Švýcarští ROAMER mají na kontě novou desku, na jejíž adresu lze s klidem říct, že se dobře poslouchá. Jejich hudba je totiž plná melodií, velkého počtu zapamatovatelných pasáží a celkově působí nekomplikovaným dojmem. K tomuhle pocitu se ale člověk musí postupně prokousat, protože zpočátku ROAMER dávkují rockovou alternativu, která je sice laděná na jemnější vlnu – první track „Open My Pants“ je hlavně o syntetických zvucích a melodickém vokálu, který se pohybuje na hraně patosu – ale kapela spíš míří na nezávislou scénu než na tu vyloženě komerční.
Přiložené promo „noty“ vzkazují něco o tom, že by tohle album mohlo oslovit posluchače, kteří mají rádi NINE INCH NAILS, RADIOHEAD a třeba i STONE TEMPLE PILOTS. S těmi posledními bych byl opatrný, ale proč ne? Minimálně druzí jmenovaní mi úvodní song „Open My Pants“ vyloženě připomínají, ale s tím rozdílem, že si musíte odmyslet jejich rádiové hity. Ona první polovina desky se ve velké míře nese v citelném závanu elektroniky. Není se ani co divit, protože hlavní skladatel kapely obsluhuje primárně klávesy a ještě vedle toho zpívá. Nicméně i přesto, že všechny skladby znějí v podstatě příjemně, cítím v nich jistý neklid. Ten může souviset s autorovými problémy zdravotního rázu, které jsou už snad ale pryč.
„What The Hell“ je ale hlavně deskou rockovou. Druhá věc „Today“ díky klávesám silně připomíná ANATHEMU a její první dvě skvělé desky, které vydala po roce 2000. Když už si člověk po čase myslí, že si na kapelu utvořil jasný názor, rozhodnou se mu ROAMER měnit před očima jako chameleón. Každá skladba obsahuje něco, co už bylo slyšeno, ale opět je dodáno něco nového. Může to být větší zapojení agresivnějšího zvuku kytar a basy, kterou přinese šestá „Theres No Me“; tady už se můžeme bavit o něčem, co se dá s klidem označit za grunge.
Ona vůbec druhá polovina desky je spíš o rockovějším pojetí v klasickém slova smyslu. „One Step“ je zřejmě jednou z nejchytlavějších věcí na albu, svým až poprockovým úvodem lehce vyděsí následující „Touchscreen“, a ta je na můj vkus až moc vlezlým rockem s nesčetněkrát v minulosti využitelným kytarovým momentem a navíc skladbě škodí navoněný refrén. Předposlední „Number“ zase špásuje s větším množstvím elektroniky, ale tentokrát je to ku prospěchu věci. Hezky zní prostřední pasáž, která je ale totálním uctíváním NINE INCH NAILS.
ROAMER mají body za odvahu. Líbí se mi jejich chuť experimentovat, neznít tuctově, přitom ale pořád písničkově. Skloubit to celé dohromady je pro ně ještě výzvou a občas sklouznou za hranici, která už nezní posluchačsky úplně zajímavě. Kapela se mi líbí spíš ve svých temnějších pasážích, kdy jde z jejich hudby jakýsi neklid a potemnělá aura, zatímco v těch vyloženě rockových partech jsou víceméně průměrnou partou.
Seznam skladeb:
- Open My Pants
- Today
- What the Hell?
- Sick Enough
- Bye Bye Baby
- Theres No Me
- One Step
- Touchscreen
- Rebel
- Number
- Sunday Morning
Čas: 45:37
Sestava:
- Samuel Blatter - klávesy, vokály
- Simon Rupp - kytara
- Christian Weber - basa, vokály
- Martin Stebler - bicí, vokály
