Zbylo tak více času na muziku a ta zněla opravdu skvěle. Slušně nazvučená muzika Kurtizán přivedla do varu fanoušky, kteří naplnili velký sál až po okraj. Překvapující bylo, že celkový sound kapely byl oproti jiným koncertům v Akropoli docela potichu. Musím ale říct, že to bylo ku prospěchu věci. Nemuseli jste totiž po koncertě odcházet nahluchlí a během produkce jste mohli lépe vnímat jednotlivé nástroje i jejich protagonisty.
Celý koncert odstartovalo dlouhé intro spolu se zadní projekcí jakéhosi ranního města. Pódium bylo vyzdobeno modely chemických sloučenin a první skladba patřila samozřejmě albu Chemie, konkrétně šlo o našlápnutou věcičku Vyhoďme ho? Vrchní mozek kapely Tomáš Vartecký se pohupoval před mohutnou hradbou Marshallů a věnoval se pilně svému nástroji se stylem hry jemu vlastním. Bubeník Viking zdatně mlátil do vyvýšených činelů i dvou kotů po stranách jeho bicí soupravy. Baskytarista Jirka Tille se schoval za svou hřívu vlasů a od začátku do konce nevykoukl snad ani na minutu. Plně se věnoval svému nástroji a nutno dodat, že velmi dobře. Vůbec celá rytmika Kurtizán je opravdu sehraná a ?valivá?. Frontman Simon chvílemi připomínající hrabajícího býka (díky svým pohybovým kreacím) šikovně komunikoval s publikem a také tento večer skvěle zpíval.
Následovala skladba Isthwan z předchozího alba Medium, které osobně považuji za prozatímní vrchol kapely (novinku jsem zatím neslyšel), a tak mě trochu mrzelo, že z této skvělé řadovky zazněla již jen skladba Omylem v přídavku.
Skupina se věnovala hlavně novému albu, ze kterého zahrála songy jako Naruby, Xanan, Desert a energickou Chci tvoji hlavu. Křest proběhl po kultovní melodické písni Evelyn z alba 2000?. O křest ohněm se postaral vlasatý přítel kapely, který si musel vyřvat hlasivky, než k samotnému aktu křtu došlo. Působil místy legračně a místy hrůzostrašně. Celý křest evokoval jakousi temnou mši a album nakonec kmotr poplival ohněm. CD přitom přidržoval Tomáš Vartecký, který jen tak, tak stihnul ucuknout, aby mu mohutný plamen nesežehl ruce. Chudákovi kmotrovi však oheň drobetko sežehl jeho mohutnou kudrnatou hřívu. Popálené CD skončilo mezi diváky a skupina se navrátila ke hraní.
Simon pohybující se po pódiu, jako by se chystal na turnaj v thai-boxu, věnoval svým spolubojovníkům nářezovku Maso z alba 2000?. Pod pódiem vznikla šílená vřava a energie prýštila tentokrát ne jen z kapely samotné, ale i z přítomných fandů pod pódiem. Skupina nezapomněla ani na první dvě alba, kdy z dvanáct let staré desky Ubiquity vystřihla Půlnoc, R´n´R a kultovní hit Transvestit. Z alba Strach pak kapela vsadila na jistoty typu Studená a Strach. Mám pocit, že některé skladby zněly daleko lépe než ve své studiové podobě.
Pokud bych měl na základě koncertu provést nějaké nezávazné srovnání nových skladeb se staršími, tak mohu konstatovat, že duch Kurtizán z 25. avenue nikam nevymizel. Přibylo melodických linek a víc se rozezpíval Tomáš Vartecký. Skupina i nadále drží status originality a nezaměnitelnosti, což se v dnešní době dá říct u jiných kapel opravdu velmi zřídka. Už se těším, až pokřtěnou, v pořadí již pátou, desku kapely uslyším.
Fotky: Vladimír Stibůrek
