Ještě nikdy jsem nerecenzoval kapelu z Afghánistánu a otázka je, jestli vůbec ještě někdy budu. Už jen zmínka o původu ALMACH působí zajímavě. Pravdou ale je, že když člověk chce, tak v dnešní době může poslouchat stovky kapel z pro nás exotických států. Ale chce to? Co se týče metalu, je Afghánistán stále poměrně dost divná destinace na to, aby kapela z tohohle státu v klidu spadala do kategorie kuriozita.
Malé pochybnosti zasévá zdánlivě nevinná poznámka u profilu ALMACH na Metal Archives, kde se píše, že pravdivost o původu ALMACH nebyla dosud ověřena. Nicméně ať je to pravda nebo ne, skupina se k východní kultuře ve své hudbě hlásí. Co hlásí, celý tento projekt je na ní postaven.
Při poslechu intra poleje člověka kýčovitý pot, ale dělat si závěr jen podle tohoto úvodu nelze, tu šanci si kapela zaslouží. Horší je, že s první regulérní skladbou se toho až tak nezmění. Prim hrají klávesové party, které jsou vytažené nad všechny ostatní nástroje a strhávají tak na sebe veškerou pozornost. Dokonce ani zpěvákovo skřehotání není vytažené na stejnou úroveň a i když se objevuje poměrně málo, působí spíš jako další nástroj, než aby hrálo nějakou výraznou roli.
ALMACH překrývají klávesovým závojem veškeré dění, a tak bicí, které znějí jako automat, což asi i budou, drží rytmus, a kytara, která hraje ty nejfádnější motivy a v podstatě jen vyplňuje a zahušťuje prostor, působí jako kompars. Tím pádem vše stojí a padá s nápady, které jsou tvořeny klávesami. Připomíná to samozřejmě rakouské vypravěče SUMMONING, jenže do jejich umu mají ALMACH logicky poměrně daleko. Ačkoliv mi ne vše od SUMMONING chutná, jistý kumšt je u nich nepopíratelný a pocit trapnosti se mi při poslechu jejich nahrávek v podstatě nedostavuje. To naopak nemůžu říct o ALMACH. Některé klávesové pasáže, na mysli mám hlavně úvod „Dragonheart“, hraničí nejen s dobrým vkusem, ale jdou mnohem dál za hranice infantilnosti. Ještě, že to poslouchám ze sluchátek, za tohle bych sklidil posměch i od mé ženy. Jasně, nevím, jestli hudbu ALMACH netvoří pubertální dítě, ale některé, slušně řečeno, kýčovité melodie mi dávají zabrat a to se snažím vnímat tuto hudbu jako celek se všemi nástroji, ale zkuste si zrovna výše zmiňovanou skladbu představit bez doprovodných instrumentů. V okamžiku tu máte podkres pro afghánskou telenovelu.
Netuším, jaké je pozadí tohoto, podle mě, spíš projektu jednoho člověka, ale k tomu, abych byl u vytržení z toho, že poslouchám hudbu z Afghánistánu, mi přijde tahle nahrávka málo. Je možné, že někoho ta jistá naivita, s jakou je tohle album vytvořené, osloví, ale já zůstanu u těch SUMMONING.
Seznam skladeb:
- Adraskan
- Dream Elegy
- Kandahar
- Death is an Illusion
- Dragonheart
- Wind of Registan Desert
Čas: 42:05
Sestava:
- neuvedeno
