy metalu, honosné party zase v metalu symfonickém, navíc kapela udržuje posluchače v napětí s otázkou „kdy už tu jemnější muziku vystřídá ta živější?“ – několikrát je to naznačeno, ale… trpělivost růže přináší. A taky trny – v asi nejostřejší jízdě „Steteolies“ to pěkně píchá, kolovrat nathrashlých riffů ale protínají i zemité momenty a speedové výjezdy. Jinak se ABSTRACT nebojí zařazovat i různé doplňkové zvuky, zvony odbíjí ve „Storm Phoenix“, ambientní vlnění uvozuje „Spherii“, ve které se toho odehrává tolik, že by popis zabral několik vět. Když to zobecním, tak různé experimentíky nebo klikyháky prostupují skoro všemi kompozicemi, i dosud nezmíněnou „písničku na dobré ráno i noc“. „Good morning night“ klame názvem i tělem, nejde o dojezd na vlně melancholie, jak by se u instrumentálního alba dalo čekat, ale o další plnokrevnou jízdu na strunách i klapkách, které zní spíše jako klavír. Napadá mě, že je to skoro euforický song, což koresponduje s tím, o čem skladba pojednává.
Ano, skladby mají děj, album je totiž koncepční. „Jak je to možné, když je instrumentální?“ možná někoho napadne – a odpověď najde v bookletu. Krátké resumé příběhu je k dispozici slovensky i anglicky, podrobný děj jen anglicky, ale Peter mi ochotně poslal překlad, takže jsem se v příběhu dokázal jakž takž zorientovat, aniž bych ale znal odpovědi na všechny otázky, které mě během čtení napadaly. Je to trochu zamotané, hlavní postava, Valérie, se dostane do opuštěného domu, kde se setká s divným mužem, začte se do knihy, která obsahuje dávnou minulost i případnou budoucnost, pak se dostane do staré neudržované zahrady a prozří… Tolik ve zkratce, ocenění hodné je zejména to, že si kapela dala práci s vymýšlením konceptu a zhudebnila příběh. Pochválit musím i kvalitní obal s hezkým titulním obrázkem, vkusnou grafikou digipacku i bookletu, v němž nechybí žádné podstatné informace. Ani ta týkající se nahrávání, které bylo rozdělené mezi domácí studio a studio RCR, ve kterém se postarali i o mix a mastering. A CD hraje parádně.
ABSTRACT je zpět ve výborné formě, „Monogram“ je vyspělé dílo napěchované zdařilými skladbami, které posluchače nenechají vydechnout, protože je neustále zahrnován dalšími a dalšími pozoruhodnými motivy.
Seznam skladeb:
- Aluminium house
- A room with a view
- Something between us
- Nobody sees that
- Memoirs
- Storm Phoenix
- Steteolies
- Spheria
- Good morning night
Čas: 45:42
Sestava:
- Peter Lengsfeld – rhythm guitar
- Julo Tomáš – bass guitar, samples
- Juraj Drugda – drums
- Miro Valocký – lead guitar
Host:
- Metod Bakár – additional keyboards
http://abstractband.eu
Facebook
Bandcamp
YouTube
