Po nedávném gigu amerických PRO-PAIN ve městě Šíleně smutné princezny se v Blatné odehrál další zajímavý hudební event. Do Hospody na Vinici dorazila legenda ze světa tentokráte melodického HC, IGNITE z Orange County v Kalifornii. Akci pořádala agilní crew Nuclear Intervention, která je (nejen) příznivcům thrash metalu známa jako pořadatel Nuclear Intervention Festu v kadovském jezdeckém areálu ZOFI.
V době, kdy nám kluci z LIBIDO CHALLENGE skenují u vstupu QR kódy, se prostorem line skatepunkový virbl snažící se nenasrat svého největšího nepřítele, a to rytmus předskakujících SPRINGLESS. Kapela údajně z Prahy se zpěvákem asijského vzezření Justinem v beach outfitu vládnoucího solidní angličtinou. Kapelu neznám, ale na první ohledání je poznat, že kluci mají rádi ADOLESCENT atp. SPRINGLESS dostávají pro support adekvátní prostor cca 30 minut, po kterém sklízí vřelou odezvu natěšeného obecenstva.
Po krátkém intru IGNITE sází na jistotu a téměř zaplněný sál zažehávají největším hitem „Veteran“ z 25 let starého alba „Place Called Home“, při kterém baskytarista Brett Rasmussen s kytaristou Niki Hillem začínají jančit, jako když posvítíš důlnímu koni do očí. Jelikož sál na Vinici nemá žádnou backstage, IGNITE „vpadli“ na podium z přilehlého baru, tudíž chyběl moment překvapení, ale na to sere bílý tesák. Na úvod by se slušelo říci, že všechny skladby úterního večera, až na pár výjimek (asi 3), nazpíval původní zpěvák Zoltán Téglás. Ten se z kapely v roce 2020 poroučel a ve 2021 za něj naskočil „indián“ Eli Santana (ex-HOLY GRAIL, kytara). Těmi výjimkami byly skladby „Anti-Complicity Anthem“, hymnická s rychlým hardcore tempem „On The Ropes“ a „The Butcher In Me“ ze zatím posledního s/t alba,na kterém je pod pěveckým partem podepsaný zmiňovaný Eli.
Mezi skladbami nechyběly proslovy týkající se politické pomatenosti ovlivňující životy běžné populace a další sociální balast. Přiznám se, že jako návštěvník v naprosté většině akcí s metalovou produkcí na různé způsoby, nejsem na takovéto přednášky a komentáře zvyklý, ale v případě HC to je z podstaty věci na místě. Nejvíce prostoru dostalo album „Our Darkest Days“ napěchované zapamatovatelnými skladbami „Bleeding“, „Let It Burn“, „Poverty For All“, „Slowdown“ nebo „Sunday Bloody Sunday“, kterou po identickém úvodu IGNITE proměnili v rychlý a divoký punkový cover irských U2. Na závěr pomalá kytarovka „Live For Better Days“, při které Eli dostal příležitost očichat český primalex ze zdánlivě čerstvě vybíleného stropu blatenské tančírny. Nevím, jestli fakt, že bar nebyl v podstatě celý večer vystavený náporu, přičítat tomu, že se v úterý blbě kalí, nebo že z cca 150 návštěvníků byla majorita s X na zápěstí. To, že mladí hácéčkáři nejsou žádní přizdisráči, mi dokázal kamarád, který neváhal absolvovat s druhým kolegou mrazem ojíněnou noc v osobáku na přilehlém parkovišti. Jestli je na Vinici zavedena policejní hodina, to netuším, ale chvíli po 22. bylo po všem.
