S brněnskými veselými loupežníky, dříve spíše veselými revivalníky, jsem neměl tu čest… dvacet let. Ve vlastní paměti mám koncert v Milevsku; paměť externí (= Fobia) mi prozradila, že to bylo 12. 3. 2004. Tehdy pánové blbli v různých srandovních oblečcích a přehrávali hity TUBLATANKY, TEAMU, Heleny Von Dráčkové nebo Káji Gotta v parodických verzích. Později jsem zaregistroval proměnu v bandu loupežníků, která se přeorientovala na autorskou tvorbu, ale nabídky na recenzování cédéček jsem s díky odmítal s tím, že mě podobně laděná legrace neoslovuje. Ale cesty loupežníků jsou nevyzpytatelné, takže mi nakonec nové CD na stole přistálo, společně s „Katechismem“ od PAČESS, který zrecenzoval kolega Horaguru, s jehož hodnocením se plně ztotožňuju.
Hodnotit nahrávku skupiny YBCA je tvrdší oříšek. Vím, že by se neměla oddělovat hudba od textů, ale tady se to nedá. A budu hned na začátku protivný, protože po prvním poslechu alba jsem si pomyslel cosi o oddělování zrn od plev. Ne že by muzika, kterou YBCA nahrála na album „Brno Robstars“, byla tím nejlepším, co úrodné lány kolem Brna vydaly, ale na druhou stranu v ranku hard and heavy je to solidní práce, dobře složená, ještě lépe zahraná, hůře nazpívaná. Ale texty… to se za střízliva nedá. Je to prostě, řečeno po brněnsku, čurina. Ale pojďme na ni popořadě…
Úvodní slovo obstaral BigBoss, který za zvuků bouře recituje verše o Brně napsané patriotem, který své město samozřejmě popisuje s patosem. Jura se toho zhostil dobře, pořád má hlas jako zvon. A pak přichází peklo. Jazykové. Veršovánky jako ze základky. Všechno se rýmuje, aby si to mohli posluchači rychle uložit do paměti a na koncertech nebo pařbách hulákat. Muzika ale šlape, o tom žádná, hned na začátku lehká reminiscence SLAYER, pak heavy metal v pochodových rytmech, do toho zpěvy, o které se dělí několik hlasů; nedokážu poznat, kdo co zpívá; ten, kdo dostal největší prostor v titulní skladbě, se mi líbí víc než ten, který zpívá hlavní part v druhé „Vile Tugendhat“, protože přehrává, dává to takovým tím siláckým hlasem a ještě má jihomoravský přízvuk.
Když jsem na konci druhého odstavce napsal „popořadě“, tak nesmím zapomenout na intermezza, která oddělují songy hlášením názvu stanic brněnské MHD. Předpokládám, že zastávky mají místopisnou souvislost s texty, u „Vily Tugendhat“ a „Švédů“ jsem si to ověřil na mapě. „Švédi“ navíc mají i naučný přesah, pokud má tedy člověk na dějepis náladu a nestačí mu nathrashlá muzika s chytlavým sborovým refrénem. Kdo se ale v textu povrtá, zjistí, že má reálný základ (obléhání Brna v roce 1645) a pracuje vcelku umně s pověstí o zvonění poledne o hodinu dřív. Tenhle text není tak pitomý, celkem se povedla i sportovní tématikou naplněná „Kondice“, ve které jsou potenciální lupiči varováni před loupením u konkrétních brněnských sportovců; hudebně je to ale spíš bigbít, stejně jako „Babinský s.r.o.“, – jednoduchá muzika, zpěvák si sem tam šlape na jazyk, k tomu tradiční sborové halekání, text s jediným vtipným obratem v textu týkajícím se Jury Valtra (možná proto zastávka Tábor, kde BigBoss dlouhé roky žil).
Vymyká se „Duše Loupežníka“, pomalá takřka pohádková písnička, v níž recituje Jiří Jurka (namluvil i názvy stanic) a zpívá Daria Hrubá (LORETTA), objevují se klávesy a je to taková milá muzika s výborným zpěvem. Dariin hlas má kouzlo a dáma tu podává excelentní výkon, k tomu text, který netahá za uši. Zato „Prigl“ je další kokotina, navíc nazpívaná v brněnském hantecu, což asi pobaví hlavně Brňáky, nikoliv protivného Jihočecha. (úsměv) Brňané taky mnohem více ocení, že je celá deska o jejich městě, jeho památkách, s ním spojených událostech staršího i novějšího data, např. o brněnské primátorce vyfocené s lajnami kokainu v poslední písničce „Mě100 Ro(c)ku“.
Z uvedených slov je myslím jasné, že humor tohoto ražení není tím, co bych vyhledával. Ale – a to bych chtěl podtrhnout – není to až tak hloupé jako např. MORČATA NA ÚTĚKU, není to vulgární, není to jenom o těch kravinách. Místy mi nějaký veršík úsměv na tváři vyloudil, hlavně v „Kondici“, „Švédi“ mi připomněli kus historie a Daria potěšila krásným zpěvem.
Nahrávalo se v Davosu, zpěv se zaznamenával v DejanSoundu, vše na začátku letošního roku, vše zní velmi dobře. Obal zdá se navazuje na předchozí alba, na titulce fotka pánů loupežníků v kostýmech (evidentně jde o loupežnickou smetánku, protože pánové vypadají spíše jako šlechtici než jako nějaká cháska přebývající v jeskyni), další fotky jsou uvnitř jednoduchého skládaného bookletu. Nechybí texty a kredity na třech stranách, které jsou po grafické stránce jednoduché, navíc nejsou odlišeny názvy skladeb od slov, taky je v textech několik prohřešků proti dobrému pravopisnému vychování a Daria je napsaná jako Darja, to by si měli pánové pohlídat, aby to měli korektně.
Ve srovnání s jinými podobně zaměřenými partami je YBCA v mnoha směrech lepší, takže pokud někdo přemýšlí, co bude příště poslouchat u grilu po pátém pivu, může sáhnout po „Brno Robstars“ a neudělá chybu.
Seznam skladeb:
- Intro – Brněnská Bouře
- Brno Robstars
- Vila Tugendhat
- Švédi
- Kondice
- Babinský s.r.o.
- Duše Loupežníka
- Prigl
- Veletrh Zlodějů
- Špilberk
- Mě100 Ro(c)ku
Čas: 31:28
Sestava:
- Don Parambone – primátor Loupežníků
- Honza Jurka – zpívající Loupežník
- Dejan Petkovič – zpívající Loupežník
- Míra Horejsek – zpívající Loupežník
- Thomas Bruno – kytarový a pěvecký Loupežník
- Alex Vorornin – kytarový a pěvecký Loupežník
- Winc Janeček – bubnující a zpívající Loupežník
- Jiří BigBoss Valter – mluvící Loupežník
Speciální loupežničtí hosté:
- Daria Hrubá – zpívající Loupežnice ve skladbě 7
- Yetty – zpívající Loupežník ve skladbě 4
- Mareko Pala – klávesující Loupežník ve skladbě 7
- Jiří Jurka – mluvící Loupežník ve skladbě 7 a zastávky
