Neortodoxní spojení legend death a black metalu zasáhlo i Českou republiku. Američtí CANNIBAL CORPSE se spolčili se Švédy DARK FUNERAL a za doprovodu dalších dvou formací INGESTED a STORMRULER brázdí Evropu. V Praze se na jejich show chystalo takové množství fanoušků, že se musela přesunout z Paláce Akropolis do metalem nepokřtěné, přesto vyprodané Haly 13 v holešovické tržnici. Obavy z nového místa mnou cloumaly a v podstatě do poslední chvíle jsem si nebyl jist, zda koncert navštívím, ale nakonec i určitá zvědavost mě přesvědčila. A DARK FUNERAL si vždy zopakuju rád.
V Hale 13, která pojme přes tisícovku návštěvníků, se dosud konaly různé výstavy, akce i hudební party, nebyl to úplně kulturou nepolíbený prostor, nicméně takový rachot asi ještě neabsolvoval. Při příchodu do podlouhlého prostoru obavy vzrostly, neboť boky haly nebyly žádným způsobem akusticky ošetřeny, prostě holé zdi s okny, což není pro takovou akci úplně nejideálnější řešení, ještě v kombinaci s výškou prostoru. Uvnitř haly byla k dispozici pípa s artefakty minipivovaru Cobolis, na místě jsem jej jakožto řidič nevyzkoušel, ale obecně jde o výbornou záležitost. Zaznamenal jsem po koncertě hodně stížností na fronty, nepřišlo mi to až tak hrozné, ačkoli více píp by určitě neuškodilo. Bokem haly se dalo vylézt i na „čerstvý vzduch“... velice v uvozovkách, protože kousek od stánků s veganským jídlem se v nepříliš rozlehlém prostoru nacházely záchody. Takže krátké cigáro a radši zpět.
Večer otevírali o půl sedmé američtí STORMRULER, mně absolutně neznámá kapela, která vyděsila už svými rytířskými promofotkami. Obával jsem se tragédie, ale nakonec to hudebně neznělo až tak špatně, prostě takový neškodný melodický black/death metal, na začátek večera, proč ne. Zahrané to bylo velice solidně, bohužel zvuk byl hodně nemastný, neslaný, kytary absolutně nevýrazné, nemělo to vůbec sílu. Nicméně u první předkapely člověk zázraky v daném prostoru nečekal. Místní omladina si STORMRULER od začátku užívala skrze circle pity a podobné radovánky, což tedy po asi 60. žádosti o zapojení se bylo více než otravné, ale což...
Samozřejmě ještě větší kotel se rozjel na INGESTED, kteří k tomu svým slam death metalem skříženým s deathcorem vyloženě vybízejí. Zpočátku se zvuk nesl v podobném duchu jako u předchozí bandy, postupem setu se ale zlepšoval a už se dalo alespoň dobře orientovat v partech jednotlivých nástrojů. Britové ovšem potvrdili, že jen máloco je otravnější, než deathcorový vokalista. Kurva stokrát za skladbu poslouchat „Make some noise!“, koho tohle baví? „Drž hubu a chrochtej,“ neslo se mi hlavou. Zpěvák Jay Evans toho téměř víc nakecal než nazpíval, nicméně i jako celek INGESTED prostě jdou žánrově mimo mě, takže na nějaké větší popisování to nevidím. Bylo ale znát, že spousta lidí přišla přímo na britskou čtveřici a z koncertu odcházeli spokojení zpocení fans. Já tenhle žánr fakt nedávám, 35minutový set mi pocitově přišel jako prodloužená verze Pána Prstenů... asi kdyby to mělo výraznější sound, tak by mě to tolik nesralo, ale takhle to byla pro mě těžce zkoušená trpělivost.
Osazenstvo v předních řadách se takřka kompletně obměnilo s příchodem švédské black metalové legendy DARK FUNERAL, která přijela představit své stále ještě poměrně čerstvé album „We Are the Apocalypse“. Oproti předchozím počinům mi novinka připadá trochu slabší, to ale nic nemění na tom, že naživo i skladby z ní – titulní věc, „Let the Devil In“ či „When I'm Gone“ – fungovaly dobře. Titulní skladbou DARK FUNERAL set odstartovali a zvuk byl opět vcelku na hovno, naštěstí během prvního songu se leccos podařilo poladit a s jednou výraznou výhradou zvukař vykouzlil velmi solidní sound. Tou výhradou je ústřední kytara Lord Ahrimana, kterou si člověk po celý set musel domýšlet, což v kombinaci se skutečností, že mistr hraje 90 procent vyhrávek, není ideální stav. Asi nejvíc mě ale dopálilo, že si zvukař asi vyndal hlavu z prdele při poslední melodii poslední skladby setu „Where Shadows Forever Reign“, kdy najednou Ahriman zněl naprosto parádně. To jsem fakt nepochopil... nicméně na druhou stranu po té celkem zvukové bídě prvních dvou kapel jinak DARK FUNERAL zněli fakt dobře.
Vrcholy setu za mě byly stařičká „The Secrets of the Black Arts“ nebo „Nail them to the Cross“, Jalomaah za bicími opět dokazoval svoji extratřídu, ač by to s těmi kopáky občas nemusel až tak přehánět. Každý koncert DARK FUNERAL si říkám, že by si zasloužili o něco silnějšího vokalistu, ale nutno uznat, že Heljarmadr se zlepšuje, a to jak z hlediska samotného zpěvu, tak i pódiové prezentace. Na rozdíl od předchozích INGESTED, zbytečné kecy byly naštěstí omezeny na minimum, mrazivý black metal nesl se halou a i přes některé neduhy jsem byl se show velmi spokojen. Kdykoli si DARK FUNERAL rád zopakuji.
Triček s logem CANNIBAL CORPSE bylo v Holešovicích k vidění skutečně obrovské množství. Kapela je skutečně kultem pro mladé i postarší, taky už to valí úctyhodných 35 let. Nemohu o sobě tvrdit, že jsou borci mojí srdcovkou, ale občas si je dám s chutí a navíc v poslední době jejich hru na nový level povýšil kytarista Erik Rutan z HATE ETERNAL. Jeho charakteristický styl hraní fakt můžu. A ač pro mě hlavním tahákem večera byli předcházející černokněžníci, CANNIBAL CORPSE mě možná až nečekaně bavili. Nutno říct, že zvuk měli velmi, velmi dobrý, Rutan teda při sólech vždy svoji kytaru až nehorázně přibrousil, ale jinak to fakt řezalo tak, jak mělo. Corpsegrinder se tentokrát celkem vyvaroval zbytečných proslovů a soustředil se na rotační krční cvičení v kombinaci s žádaným vyblitým vokálem. Show skvěle odsejpala, i Paul Mazurkiewicz za bicími, občas lynčován za své bramborářství, podle mě sypal solidně. Jako jo, 18 skladeb bylo asi až dost, kdyby CANNIBAL CORPSE hráli třeba hoďku, asi by mi to přišlo adekvátní (byla to téměř hodina a půl), ale velmi dobrá show. Pro představu, Američané vytasili například „Scourge of Iron“, „Fucked with a Knife“, „I Cum Blood“, „Gutted“, „A Skull Full of Maggots“ a na závěr samozřejmě nemohla chybět „Hammer Smashed Face“.
I přes některé jmenované mouchy musím říct, že jsem z Holešovic odjížděl spokojen. Obě hlavní kapely předvedly výborné výkony a ani Hala 13 nemusí být zavržena, při trochu větší péči by se tam jednou za čas podobná seance klidně mohla uskutečnit. Navíc šlo o další koncert, který potvrdil, že v poslední době lidé neváhají do kulturních zážitků investovat – přijde mi, že většinu akcí nyní navštěvuje velmi solidní počet hlav. Jen tak dál.
