Koncertní sezona se rozjíždí poměrně pomalu, black metalových seancí se zatím příliš neurodilo, ale poslední únorová sobota nabízela zajímavé dvouchodové menu s příměsí syrového černého kovu i temného deathu. Své druhé EP „Needle Cathedral“ se rozhodla představit tuzemská MŮRA a jako hosta si při této příležitosti pozvala trojici z Německa PALE SPEKTRE. Zajímavá byla volba místa konání, Atrium Žižkov, nyní už tedy umělecký prostor, dříve barokní kostel. Po příchodu na místo, kousek od Žižkovské věže, mi okamžitě byl daný vstup povědomý, ale za boha si nemohu vzpomenout, jakou akci jsem zde v minulosti navštívil.
Na koncert bylo k dispozici 100 vstupenek, přičemž pár dní před konáním se vyprodaly. Musím ocenit, že počet byl limitován tak, aby bylo možné si akci skutečně užít, to znamená mít kolem sebe v sále alespoň nějaký prostor a nesardinkovat se. V předsálí bylo k dispozici dost míst k sezení, šatna byla v běhu, „bar“ v kavárně též (ač nedimenzován na stohlavý dav), příjemný prostor. Ozvučit podobná místa s velmi vysokým stropem a bez odhlučňovacích prostředků po stěnách není jednoduché, nicméně duo Přemek s Magdou je zárukou kvality, a tak i v tomto ohledu bylo o vše kvalitně postaráno.
V podstatě na minutu přesně v 19:00 odstartovala svůj set MŮRA, kterou jsem viděl za poměrně krátkou dobu poněkolikáté, nicméně poprvé s novým EP na kontě. Přiznám se, že o něco málo víc mě zatím stále baví to první, „Doom Invocations and Narcotic Rituals“ z roku 2021, naživo ale působily skladby z obou počinů poměrně rovnocenně a když se podařilo vyladit zprvu dost zahuhlaný a nekonkrétní sound, znělo to velmi dobře. A také vypadalo, kombinace striktně červeného světla, zkrvavených obličejů a kostelního prostředí působila elegantně a zároveň správně zle.
U Michala (vokál) je znatelné, kde se inspiroval z hlediska gestikulace a občas i hlasu, Attila z toho někdy čiší na sto honů, ve skladbách samotných se ale noří do hlubších poloh a za mě je v nich nejsilnější a více svojský. Poprvé jsem MŮRU viděl také s bubeníkem Ondrou, který předvedl skvělý energický výkon, syrově nabouchané, přesně tak, jak se k těmto death/doomařům hodí.
Po zhruba půlhodině (prostoj mezi kapelami se dokonce nezvykle o deset minut zkrátil) nastoupili za dohledu několika málo svíček PALE SPEKTRE. Neviděl jsem je nikdy naživo a zatím jedinou řadovku „Bereft of Xerotic Layers“ jsem si dal v rámci přípravy na koncert, nicméně live mě trojice rozsekala mnohem víc než při domácím poslechu. Kdybych měl přirovnávat, mělo to v sobě syrovost a černotu kanadského dua SORTILEGIA, v deathovějších a nasypanějších pasážích pak zatěžkanost IRKALLIAN ORACLE. Ani na jednu ze zmíněných veličin ještě PALE SPEKTRE nemají, nicméně v kostele, za potemnělého nastavení, s velmi dobrým ozvučením, to mělo opravdu sílu. Řádně bestiálně působila kytaristka/vokalistka Hekla, i svým projevem dosti připomínala Anastasii ze SORTILEGIA. Ano, byly momenty, kdy jsem si říkal, že by to chtělo kompozičně doladit, když se trojice ponořila do až přílišné jednoduchosti, nicméně jako celek skvělé vystoupení okořeněné coverem BETHLEHEM. A domů jsem si nakonec přinesl zmíněné LP.
Díky Míšovi za krásnou akci, kromě dvou výborných hudebních zážitků nabídla i spoustu setkání se známými tvářemi, sobotní večer vydařený.
Fotografie: Pavel & Matěj Kosák
