Thrash metal a Švýcarsko? Na první dobrou mě samozřejmě napadají akorát CORONER, matně pak EXPENZER (neboť se na Fobii před časem objevila recenze), kteří vydali svůj debut pod stejným labelem jako TOTAL ANNIHILATION, tedy pod Czar of Crickets Frederyka Rottera, který vydává spíše sludge či post záležitosti. Proti většině titulů z katalogu firmy jsou TOTAL ANNIHILATION skoro retro. Zhlédli se hlavně v thrash metalu staré školy, vzory jim jsou bezpochyby SODOM i DESTRUCTION, méně pak některé death/thrashové party (vydavatel uvádí třeba HAIL OF BULLETS).
Album začíná z mého pohledu nešťastně, jakousi rádiovou komunikací spousty hlasů, možná to je z nějakého filmu, možná jde o zvukovou koláž, ale ať tak, nebo onak, mě to nezajímá. Myslím, že kdyby tahle introdukce zůstala stranou a album odstartovala muzika, jež je v případě první skladby „Falling Fast“ pěkně nabroušená, mělo by to na posluchače mnohem intenzivnější dopad. „Falling Fast“ je ryzí thrash metal, s typickými atributy žánru, tzn. svižné tempo sem tam střídá volnější pasáž a riffy jsou přesně takové, jaké mají fanoušci SODOM a DESTRUCTION v krvi. Samozřejmě nechybí ani devastační pasáž koketující s death metalem a ve finále dojde i na melodizování, které směřuje k zaoceánským velikánům TESTAMENT nebo EXODUS. Slibný je i úvod „Reborn in Flesh“, jež peláší ještě rychleji než první píseň, ale ani tady to netrvá pořád a následuje zpomalení a další krok k death metalu. V podobném duchu se odvíjí celé album, na kterém si najdou svůj oblíbený kousek jak fanoušci totálního thrashmetalového běsu, tak příznivci thrashe technického, ale i ti, kteří nepohrdnou hudbou na pomezí thrash/death metal.
Kapela vlastně nedělá kraviny, skladby mají řád, střídání nálad je určitě ku prospěchu věci, v každém songu se pánové snaží něčím odlišit, ve třetí „Iron Coffin“ nemají ponuré momenty daleko třeba k OBITUARY, ale v téže kompozici se objevuje i velmi rychlá pasáž nebo kvílivé sólo. Dohromady to nepůsobí rušivě, ale na druhou stranu ani tak, že bych z toho byl na větvi. Muzika na „...on Chains of Doom“ je přesně tím typem muziky, která člověka neurazí, vlastně jí nemá co vyčíst, protože složené i zahrané je vše s přehledem, ale chybí tomu větší náboj, něco, co by posluchače v klidu domova posadilo na prdel natolik, že by po dohrání neměl chuť pustit si něco jiného. Což se žel po dohrání poslední „Black Blood“ v mém případě děje.
Myslím, že je to i tím, že jsou skladby celkem dlouhé, kolem šesti minut jich trvá polovina, a když se toho v nich děje hodně, chybí nějaký velký moment, hit, něco, co by člověku vyrazilo dech. Ony se takové pasáže zjevují, třeba sólo v „Dead Souls“ je parádní odpovědí na SLAYER model „Reign in Blood“, jenže po něm následuje vcelku fádní hudba a ani závěrečné vybrnkávání není ničím, co by mi způsobilo husí kůži.
Rozjezd titulní pecky se povedl. Pánové postupně budují náladu, která se stává děsivější a děsivější, k čemuž přispívá i následné zapojení zpěváka, který používá hlubší polohy než v předchozích skladbách. Daniel Altwegg sice není kdovíjak originální vokalista, jeho hlas i výraz je zaměnitelný, na druhou stranu se snaží nedržet jedné polohy a to určitě nahrávce prospívá.
Do mého vkusu se nejlíp trefuje „Experience the Terror“, v níž lze vystopovat i prvky hardcoru – kapela to umí i zjednodušit a možná to má silnější dopad než technické pasáže, kterým jinak dává přednost – ale to je samozřejmě věcí vkusu. Stejně jako soud nad obalem – booklet o dvanácti stránkách obsahuje texty, pěknou fotku kapely, grafika je sice vcelku obyčejná, ale zároveň prostá hloupostí, titulní obrázek pak asi k žánru pasuje, ale mně nikterak výjimečný nepřijde. Což platí na celé album, které je dobře odvedeným řemeslem s řadou výborných momentů, ale i těch průměrných.
6,5/10
Seznam skladeb:
- Falling Fast
- Reborn in Flesh
- Iron Coffin
- Dead Souls
- ...on Chains of Doom
- Experience the Terror
- Tunnelratten
- Black Blood
Čas: 42:55
Sestava:
- Daniel Altwegg - vocals
- Nicolas Stelz - guitars
- Jürgen Schmid - guitars
- Michael Lautenschläger - drums
- Niggi Denge - bass
