Pišta Vandal hraje na kytaru a zpívá v ČAD. To samé provozuje i v dnes hibernující kapele VANDALI. A krom svých dalších aktivit píše i knihy. Už mu jich vyšly na dvě desítky a je jedno, zda šlo o básně, rozhovory nebo četbu pro děti. Já vlastním čtyři. Když pominu obskurní román Prototyp Eva, mám doma cestopis Fak ju en daj! – Brazília v kŕči (popisující turné ČAD po Brazílii před lety) a pak Pekelnou muziku, jejíž druhé pokračování s podtitulem Nuda v bekstejdži vyšlo na sklonku roku.
Blížila sa zima a s Lordom Masokilerom sme vynašli takzvanú izirajdu. Ísť autom na volnobeh, teda krokom a pustiť si na plné gule ohrievanie a metal. Takto sme brázdili chotár, pili kofolu, žrali čipsy, počúvali sme Cannibal Corpse a bolo nám teplo a dobre.
První Pekelná muzika vyšla v roce 2010 a obsahuje naprosto šílené povídky nejen kolem života kapely. Při její četbě jsem se bavil přímo královsky. Navíc je Pišta takový kanón, že tehdá několik kapitol i nahrál, takže si je v podobě mluveného slova můžete pustit na Bandzone. A to se budete bavit tak skvěle, že se budete ptát sami sebe, kde se to v tom starém kocúrovi bere.
Na koncerte bol organizátor, zvukár a jeden recidivista, ktorého práve pustili z basy. Odpykával si trest za násilnosti. Chceli sme sa mu zavďačiť, tak sme mu venovali jednu z našich nepočúvateľných piesní. Hned po tom odišiel.
Proto mě hodně potěšila zpráva, že se pracuje na dvojce. A na sklonku roku to bylo konečně tady – vyšlo druhé pokračování s názvem Pekelná muzika II – Nuda v bekstejdži. Jak sám autor k tomu poznamenal: „Nebudem hovoriť ako som sa na nej veľmi namakal. Nie je to pravda. Túto knihu som začal písať pred piatimi rokmi. Medzitým mi vyšli iné knižky, urobili sme aj nejaké albumy, zahrali sme mrte koncertov. Teraz, keď hráme iba v skúšobni, som si sadol na zadok a doklepal to.“
Na sto třiceti stranách se nachází 41 povídek. Jsou to barvitě popsané příběhy z historie dávné i blízké, kterým je až těžko uvěřit. Ale věřte: „Presne tak to vtedy bolo.“ O koncertech, cestování, vozovém parku nebo jen o lidech, kteří se zrovna nachomýtli kolem. Už jen názvy kapitol jako „Najdrsnejší holič holí drsných mužov“, „Strč prd skrz krk“, „Grg príšerák“ či „Stena smrti a tvrdohlavci“ dávají tušit, že půjde o vtipně popsané události. Na některé stačí někdy dvě strany, jindy čtyři. Knížka se čte sama jedním dechem a nezřídka jsem se přistihl, že se usmívám od ucha k uchu. Prostě jsem se pobavil náramně, protože Pišta pobavit zkrátka umí. A další jeho devízou je široká slovní zásoba a košaté popisování osob nebo daných situací (Jeho basa hrá ako cirkulárka zavretá v plechovej búde a po tej búde dupe slon).
Aj my sme chceli byť chmatáci. Zvukár kmín nás inšpiroval. Mali sme v pláne kradnúť čo najviac. No hrávali sme s ešte chudáckejšími kapelami, ako sme boli my sami. Odhodlanie zostalo, kradnúť nebolo čo.
Opět se jedná o paperback s tvrdým přebalem a barevnou ilustrovanou obálkou, které nakreslil Valér Tornád, bubeník ČAD. Takže i po vizuální stránce není co vytknout. V podstatě jediné, co mi osobně trochu vadí, je fakt, že knížka má o jeden centimetr větší rozměr, než ta předešlá a tudíž to v knihovničce trochu dráždí všetečné oko pozorovatele. Jinak jsem naprosto spokojený a všem vřele doporučuji oba díly. Tento vyšel v limitované ručně číslované edici 555 kusů, ale nemám strach, že se nevyprodá. Spíš bych tipoval, že maximálně do dvou let bude dotisk.
- 134 stran
ČAD Facebook
Pekelná muzika Bandzone
Vandalshop
