Představovat zaširoka YOB mi přijde jako úplně zbytečná záležitost. Těžko tuhle kapelu mohl někdo přehlédnout a komu neučarovala doteď, pravděpodobně se na tom nic nezmění. Co ale s těmi, kteří starší tvorbu uctívají? Tady se lámat chleba zřejmě taky nebude, ale osobně menší rozpaky cítím.
YOB jsou hlavně Mike Scheidt. Ne snad, že bych chtěl snižovat muzikantské umění Travise Fostera, který sedí v kapele za bicími už patnáct let, nebo basáka Aarona, který bude mít příští rok desáté výročí od nástupu do této pozoruhodné kapely. Středobodem YOB je Mike a ten udává ráz. Bohužel Mikea doběhla zákeřná choroba a když tady použiju otřepané sousloví „byl jednou nohou v hrobě“, nebudu daleko od pravdy. Naštěstí se (ne úplně) vše v dobré obrátilo a Mike se mohl zase začít naplno věnovat tomu, co ho nejvíc baví a čím dělá lidem a sobě radost.
K desce „Our Raw Heart“ jde tak poměrně těžko přistupovat s chladným odstupem. Přiznávám, jsem fanda téhle skupiny, a Mike je opravdu velký sympaťák, jehož hudební kroky pečlivě sleduju. Zatím mě nikdy nezklamal, viz nenápadní VHOL – hlavně jejich debut vyhání pavouky z koutů. Okolnosti okolo vzniku desky jsou tak zabaleny do jisté formy pochopení a určité shovívavosti a zřejmě i toto je jeden z důvodů, proč se snažím do nahrávky vposlouchat už od vydání. Proč tomu tak je, je, že jsem ještě nenašel a zřejmě už ani nenajdu absolutní pocit poslechové nirvány tak, jak bych si v souvislosti s YOB představoval.
Samozřejmě „Our Raw Heart“ je nahrávka, která má těžkou výchozí pozici, protože, ač to bylo k nevíře a YOB si vždy drželi kvalitativní laťku hodně vysoko (ano, u mě i „Atma“), jejich předposlední album „Clearing the Path to Ascend“ je tím nejsilnějším, jaké kdy kapela složila – a jak se ukázalo, navázat na něj byla velká výzva. Každopádně dobrých momentů na letošním albu existuje stále velká škála a v podstatě k první polovině desky nemám vážnějších výhrad. Tempo je přece jen pomalejší, ale o tom, že YOB umí být temní až za roh, jsme se v minulosti mohli přesvědčit už několikrát. Přesto taková „The Screen“ se sekanou kytarou a loudavým tempem vyznívá až depresivně. Ale i tak bych celkově nehodnotil celou desku jako nejtemnější v diskografii, což by se vzhledem k Mikeově životní etapě lehce nabízelo.
Jako nudnější část se mi jeví druhá polovina, kterou dělí album přes šestnáct minut dlouhá věc „Beauty in Falling Leaves“. Song je klasickou pomalejší a dejme tomu jemnější polohou YOB, kdy v podstatě na každé z desek nějaká takováto záležitost byla a znovu se vracím k předposlednímu albu, protože takový majstrštyk jakým je „Marrow“, se už asi kapele nikdy složit nepovede. A právě „Marrow“ stále hodně zastiňuje „Beauty in Falling Leaves“, která mě příliš neokouzlila. A podobné pocity jdou i ze zbývajících dvou kompozic, které nazvat slabotou, nebo průměrem, nelze, ale ve srovnání se starší tvorbou zkrátka prohrávají. Možná za to může i délka desky. „Our Raw Heart“ je nejdelším albem kapely v historii a ta únava je ke konci prostě znát.
Reklamní motto k albu bylo „From tragedy to triumph“. Pod to bych se podepsal. Nejdůležitější je triumf osobní a to že se Mike dal dohromady a že vůbec přežil, je skvělé. O „Our Raw Heart“ jako o triumfu mluvit nemůžu, přesto si album nalévám do hlavy poměrně často a pořád doufám, že ještě něco v zákoutích objevím. Dílo je to zajímavé, stále plné kvalitních momentů, jen jeho starší sourozenci jsou o krok dál.
Seznam skladeb:
- Ablaze
- The Screen
- In Reverie
- Lungs Reach
- Beauty in Falling Leaves
- Original Face
- Our Raw Heart
Čas: 73:19
Sestava:
- Mike Scheidt – kytara, vokál
- Travis Foster – bicí
- Aaron Rieseberg – basa
