DIAGNÓZA DÁVIVÁ ŽÍZEŇ – Diagnóza dávivá žízeň

Po častých výletech do osmdesátých let se tentokrát Papagáj vypravil do divokých devadesátek. V tehdejším klokotu se některé kapely nedopracovaly k žádné oficiální nahrávce, přesto po nich nějaké stopy zůstaly. Jedním takovým seskupením je plzeňská DIAGNÓZA DÁVIVÁ ŽÍZEŇ, která fungovala poměrně krátkou dobu, mezi roky 1990 a 1992. Vznikla jako typická středoškolská skupina, respektive postředoškolská, protože se dala dohromady po maturitě v létě 1990. Po půlročním zkoušení odehrála v lednu 1991 první koncert v Divadle Pod Lampou jako předskokan ZNOUZECTNOSTI, poté další akce s POŽÁREM MLÝNA nebo BRADAVICÍ, nejen v Plzni, ale i v dalších městech většinou na západě Čech. Po změně na postu jedné z kytar pokračovala a v roce 1992 se její skladby objevily na dvou dodnes registrovaných kompilacích, „Plzeňská scéna aneb Pod lampou na baru“ a „Rebelie III. –  Neopunk“. Po vydání třetí „Rebelie“ se ale kapela rozešla a od té doby ticho po pěšině…

Až letos se objevuje vinyl se záznamem jednoho z dobových koncertů, konkrétně z Klatov z roku 1992. Kromě desky s muzikou je součástí balení příloha, na které jsou texty ke všem skladbám a taky podrobnější historie souboru, než jaká je uvedena v prvním odstavci. Sepsal ji kytarista David Basl, který byl zřejmě hlavním hybatelem dění; jedním ze dvou zakladatelů byl každopádně. Příloha mě povedenou a srovnanou grafiku, historie je nasázená jako novinový článek, texty jsou pěkným fontem a nechybí ani fotky členů kapely s uvedením jmen a nástrojů. Jde pravda o výřezy portrétů nejspíš jedné z mála dochovaných fotek, která je i na titulní straně přebalu. Na zadní je seznam skladeb, jako pozadí je použitá imitace pěnivého moku v zelené láhvi, aspoň myslím.

Ač by tento obrázek i název kapely mohly svádět k domněnce, že DDŽ, jak byla skupina občas taky uváděna, byla něco jako další TŘI SESTRY (alko punk), není tomu (až) tak. Nějaké ty alkoholické popěvky nechybí, ale textově je repertoár skupiny docela pestrý. Hudebně jo a ne, čímž se dostávám k tomu nejpodstatnějšímu, tedy muzice. Ta se dá označit jako neučesaný punk, místy i jako hardcore, prostě taková ta rozverná svižná varianta žánru, v níž nechybí melodie ani snadno zapamatovatelné chytlavé refrény. 

Začátek koncertu je přesně v uvedením duchu – dvouminutové hopsačky vedené v klasických punkových rytmech, k tomu rozjívený zpěv, který mi na živo přijde lepší než na „Rebelii“, kde je až moc učesaný. Dany má přesně ten správný punkový hlas, který k tomu patří, stejně jako občasné sbory, kterými jsou nařvané refrény. Ale není to jen o jednom způsobu skládání písniček, pomalejší party se objevují v „Alpa toxic“, melodické sólování v „Metalové Boženě“ a „Tráva“ je pomalá, takřka depresivní celých skoro šest minut, ale taky divně vlající. V posledním songu na straně A pak nechybí vyložené blbnutí.

Béčko pokračuje v podobném duchu, rozjuchané i volnější věci, nic, co by člověk neslyšel od řady jiných punkových kapel. Asi se dá vypíchnout několik kousků, které uvíznou v paměti snáze než jiné, hlavně díky refrénům. Z druhé strany to bude hned první položka „Nikdy“, jejíž refrén je skandovaná klasika. K „Trávě“ z áčka nemá daleko „Špeková písnička“, taky je dlouhá, poněkud rozvrzaná a vokálně nesourodá, o textu se radši vyjádřím jediným slovem: pitomost. Podobně lze hodnotit parodii na německou hymnu „Bůček über alles“, ale ta je aspoň vtipná. Lepší jsou následující kratší kousky, které vesměs hezky odsýpají, včetně skladby „Požár mlýna“, což byla odpověď stejnojmenné kapele na skladbu „D.D.Ž“ (což zas byla skladba POŽÁRU MLÝNA inspirovaná spřátelenou partou). 

Co je možná překvapivé, je délka textů – málokterá punková kapela má texty tak rozsáhlé a nutno ocenit zpěváka, že si všechno pamatoval. Ne že by to bylo tak zašmodrchané, ale těch slov je mezi refrény prostě dost. Dost z nich je celkem jednoduchých až slaboduchých, což lze omluvit věkem protagonistů. Docela by mě zajímalo, co dnes pánové dělají, jestli něco z tehdejších proklamací platí, ale vsadil bych se, že ne. Taky si myslím, že za některá slova by se mohli stydět, protože to, co kritizují, dnes nabralo obludných rozměrů – možná bychom byli za některé tehdejší pořádky nebo lidi ještě rádi. Ale byla to taková doba, byli mladí, tak proti komu/čemu se vymezovat, že…

Na alba s takovýmto hudebním obsahem lze nahlížet ze dvou stran: na jednu stranu jde o zvukově bídný produkt, na druhou o zachycení kapely a doby. Já si s chutí rozšířil obzory, i když jako obvykle bych si dovedl představit skladby nahrané ve studiu s lepší produkcí. Jako příjemný bonus vítám sepsanou kapelní historii, na tyhle cesty do pravěku si dost potrpím. (úsměv)

Po rozpadu kapely se členové prý nerozprchli do jiných skupin, ani nezaložili jinou, všech pět zmizelo z hudebního světa a ende šlus. Ale jestli je to opravdu tak, nevím, protože např. jméno bubeníka se objevilo v řadě dalších kapel – mohlo jít o shodu jmen, nemuselo...

Seznam skladeb:

• Strana A

1. Mozková anarchie
2. Podivná
3. Armáda
4. Alpa toxic
5. Loutkový divadlo
6. Metalová Božena
7. Jako tele
8. Tráva
9. Deprese číslo jedna

• Strana B

1. Nikdy
2. Vaše hovno
3. Špeková písnička
4. Bůček über alles
5. Panika
6. Policejní stát
7. Schizofrenie
8. Ne
9. Požár mlýna
10. Sedlák

Čas: cca 45 min.

Sestava:

• Zdeněk Světlík – bicí
• Tomáš Lhotka – basa
• Dany Němeček – zpěv
• David Basl – kytara
• Josef Míka – kytara 

Bandcamp
PHR