LE BAIN DE MAID mi vždy sejdou z očí, aby se po třech letech nenápadně přihlásili s nějakou novou nahrávkou a dali na vědomí, že tady jsou, stále je to baví a tak nějak se pořád drží toho, co jim jde nejlépe. Tím je produkce vycházející z hardcoru. Jelikož je tenhle pojem silně neurčující, dodejme, že Západočeši neváhají použít prvky charakteristické pro emo/scream a často se pohoupou i na rytmech melancholického rocku, čemuž se teď vznešeně říká post rock.
Kdo se s LE BAIN DE MAID setkal už v minulosti, má zřejmě hned jasno, co od kapely čekat. Jestli ho minulá tvorba zasáhla, a on se ve své posluchačské rovině nijak nevzdálil, bude pravděpodobně spokojen i s deskou, která dostala název „Na konci“. Jelikož v bookletu nezbyl prostor pro texty (tohle zamrzí), můžeme se jen dohadovat, s čím jsou LE BAIN DE MAID na konci. Při hodně velkém soustředění to možná některý extrémně šikovný a vnímavý posluchač odposlouchá z řevozpěvu Kosiho, já ale do téhle skupiny nepatřím. Sem tam zpěvákova slova pochytím, ale většinou to nezvládnu; do jaké míry to je škoda a jaká mají slova hloubku, nejsem tím pádem schopný rozšifrovat.
Čemu rozumím, je samotná hudba. Ta není nijak složitá, mluví na mě přímou řečí, bez nějakých jinotajů. Je z ní cítit pozitivní tlak, navzdory tomu, že kluci už taky nejsou žádní zelenáči, jde z tónů elán a hravost a to vše v mantinelech, jaké jsme si vyjasnili v předchozích slovech. Hudbu, kterou LE BAIN DE MAID hrají, mám vlastně díky nim a dalším kapelám z jejich regionu (ESAZLESA, MOSSAMBIC, HADEM PRO MÉHO MUNGA) spjatou s tímto krajem a je dobře, že tyto jistoty zůstávají. Všechny tyhle party, i když na to jde každá pochopitelně jinak, mají podobného ducha.
„Na konci“ pokračuje v nastolené linii, kdy jsou jednotlivé skladby pojmenované číslicemi a tato kolekce začíná věcí „22“ a končí „27“. Pět songů je akorát a něco přes půl hodiny je ideální hrací délka, kdy člověk vnímá tóny intenzivně. Z těch nejsilnějších musím vypíchnout začátek třetího tracku „24“, jehož pozvolný začátek se přehoupne do nejchytlavější pasáže, kterou deska nabízí a nepodlehnout téhle emociální parádě může snad jenom člověk bez srdce, to je mi pěkné emo! Podobně chytlavé momenty nabízí i následující záležitost. Za zmínku pak stojí rozhodně poslední skladba na disku „25“ („26“ je totiž před ní), jejíž pomalejší tempo a rytmika (při podladěnějším zvuku bychom byli někde u sludge) LE BAIN DE MAID hodně sluší.
Kluci, ústřední dvojice Kosi a Buchťass, to spolu táhnou už pěkných pár let, loni oslavili deset let kapely, mají jasno, co je na hudbě baví a jak chtějí znít. Do určité míry mi přijde „Na konci“ jako jejich nejlepší a nejvyzrálejší deska.
Seznam skladeb:
- 22
- 23
- 24
- 26
- 25
Čas: 33:49
Sestava:
- Kosi - kytara, zpěv
- Buchtass - bicí
- Krejňa - basa
