Na den přesně po deseti letech se slovenská skupina OHEN přihlásila s následovníkem debutu „Mortal Man“. Během těch deseti let se toho v kapele událo nemálo, v první řadě se proměnila sestava, ve které z té z roku 2014 zůstal jediný Matúš „Archmage“ Novanský, k němu se postupně přidala pětice dalších muzikantů. Respektive se ta pětice podepsala pod novinkou „Whispering Lies“, kapelou za deset let prošlo víc lidí a někteří v ní vydrželi rok, dva, tři…
To, že se (z)měnila sestava, se na novém CD podepsalo ve všech směrech. Zatímco prvotina nepůsobila dotaženým dojmem a trpěla ne zrovna kvalitním zvukem, na novince dopadlo vše lépe. Taky se zdá, že kapela opustila náboženskou rétoriku a škatulku křesťanský black metal; minule mi to přišlo těžce mimózní, míchat do black metalu křesťanství. Tentokrát, slovy kapely, album posluchače „zavedie do sveta introspektívnych tém, kde sa prelínajú sebaklam, nočné mory a povrchné ambície“.
Na začátku žádné natahování posluchače na skřipec prostřednictvím intra, jen zažehnutí ohně a rovnou na věc. „Incinerating Reign“ zpočátku odsýpá v rychlém tempu, je narvaná klávesami a stylově nezapře symfonično či atmosférično. Po částečném zklidnění se přidává hlavní mužský zpěv/řev, Matúš polohy střídá, stejně jako kapela melodie. Hlas je poněkud upozaděný, schovaný pod nástroji, s výjimkou závěrečného zastřeného recitování. V podobném duchu, možná o něco rozevlátějším, dejme tomu i avantgardním, se odvíjí i druhá „Black Gate“, ve které je více prostoru ponecháno atmosférickým partům, s nimiž jsou v kontrastu nářeznické úseky; objevuje se i čistý zpěv, který je asi dílem Shortyho Laga (IONS, OLD TOMB), který v písni hostuje, a větší prostor mají i housle, které song hezky dokreslují. A do třetice všeho podobného; ačkoliv zpočátku vyznívá „Ra's al Ghul“ epicky a majestátně, po chvilce nebere melodickoblackový směr, přičemž ústřední melodie je návyková a snadno zapamatovatelná. Zpěvem přispívá i Barbora, která doplňuje výraznějšího Matúše, který tady dokládá, že dokáže s hlasem pracovat. Barbora pak dostává ještě větší prostor v „Edge of Nightmares“, kde se s Matúšem střídá, případně pějí společně.
Po čtyřech košatých skladbách, v kterých občas není snadné se orientovat, následuje zklidnění a hlavně změna jazyka textu, „Ohen“ je slovensky. Zpočátku hrají prim tóny akustické kytary, housle a srozumitelný zpěv a působí to jako apel, posléze, po zapojení dalších nástrojů, nabírá song na majestátnosti a dramatičnosti, ale opět mám pocit, že je přearanžovaný, že těch zvuků, tónů a hlasů je přes sebe místy navrstveno moc. Ale tak to trnavská parta cítí a pokračuje v podobném míchání i nadále, v „Shard of Ice“ probleskne i lehký folkový motiv a nechybí symfonické party ani přímočaré ataky.
Za zvýšenou pozornost určitě stojí titulní skladba, ve které se tak netlačí na variabilní pilu, pánové a dáma nechávají ústřední motiv pomalu rozkvétat a song přirozeně plynout – a když dojde na avantgardní pasáž, jde o vítaný krok stranou. Své si opět odehrávají housle, které přispívají hezkými melodiemi, celkem výrazná je i baskytara, opět je zařazen dramatický výjezd. Na krátkou klavírní instrumentálku bez přestávky navazuje finálovka „Wintersky“, které si asi kapela obzvlášť považuje, protože k ní vznikl klip, jehož autorem je uznávaný Costin Chioreanu. Zpočátku zní opět klavír, k němu se přidávají housle, následně ostatní instrumenty a skladba dostává gothicmetalový háv, který podporuje i Matúšův projev. Jako bych se vracel v čase, kdy gothic metal zažíval nejlepší časy… zda i v současnosti dokáže zaujmout širší posluchačské spektrum, nedokážu odhadnout. Samozřejmě bych mohl vypustit jedovatou slinu, že tohle už tady bylo v různých podobách mnohokrát a jak tahle hudba zestárla a nepřináší nic nového, ale to platí na tolik nahrávek, že bych to mohl psát do devíti recenzí z deseti. Takže s tím zaujmutím se to má tak, že když to bude lidi bavit, proč to nehrát, když ne, tak si to členové kapely dělají pro vlastní uspokojení a to taky není málo.
Nahrávání probíhalo v několika studiích (podrobně viz Bandcamp) a zvuk je rozhodně lepší než na prvotině. Občas mi přijde přehršel nástrojů důvodem určité zašuměnosti, ale to asi ani není tím, že by ve studiích nebo při míchání a masteringu něco neproběhlo správně, spíš je těch stop tolik, že se nástroje různě překrývají. Dá se tomu pomoci opravdu pozorným poslechem, při kterém lze dešifrovat, co který nástroj hraje.
CD si kapela vydala vlastními silami na hezky vypraveném digipacku. Na titulní straně i na všech dalších jsou zvláštní černé obrazy, jejichž autorem je frontman kapely Matúš. Fragmenty obrazů jsou použité i v bookletu, kde jsou na dvanácti stránkách texty, všechny potřebné informace související s nahrávkou i fotka kapely – precizní práce.
Přesné hodnocení: 6,5/10
Seznam skladeb:
- Incinerating Reign
- Black Gate
- Ra's al Ghul
- Edge of Nightmares
- Ohen
- Shard of Ice
- Whispering Lies
- March Through the Snow
- Wintersky
Čas: 40:51
Sestava:
- Matúš „Archmage“ Novanský – guitars, orchestration, vocals
- Barbora Hrušovská – keytar, vocals
- Andrej Lencsés – bass, vocals
- Patrik Pacher – drums
- Viliam Cibula – violin
- Tamás Csibri – guitars
Hosté:
- Shorty Lago (IONS, OLD TOMB) – vocals on „Black Gate“
- Mário Turis (APRIL WEEPS) – lead guitar on „Wintersky“
