Deset otázek pro redaktory FOBIA zinu – část VII.
Chodíš na koncerty/festivaly? Jak často? Jsi spíš sváteční návštěvník, nebo vymetáš kdejakou akci?
Johan: Chodím, jak často to jde a když mám s kým. Samotného mě to moc nebaví, potřebuju nějakého parťáka, což naštěstí není problém, protože mám podobně naladěné kamarády, navíc různožánrové, takže se skoro vždycky najde někdo, kdo se přidá, nebo naopak kdo mě na něco vytáhne. Loni jsem stihl asi dvacet akcí, ale jsou v tom i festivaly, třeba Brutal, kde jsme vegetovali od úterka, takže ve finále jsem na koncertech probendil asi 25 dní. Letos to určitě bude slabší, ale i přes jarní stopku se mi kalendář na léto plní celkem hustě.
Na rozdíl od jiných nedělám rozdíly ve velikosti akcí ani místech, rád vyrazím na velký několikadenní festival, rád na menší open air, rád do velkého sálu, rád do maličkého zaplivaného pajzlu, každé místo má něco do sebe a hlavní je to, co se tam hraje.
Coornelus: Chodím. V průměru 2x do měsíce. To si myslím, že je slušné číslo, na to, že mám rodinu, práci a další aktivity, a ani jedno nechci prosazovat nad druhé. Poslední dobou už nevlezu do každé díry a začínám mít pocit, že nemusím být všude. Ale teď, když se „rozvolňuje“ a já měl na sobě tři měsíce v podstatě jen tepláky, mám docela chuť vyrážet mezi ten lid, který stejně jako já má tu hudbu pořád rád.
Jinak díky svému místu bydliště mám tu kliku, že mám dostupnou Prahu a pro mě klíčová města, jako jsou Strakonice a Písek, stejně tak to mám relativně kousek do Plzně, takže je z čeho vybírat.
Jinak už chodím v podstatě jen na klubovky. Velké akce jenom ve výjimečných případech, když se jedná o záležitost typu, jako bude??? podzimní koncert RAGE AGAINST THE MACHINE. Jinak chodit ob rok na METALLICU, RAMMSTEIN atd… tak to ne. Jednou ročně si dávám Brutal Assault a je to tak akorát.
Mikael: Z několika důvodů už na koncerty dlouhé roky nechodím.
Opat: Řekl bych, že toho za rok vymetu poměrně dost. V kombinaci s tím, že několik desítek koncertů ročně též odehraju, tak se v klubech a na festivalech vyskytuji skutečně často. Od doby, co převážně bydlím v Praze, je pro mne mnohem jednodušší navštívit lecjaké koncerty, takže občas jich pěkných pár měsíčně dám.
Víc a víc mě baví klubové koncerty o maximálně třech až čtyřech kapelách. Velké festivaly už tolik nevyhledávám, čtyři dny v kuse už to nějak nedávám.
4horsemen: Akce nevymetám, ale na koncerty chodím. Z festivalu mám hodně rád ty menší, převážně jednodenní. A samozřejmě jsem pravidelně na akcích naší kapely. (úsměv)
Peťan: No jasně! Naživo dostává hudba úplně jiný rozměr a moc nechápu ty, kteří hudbu poslouchají, ale na koncert nepáchnou. Miluju menší akce, řekněme max do 500 lidí, spíš mnohem méně, kde si v pohodě zapařím v první řadě, pokecám s kamarády a nestojím otravnou frontu na pivo. Masové akce mě už dávno přestaly bavit, protože mě nijak nenaplňují. Chybí mi tam kontakt s kapelou, pohodový přístup, potkával jsem tam ožralý agro dementy atd. Festivaly dávám v ČR spíše ty menší, ale nejradši jezdím do Německa na poměrně raritní festivaly, kde bývá max. 2000 lidí a všichni dobře vědí, na co tam přijeli. Atmosféra koncertů u nás a v Německu je nesrovnatelná. Samozřejmě, čest výjimkám. Dřív jsem chodil opravdu na všechno, co mě zajímalo a výjimkou nebylo ani 80 koncertů za rok. Teď je to cca 20 akcí ročně. V posledních letech si víc vybírám a o to víc si to užiju. Jde mi nejen o kapely, ale i o lidi, kteří akci pořádají. Nebaví mě chodit na akce, kde pořadatel nedodržuje hrací časy, dělá akce s mizerným zvukem, kašle na promo, klub stojí za prd atd. Nemusím být všude za každou cenu a akci si chci hlavně užít. Miluju klubovou scénu, tam se cítím nejlíp!
Prepil: Doby, kdy jsem chodil na kdeco, už jsou taky nenávratně pryč. Vybírám si a už delší dobu se vyhýbám masovým akcím, kde jde hlavně o byznys a nahnání co největšího stáda na co největší lákadla v počtu co největšího množství kapel, z nichž pak návštěvník stejně nemá možnost vidět vše, co by chtěl, a po skončení akce vysílený a vyždímaný ani pořádně neví, co vlastně viděl a co ne, o hlubších zážitcích nemluvě. Co se týče festů, pro mě je optimální například MGCDF, jenž mi atmosférou i kapacitou připomíná doby, kdy ještě vše bylo v pořádku, k metalu nebylo třeba lunaparku a za sezení na trávě se nemuselo platit.
Bury: Svátečně vymetám kde co podle volného času, protože každý druhý víkend jsem v práci a spoustu toho musím vynechat. Takže někdy je období půstu a jindy se to sejde tak, že koncertů stihnu i pár do měsíce. Pak jsou samozřejmě letní stálice (Obscene Extreme a Festa de la Pohoda) nebo nějací větší interpreti, kdy se dovolená hlásí s předstihem. Ale nejlepší jsou stejně malá zaprděná místa, kde hraje kapela z opačné strany zeměkoule a pro hrstku lidí tomu dá 120 %.
Jindra: Kdejakou akci určitě nevymetám, a to z obecně známých důvodů, jako je třeba lenost. Zase na druhou stranu oproti letitým kamarádům, kteří už to definitivně vzdali, se považuju za poměrně aktivního. Takový nepsaný mustr mám tak jednu lotrovinu za měsíc s pohodovou dojezdovou vzdáleností. Mám to štěstí, že v lokalitě své domoviny, řekněme na pomezí jižních a západních Čech, je podzemí poměrně aktivní, takže je vždy z čeho vybírat (Písek, Volyně, Sušice, Blatná).
Kubina: Před tou chřipkou se mi dařilo navštěvovat koncerty přibližně jednou za měsíc. Oblíbenou hudbu mám trochu z ruky, protože bydlím uprostřed ničeho. Ale má to své výhody, jelikož nevymetám každou akci, ale jen ty kvalitní, haha. V letech 2011-2018 jsem byl účastníkem festivalu Brutal Assault, který u nás nejspíš jen tak nebude mít konkurenci. Nicméně před dvěma roky jsem tam byl nejspíše naposled. Začalo to být na mě už trochu dlouhé a vysilující. Dále rád jezdím na koncerty do Písku, kde kluci moc dobře vědí, co dělají.
Horaguru: V průměru tak jedna akce měsíčně, plus v sezoně festivaly. Zase platí, že je to mnohem méně, než bych si přál a v událostech jsem nucený si vybírat. Když se pak ale přihodí, že KING DIAMOND zahlásí koncert v Moravském Krumlově, neváhám ani vteřinu, bez ohledu na vzdálenost a vynaložený peníz. (úsměv)
