Znáte ten pocit, kdy jdete z kolbenky přesyceni pocitem nasranosti přemýšlejíc, proč jste se vlastně narodil chudej a tudíž není jiný cesty než právě tý z práce a do práce. Jelikož mně cesta ze šichtovny zabere cca 3 minuty na kole do 6% stoupání, není na takovéto morousoviny moc času. Někdy stačí telefon od kamaráda nabízejícího výjezd na kapelu, která vám naprosto zapadá do privátního portfolia a hladina nasranosti padá příkře k nule. Nezbývá než zjistit, která kapela má tu čest vystoupit před pány muzikanty okolo Harleye Flanagana, newyorských CRO-MAGS. Pro tentokrát si mohou do kapelní kroniky hrdě poznamenat svůj zásek budějovičtí DEAD SET AGAINST, kteří jsou personálně spřízněni s BETTER WAY také z jihočeské metropole. Mimochodem DEAD SET AGAINST budou otevírat zářijový koncert amerických PRO-PAIN v budějovické Fabrice.
Set DSA startuje 30 minut po osmé, jejich entuziasmus spočíval v ostrých, sekaných a groove riffech ve skákavém tempu. I když se zpěvák snažil sebevíc o zpětnou vazbu od publika, síla očekávaná od druhé části večera byla předem jasně definovaná. HC jako ideální nástroj k různým tělocvičným figurám si užíval především basák, načasované výskoky, přenášení váhy z jedné nohy na druhou a čáry máry s kytarou byly v kontrastu se soustředěným kvalitním výkonem obou kytaristů. Po 40 minutách mají Jihočeši splněno, fanoušci také díky panujícímu vedru jsou náležitě zahřátí a snad i dobře naladěni.
Přestože DSA měli svoje bicí odsunuty vedle bicích hlavních aktérů, čas přípravy se táhnul rychlostí kapajícího medu. Oba kytaristi CRO-MAGS měli už celý set imaginárně několikrát přehraný a bubeník radostí nevěděl, co by ještě přestavěl nebo utáhnul.
O tom, že v CRO-MAGS se vyskytuje takový nešvar, jako je politika otáčivých dveří, se tak nějako obecně ví. Tak tedy od nahrání posledního alba „In the Beginning“ z roku 2020 se vyměnili oba kytaristé. Nováčci v koncertní kapele, kytaristé Dominic Dibenedetto a Hector Guzman k sobě pasují, navzájem si vyhoví a hrají spolu jako staří profíci, kteří vedle sebe působí už léta. Bubeník Garry „G-Man“ Sullivan se potřetí vrátil do kapely v roce 2019 a zatím tedy drží.
Starý lišák Harley počkal na první výzvy z publika a úderem 22. hodiny začíná set stylově „We Gotta Know“ z více jak 35 let starého debutu „The Age of Quarrel“. Bylo otázkou, jak dlouho frontman vydrží v košili; natotata se Flanaganova odhalená kérka přes celá záda do sebe zaklíněného páru pod košatým stromem mění v tající kluziště. Za bojovými sporty vyřezanou Flanaganovu figuru ve věku, kdy můžete zažádat o předčasný důchod, by se nemusel stydět o několik generací mladší sporťák. Harley odvádí skvělou práci nejenom se svým vokálem, ale také bublající výraznou baskytarou. Stále má velmi účinný hardcorový řev a ošklivý úšklebek a zní tak autenticky a opravdově, jak to z newyorské scény dokáže pouze pár vyvolených. Skladby jako „From the Grave“, „No Ones Victims“ nebo „PTSD“ z posledního alba „In the Beginning“ nabízí všechno, v co by jejich fanoušek mohl po tolika letech doufat, přičemž třetí jmenovaná kurevsky zavání AGNOSTIC FRONT. Nelze si představit, že by CRO-MAGS nechali starý fláky bez povšimnutí. Fandové si tak mohli zavířit v mixéru po podiem na starý songy v novém hávu jako „World Peace“, „Malfunction“, „Street Justice“ „Life of My Own“ nebo „Down, But Not Out“ z „Best Wishes“ (1989). Nemám rád průpovídky mezi písničkama, ale info o tom, že týpek, co v předsálí prodává merch, je Flanaganův syn nebo že na rozdíl od některých z nás nemusí ráno do práce (což byl z jeho strany sarkasmus), nebyly úplně mimo mísu a hlavně pobavily. S blížící se 23. hodinou Harley oznamuje sice poslední, ale zato nejdelší vál. Možná (určitě) bychom si všichni (dle mého odhadu 150 diváků) zasloužili něco navíc, ale Harley je jiného názoru a společným východem ze sálu prchá z potem nasáklé výhně. V těchto situacích se Flanagan drží rčení: raději je nechám hladové, než abych je (fanoušky) překrmil.
Jelikož kvůli focení proplouvám davem jako stařec rozbouřeným mořem, byl jsem již několikrát upozorněn, že sandál není na takovou plavbu ideální topánka. Po úterní zkušenosti dávám všem za pravdu, ale nehodlám na tom nic měnit.
Kolem jedné vracíme Yardu zpátky na Orlík dožít dovolenou. My ostatní valíme dom, ráno (nejen) mě čeká zmíněných 6 % nerovností, tentokrát v opačném gardu.
