S hrůzou zjišťuju, že jsem pražskou maskovanou stálici rockové psychedelické scény neviděl na koncertě, ani nepamatuju. Pravděpodobně za to mohly její poslední dvě vinylové nahrávky, které mě zrovna ze židle nezvedají a neměl jsem chuť slyšet je naživo. Znovu obnovený zájem nastal v čase, kdy kapela OOATBBT zveřejnila videoklip k songu „Full Divinity“, který měl fungovat jako teaser k nové desce, kvůli které jsme se v libeňské synagoze v poměrně hojném počtu sešli.
O tomto relativně novém místě (alespoň pro mě), kde se dělají koncerty, jsem už několikrát slyšel, a tím pádem jsem sem chtěl někdy i zajít, vyšlo to až teď. Místo je to určitě zajímavé a podobným typům koncertů rozhodně svědčí, to dá rozum. A komu jinému by měla synagoga slušet víc než právě OLAFŮM, kteří si na vizuální stránce zakládají a často jsou koncertně doprovázeny výtvarnou skupinou Weird Visuals, kteří za muzikanty vytvářejí nevšední obrazce a efekty. Bylo tomu tak i tentokrát a bylo to opět moc povedené.
Místo bychom měli, co muzika? Byla dobrá. Olaf a spol. na to šli chytře. Publikum od začátku vtáhli do děje lehce zkrácenou letní hitovkou „Reanimation of the Young Goddess of Summer“, což je prostě stále hit jako bič, následující podzimní doomovka ve stylu legendárních OM „The Taste of Blood from Human Sacrifice“ podtrhla skvělý vstup a tady musím kapelu pochválit za dramaturgii. Po vzpomínání na nejsilnější etapu kapelní historie nastal křest, který byl jako 99 % těchto aktů prostě o ničem. Pár patetických řečí, znehodnocení vinylu pivem (to je všeobecně strašná blbost) a rozpaky… vážně, kapely, serte na ty křty.
Po nutné ceremonii nastal čas představit novou desku, která byla prvně k prodeji právě na této akci. Tuhle část setu odstartovala už zmiňovaná klipovka „Full Divinity“, po které šly na věc zbývající věci z novotiny „Soul Retrieval“. Do určité míry se dá říct, že se kapela vrací k tomu, díky čemu jsem si ji oblíbil, na druhou stranu tam bylo dost pasáží, u kterých si budu muset ještě dlouho rozmýšlet, jestli mě baví. Mám tím na mysli party, kdy Olaf odložil kytaru, a začal hrát na flétnu. Jako zpestření fajn, ale trvalo to poměrně dlouho a tohle bude ještě potřeba vstřebávat. Naživo mě to v těchto chvílích začalo docela nudit, na druhou stranu tyhle momenty vykompenzovaly poměrně pompézní party, které mě díky novicovi v kapele – klávesákovi, házely někam k veselejším 70s partám. Na konci proběhly další nezbytné děkovačky, ale hlavně přídavek v podobě další top pecky „Hard Chakra Meditation“ z debutového EP. Tady by jeden zamáčkl slzu, jak to bylo skvělé a vlastně i nostalgické.
Z koncertu jsem odcházel s příjemnými pocity a s tím, že jsem viděl kapelu, které to skvěle hrálo. Kluci se zkušeně doplňovali, každý nástroj měl svou roli (např. basák fakt hraje a není tam jen tak na ozdobu) a hlavně všichni byli výborně slyšet. Celé to doplňoval nad moje očekávání perfektní zvuk.
Nová a další z etap kapely se mi těžko hodnotí na základě jednoho koncertu a prvního poslechu nových skladeb, ale na bližší prozkoumání je tady vinyl, který jsem si zakoupil a musím říct, že vypadá a hraje parádně.
