Jestli mi někdy hlavou běžely myšlenky (a to tedy běžely, ty náfuko), jak mám naposloucháno a máloco mne překvapí, tak s každou takovou nahrávkou, jako je „Okta Khora“, mi nezbývá než cudně klopit hlavu a skromně uznat, že znám ještě velký prd. MONOLITHE totiž neználkovi nachystali velmi příjemné překvapení.
Čistě náhodou jsem v nedávné době na FB narazil na diskuzi, kde se nejnovější nahrávka Francouzů probírala a kde jedním z protagonistů byl Jan Insomniac, majitel krásně hlubokého hlasu, kterého lze slyšet například na albu „Sudety“ kapely ELBE. A proč to sem tahám? No protože jsem po přečtení Honzova příspěvku dotyčného poprosil o spolupráci a zasvěcení do příběhu „Okta Khora“.
Jan souhlasil, zapátral, přeložil a výsledek si můžete přečíst zde:
OK je osmé album. Název pochází z řečtiny. Okta = osmý, Khora = prapůvodní chaos.
Koncept je o mimozemské civilizaci, která je přesvědčená, že je jejím posláním vesmír navracet do stavu onoho prapůvodního chaosu.
Celý systém jejich mesiášského snažení je postavený na oné pravidelné totální destrukci a právě probíhá jejich osmá „kruciáta“.
Zničením všeho dojde k očištění a znovuzrození vesmíru. Stejně jako náboženství je tomuto cyklu podřízená celá civilizace včetně technologického vývoje.
I když to z textů není jasně patrné, tak se jim na odpor staví další civilizace, ale vždy příliš pozdě.
Mezi texty MONOLITHE, jejich sci-fi rovinou, a realitou vždycky existovalo metaforické spojení. A tak je do jisté míry vykreslení té mimozemské civilizace komentářem k naší vlastní civilizaci.
Tolik Honzovo osvětlení textové části alba a jak si vede v těch ostatních? Po té hudební nadmíru dobře. Pro ty, kteří se v nadpisu zalekli označení „cosmic doom“ a v očekávání syntezátorových pazvuků dávají automaticky ruce pryč, mám pár uklidňujících slov. O navození atmosféry nekonečného vesmíru a příběhu se v něm odehrávajícího se stará především kytarová sekce a dělá to parádně, s přehledem zkušených rutinérů.
Už v intru vykouzlí melodie, jež vás svou epičností vrhnou bez milosti mimo naši oběžnou dráhu, čas a prostor. Celkově vzato, krom kytar, které jak jsem zmínil hrají prim, kapela využívá ještě další prvky, doplňující chemickou rovnici alba. Ať už hovoříme o hostujícím vokálu Sébastiena Pierra v písních „Onset Of The Eighth Cycle“ a „The Great Debacle“, nebo saxofonu v „Ignite The Heavens (Part 1)“, kde nejprve davy mimozemců odskandují svá hesla, mimochodem velmi sugestivně, skoro máte pocit, že stojíte vysoko na ochozu a zhlížíte dolů na nekonečné moře poslušných. Tyto a mraky dalších detailů celé dílo krásně dobarvily. S tímto poměrně stručným popisem stránky hudební zanechám vaše otevřené mysli v pozoru, jelikož jde o několikrát zmíněný koncept, nechci dál vytrhávat jednotlivosti.
Obal „Okta Khora“ do sci-fi konceptu krásně zapadá a zlehka podráždí vaši představivost. Ukrývají se pod znakem šiky nastoupených vojáků, je to povrch mateřské planety, či nejpravděpodobněji vesmírný koráb mesiášů? Nechám na každém, ať si rozhodne, co chce vidět.
Další zajímavostí je délka skladeb, muzikanti si dali práci, aby i tato veličina s konceptem korespondovala a tak je osm písní rozděleno poctivě na dvě části. Čtyři z delších mají po osmi minutách a čtyři kratší trvají minuty čtyři. V celkovém součtu pak vychází krásná číslovka čtyřicet osm.
Novinka MONOLITHE mi zachutnala nadmíru a přestože je drtivá většina roku ještě před námi, jednoho adepta do top ten už mám. Osmé album, osm skladeb, osm bodů!
Seznam skladeb:
- Okta Khora (Part 1)
- Onset Of The Eighth Cycle (Part 1)
- Dissonant Occurrence
- Ignite The Heavens (Part 1)
- Ignite The Heavens (Part 2)
- The Great Debacle
- Disrupted Firmament
- Okta Khora (Part 2)
Čas: 48:00
Sestava:
- Rémi Brochard – zpěv, kytary
- Sylvain Bégot – kytary, klávesy
- Benoit Blin – kytary
- Olivier Defives – baskytara
- Matthiéu Marchand – klávesy
- Thibault Faucher – bicí
Spoluautor recenze: Jan Insomniac
