O občasném hledání a nalézání inspirace v magazínu Pařát jsem už v několika starších článcích psal. Ty se doposud věnovaly výhradně nosičům, jež jsou jeho pravidelnou součástí. Tentokrát je tomu jinak. Zájem o litevskou smečku vzbudil rozhovor v aktuálním čísle. Řekněte sami, thrash metal z Litvy, za mikrofonem sympatická mladá žena, odehrané vystoupení na festivalu pořádaném samotnými TESTAMENT… to už za trochu pozornosti stojí, no ne?
Kapela letos slaví a tak trochu neslaví kulaté výročí. Pod hlavičkou PHRENETIX je to sice deset let působení, ale dvě předcházející léta hráli jako STATE OF RUIN, takže oslava data vzniku se nekoná. Albový debut si v roce 2015 odbyli s deskou „Fear“ a i když se jedná o nahrávku naplněnou žánrovými klišé až na půdu a neskrývanou inspirací velikány plodných osmdesátek, nemůžu říct, že bych měl při poslechu nepříjemný pocit trapnosti. Konec konců, zmíněné koncertování na TESTAMENT festu a vysoutěžený Wacken, jež se odehrály na základě poslechů „Fear“, jsou argumenty, které mu poslouží k jisté dávce přitažlivosti.
PHRENETIX se nevydali cestou kování železa, dokud je žhavé, ale nechali plameny pohasnout, promysleli co a jak dál a po šesti letech oheň znovu rozpálili. Nejde už pravda o tak docela stejnou kovárnu. Kovotepci zjistili, že k požadovanému výrobku nemusí být pec neustále rozžhavená do ruda, ale jde i o zručnost a sílu, které ho opracovávají.
S nástupem úvodní „Defunct“ skalní fanda čistě thrashového předchůdce „Fear“ nad drobnými úkroky pokrčí rameny a řekne si, proč ne? Problémy by mohly nastat až s titulní „Exuviae“, respektive se zbylým obsahem alba. Není to jen zpěvačka a kytaristka v jedné osobě Lina, která krom povědomého vrčení cítí potřebu nechat promluvit civilnější podobu svého hlasu. Ve spojení s přirozeným vývojem a značném posunu v oblastech instrumentální a kompoziční zručnosti tak vzniká nahrávka bohatší o výrazné melodie a s opatrným vykročením do progresivní řeky. Patrné jsou vlivy praotců žánru METALLIKY a MEGADETH, ale i smrtonošů DEATH. Jde jen o vteřinové střípky, ale v určitých momentech „Dark Side Of Mine“ se rozbliká v mysli nápis Chuck s tuctem vykřičníků. V „Yellow Eyes“ nejsem moc nadšený z baladického začátku, následného kytarového juchání, ani refrénu. Jenomže když ve sloce sešlapují pedál a Lina plive slovo za slovem, beru na milost i tento kus. Je trochu paradoxní, že velebím převážně ostřejší tvář alba, ale zároveň si uvědomuju, že by bez té klidnější-líbivější tolik nevynikala. Jako stvořená pro řádné podpódiové řádění je pak bláznivá „Hallucigenation“. Trocha toho juchání tentokrát nevadí, protože se stává součástí halucinací. Střet SYSTEM OF A DOWN s VOIVOD. Šílenství graduje a v duchu děkuju představivosti, že mi k pekelnému soundtracku nedodala obraz. Přes záseky „Raw Pain“ a „Kill The Messenger“ míříme k závěrečné instrumentálce „Sybil“.
Jak výsledné snažení PHRENETIX shrnout? I přes výše zmíněný posun, vývoj a očividné hledání vlastního ksichtu jsou Litevci stále ještě jedněmi z mnoha. Na druhou stranu nemůžu tvrdit, že bych si poslech „Exuviae“ neužíval, to bych lhal sám sobě. Sedm je myslím spravedlivých.
Seznam skladeb:
- Defunct
- Exuviae
- Dark Side Of Mine
- Yellow Eyes
- Blaze Of Alienation
- Hallucigenation
- Raw Pain
- Kill The Messenger
- Sybil
Čas: 40:15
Sestava:
- Lina Vaštakaité – guitars, vocals
- Daumantas Vizbaras – bass
- Paulius Navickas – guitars
- Martynas Stoškus – drums
