Pokud jste začali vnímat metal v době řekněme studené války v 80. letech minulého století, bylo vám jméno rodáka z anglického Worksopu Bruce Dickinsona známější než jména tehdejších prezidentů Spojených států amerických Cartera, Reagana či Bushe. Před časem pak měli fanoušci možnost začíst se i do českého překladu Dickinsonova životopisu, který v originále vyšel v roce 2017.
Bruce Dickinson nás pomocí 100 000 slov provede životem od lavic elementary school přes vrchol až do časů pozvolného odcházení. Výčtem alb, to znamená celkem 17 studiových nahrávek (album „Senjutsu“ vyšlo až po vydání této knihy) se ŽELEZNOU PANOU a 6 sólových projektů s muzikanty, které si vybral on sám, respektive které mu osud přihrál.
Od útlého věku měl malý Bruce díky dědečkovi vztah k technice, strojům a mechanismům, které z něj o mnoho let později udělaly na deset let pilota jednoho z největších dopravních letounů Boeing 747 u britské společnosti Astraeus Limited, kdy si do práce odskakoval během několik let trvajících celosvětových turné (těch bylo dosud 25). Tato skutečnost vešla ve všeobecnou známost v okamžiku, kdy se MEJDNI pod značkou Ed Force One přesouvali v rámci turné čítajícího až 190 zastávek po celé zeměkouli Boeingem, za jehož kniplem seděl právě Bruce. Jako milovník historie vlastní a ovládá také trojplošník z první světové války Fokker E.III.
Po drobných epizodkách v kapelách lokálního významu HAWKWIND či SPEED přišlo v roce 1979 první větší lano od kapely SAMSON a Evropu toho času zachvátila vlna „Newobum“ – NWOBHM, které byl Bruce nedílnou součástí a výraznou personou. Poté, co v roce 1981 odchází původní zpěvák IRON MAIDEN Paul Di´Anno, naskakuje za něj Dickinson a začíná se rodit kometa nebo spíše vlasatice.
Jedna z pozoruhodných kapitol vypráví příběh, kdy kapela v roce 1994 kývla na nabídku (kterou před nimi odmítla METALLICA i MOTÖRHEAD) odehrát koncert v tehdy občanskou válkou zmítaném Sarajevu. Po naložení čtvrt tuny techniky do vojenského speciálu vyrazili na Balkán vstříc válečným nástrahám. Další neméně zajímavá kapitola popisuje velice citlivě zvládnutý Dickinsonův odchod z IM. Hlavní hrdina neměl v plánu skončit jako karaoke zpěvák, přestože po sólovém debutu „Tattooed Millionaire“ takové pocity měl. Aby přidal trochu kontrastu do pohádkového života, Bruce s humorem a faktograficky popisuje svůj boj s rakovinou krku, kterou cca po 8 měsících překonal a začal znovu létat nejenom v oblíbeném Boeingu, ale také z jednoho komína Marshallů na druhý.
Životní příběh plný situací, které si my běžní smrtelníci neumíme představit ani v těch nejdobrodružnějších snech, vypráví výhradně v první osobě jednotného čísla bez jakékoli zmínky o rodině, manželkách, podnikání, rozvodech, porodech a protivných sousedech. Autobiografie neobsahuje žádné plytké monology přátel či členů obrovského štábu továrny IM a čtenář tak zůstává plně soustředěn pouze na hlavního hrdinu. Výjimečně padne zmínka o baskytaristovi Steve Harrisovi nebo manažerovi a architektovi jejich úspěchu Rodu Smallwoodovi.
Jedinou a pro mě zcela zásadní výtkou je absence fotek. Jediné dvě fotografie jsou na titulní a zadní straně pevné vazby. O výřezu fotky jako z občanky na hřbetu knihy nemůže být ani řeč. Vnitřní strany desek jsou opatřeny smysl nedávající fotkou kotlového plechu. Zřejmě podtržení faktu, že se jedná o metal. Jako reálnější důvod bych spíše viděl spletitost v autorských právech. Uvítal bych uvedení časové osy memoárů, někdy mám pocit, že se ztrácím ve stoletích. Většina kapitol se vztahuje k nahrávání jednotlivých alb. Pokud si chcete zachovat jakous takous kontinuitu, byl by na místě rejstřík jednotlivých alb s rokem vydání.
Vyprávění poklidně pluje s anglickým humorem někdy sušším někdy adresně autentickým. Jak již bylo zmíněno, do příběhu nevstupují další osoby, a tak nabýváte dojmu, že sedíte s Brucem osamělí v zapadlém pubu jednoho z mnoha hrabství a popíjíte třeba svrchně kvašený English ale Trooper. Tu a tam sice vypadne písmenko ve spojce nebo předložce, ale jinak se čte kniha příjemně.
Cena 399 Kč, formát A5, 336 stran.
