Punkáč hrající disco. Šoumen, jenž zejména naživo předvádí úžasné divadlo, které jen zvýrazňuje jeho hudební tvorbu. Škatulka folk-punkera s akustickou kytarou mu začala být těsná, tak se před nějakým časem vydal elektronickým směrem. A dokazuje, že to byla cesta dobře zvolená, lemována zábavou. Ano, to je CTIB (musím zmiňovat současné CHOROBOPOP či bývalé TELEFON, CO-CA ad.?). To je současná tvář jeho sólové dráhy. Elektronika, disco, rock, punk, to je disco ego-punk.
Po kladně přijatém debutu „Kampak?“ (v Cenách Břitva 2021 druhé místo v kategorii punk & hardcore, v celkovém žebříčku alb místo osmé) na sebe druhé album nenechalo moc dlouho čekat a na konci roku 2022 vyšlo CD, o kousek později i LP. To zaujme na první pohled, protože obal od polské ilustrátorky Małgorzaty Gurowské působí originálně, neotřele, lehce provokativně, přesto koresponduje s názvem „Smrad v síni tradic“. Povedený je i vnitřák, což není jen klasický vložený list, ale rovnou dvojlist, kdy na jedné straně jsou texty, na druhé velká fotografie, čili vlastně plakát.
Hned úvodní „Dotyk medúzy“ je vypalovačka s elektrickou kytarou a bicím automatem, ale po ní už následují hlavně elektronické věci, jimž dominuje strojové tempo a především nezaměnitelný hlasový projev interpreta. Přesto jsou jednotlivé skladby pestré, každá trochu jiná, něčím se odlišující. Jednou je to naléhavé disco („Nehodlám tratit“), jindy melodický popík („Něco víc“), někdy až monotónní elektronika („Příběh z fakticky řízné příze“). Co je však spojuje, jsou texty. Ty se věnují sociálně-kritickým tématům a reagují na společenské i politické nešvary dnešního světa. A protože pisatelské střevo autorovo není slepé, nepůsobí texty klišovitě.
Navíc jsou zde hned dvě skladby předělávkami starých songů, kdy Ctib ještě hrál s akustickou kytarou a vyšly na 7“ EP „Nebo taky ne“ (2014). Je zajímavé si je pustit pro srovnání hned po sobě. Poklidná „Sníh zase víří mezi keři“ je tady pouze jako „Sníh“ a v elektronickém přearanžování působí tajemně tajuplně, až se zneklidňující potutelností. Oproti tomu „Další“ je v původní verzi spíš melancholická, zde je to svižnější synth-pop s automatickým bubeníkem, byť i ta melancholie zůstala zachována. Hodně zajímavá přepracování.
Laťka u minulého alba byla nastavena vysoko a s druhou deskou se ji podařilo udržet, což je víc než potěšující. Ovšem dovolím si tvrdit, že Ctibova hudba je při poslechu vinylové drážky skvělá, i když pouze částečná. Její opravdová síla totiž naplno vynikne při živé prezentaci v kombinaci s vizuální stránkou věci, která jí dodává daleko větší rozměr. Je to prostě úžasný zážitek. Ale ten dostanete i z desky.
Seznam skladeb:
- Strana A
- Dotyk medúzy
- Hierarchie
- Sníh
- Kdo je tu šéf
- Kardinál
- Nehodlám tratit
- Šéfkuchař
- Něco víc
- Strana B
- Další
- V bludišti muzea kuriozit
- Příběh z fakticky řízné příze
- Deset pres
- Smaží
- Zapomeneš
Čas: 28: 37
Sestava:
Ctib – hlas, programování, kytara, hudba, texty
