ANTHIA – Gaslighter

Nejspíš nikoho neurazím, když tento spolek tří Litevců ANTHIA  nazvu čerstvou záležitostí, neb se pod letopočtem založení kapely ukrývá ročník 2019. Pokud jsem v dostupných análech četl dobře, trio spolu působilo v podobně zaměřeném spolku NEGLECTED FIELDS a co by mohlo zbystřit našincovu pozornost, je informace o působení basáka Karševse a zpěváka Baidikova v projektu Martina „Marthuse“ Škaroupky INNER FEAR. Nejdůležitějším článkem ANTHIA je ovšem ten třetí, hlavní skladatel a kytarista Herman Rigmant. 

Po dvou ochutnávkových singlech vychází tedy album debutové a i když jsem k jeho poslechu a sepsání recenze přistupoval nejprve bez výraznějšího nadšení, nejeví se ve finále vůbec propadákově a jeho obsah i po mnoha přehráních stále baví.

Po krátkém intru se vrhám rovnou do náruče „Gaslighter“ a lehce stravitelné melodie; progresivní výpady sice znatelné, ale dobře uchopitelné a bezesporu výborný zpěvák, způsobují údiv, s čím že jsem to měl problém, když se mi to teď poslouchá docela dobře. Rád bych pomohl přiblížit tvorbu ANTHIA za pomoci přirovnání k podobně laděné smečce, ale kdybyste mne v kole lámali, fakt nevyšťourám nic. Je to zajímavé, slyším a vnímám spousty povědomých vlivů, ale konkrétně nedokážu označit nikoho. Snad až na výše zmíněné NEGLECTED FIELDS. Nevolil bych však označení podobnost, ale přirozený vývoj, kde se agresivita, progresivní výlety a melodie dostávají skrze přirozenou evoluci do rovnováhy a činí „Gaslighter“ bez potíží stravitelným. Se zpěvem to mám o něco jednodušší. Tady je patrné, že když si pro aktuální INNER FEAR vybíral Marthus vokalistu, vypravil se pro Toma F. Hanzla do stejného lesa, kde před lety ulovil Sergeye Baidikova. Pominu-li skladatelský talent a čich na dobře zapamatovatelné melodie mr. Rigmanta, je to právě pěvcova zkušenost a barva hlasu, jež standardní kusy mění na hitové. Vždyť vezměme hned třetí „Flabbergast“, plynoucí v houpavém rytmu, kterému zlé vrčení stojí tak trochu v opozici, i když jej kopíruje, nebo dramatickou „Anthia“, kde se jako opilec vracející se nadrátovaný domů mlátí ode zdi ke zdi, aby alespoň částečný směr našel v jednoznačném refrénu. Opravdu jen těžko hledám favorita, kterého bych nad ostatní vyzdvihl, stejně tak skladbu hodnou zavržení. Každá nabízí minimálně pasáž, refrén nebo vyhrávku, jež se stávají klíčem k ostatnímu. Když bych ale opravdu musel a převzal zodpovědnost za výběr písně, která má za úkol přitáhnout pozornost undergroundových mas, ukázal bych na „Procrastination“. Chytlavý nosný riff a hostovačka zpěváka Nika Arhipova s podstatně medovějším projevem by mohly být přesně tím pravým reklamním zaklínadlem.

Protože jméno bubeníka není nikde uvedeno a krom jiných činností má centrální mozek u svého příjmení i programování, domnívám se, že zde slyšené bicí nejsou bio, ale hned druhým dechem dodávám, že až na pár krkolomných přechodů (které jsem našel až po zjištění role automatu a zaměření se na detaily), nepoznal bych, že jde o dobře odvedenou práci softwaru.

Jak už jsem naznačil v úvodu, nečekal jsem mnoho a nakonec jsem s tím, co mi bylo předloženo, spokojený.

Seznam skladeb:

1. Infancy (intro)
2. Gaslighter
3. Flabbergast
4. Anthia
5. The Origin Of Species
6. Chairborne
7. Samedi
8. Procrastination
9. Exaltation
10. Prayer

Čas: 34:57

Sestava:

• Herman Rigmant – guitars
• Sergejs Karševs – bass
• Sergey Baidikov – vocals

Hosté:

• Katharina Kurschat – vocals 
• Raafat Daboul – vocals
• Nik Arhipov – vocals
• Martin Tiltnieks – bagpipes

Bandcamp
Facebook
Instagram